Odvážní Portugalci
11.-16. století

Corajoso Portugues
11. -16. século

KARAVELA – AR كارافيل; DA karavel; DE karavelle; EL καραβέλα; EN caravel; ES carabela; FR caravelle; HI कैरवाल; IT caravella; JA キャラベル船; NL karveel; NO karavell; PT caravela; RU каравелла; SV karavell; TR karavel; ZH 卡拉維爾帆船.

Karavela - malá obratná a rychlá plachetnice z pyrenejského poloostrova v 15. století byla první lodí která, umožnila plout mimo dosah pobřeží na volném moři. Na karavele bylo učiněno mnoho velkých objevů a na dalších se podílela. Portugalci v 15. století prozkoumali západní břehy Afriky a také objevili Brazílii na tehdy dosud neobjeveném kontinentu Ameriky. Karavela se také podílela na objevení Mysu dobré naděje, Ameriky či cesty do Indie.

Název karavela, původně caravo nebo carabo, pochází z řeckého slova κάραβος nebo z arabského carib, qarib označující malou či lehkou loď.

V průběhu 11.-13. století docházelo k vylepšování pobřežních rybářských či kupeckých člunů nebo galér používaných ke kabotážní plavbě. Změnila se konstrukce trupu a loď byla doplněna o další stěžně s plachtami. Tímto způsobem vznikl ve 14. století ve Středozemním moři nový typ lodi - karavela. Prakticky šlo o větší člun se dvěma stěžni, každý měl po jedné latinské plachtě. Ve výbavě tohoto druhu byla ještě čtyři dlouhá záložní vesla, každé pro obsluhu čtyřmi muži. Do této doby nebyli námořníci schopni se odpoutat od pobřeží pro silné mořské proudy, nemohli manévrovat či plout proti větru a bylo velké riziko nevrácení se.

V 15. století technický vývoj karavely pokračoval. Všechny karavely se vyznačovaly tím, že měly pouze jednu palubu. Karavela měla profil trupu oblého rozevřeného V, mělký kýl, ostrou příď, oblou záď a na zadním vazu menší kastel. Kormidlo bylo umístěno v ose lodi na zadním vazu a bylo ovládáno kormidelní pákou z kastelu. Měla dva až tři, větší karavely i čtyři, jednodílné stěžně, každý s jednou latinskou plachtou. Toto umožňovalo vyšší rychlost, až 8 uzlů (15 km/h) a také lepší obratnost, jednodušší ovládání lodi i plavbu proti větru – křižování. Latinské plachty byly ideální pro plavbu se stálými větry Středozemního moře. Tato karavela se nazývala karavela latina. Slabinou však byla malá nákladová kapacita omezující dlouhodobé plavby. Přesto Portugalci našli odvahu vyplout s karavelou na volné moře a s úspěchem se vraceli z výprav, které značně posouvaly zeměpisné i jiné znalosti. Viz Bartolomeo Diaz.

Na konci 15. století došlo po návratu Bartolomea Diaze z africké výpravy k vylepšení karavely latina pro plavby na Atlantiku. Trup získal profil oblého U zvýšením boků, zaoblením přídě a jejím zvýšením nad boky. Kastel byl zvýšen a zastřešen. Pro nestálost větrů byly nevyhovující latinské plachty kromě posledního stěžně nahrazeny ráhnovými plachtami. Tím vznikla varianta atlantické karavely zvaná karavela redonda.

Souběžně došlo ke vzniku válečné karavely, portugalsky Caravela de Armada, která sloužila jako eskorta obchodních lodí převážně z Brazílie a Indie kvůli zvyšující se četnosti pirátských útoků. Trup dostal po vzoru galér profil širokého a nízkého U. Příď a záď byly oblé, kýl mělký, bylo přidáno patro zadní nástavby a zvýšená příď byla doplněna o nástavbu. Měla většinou tři, velké karavely i čtyři, jednodílné stěžně a krátký čelen nad malým klounem. Na prvním stěžni byla jedna ráhnová plachta, ostatní stěžně měly po jedné latinské plachtě. Byla vyzbrojena děly měnších ráží, která byla pevně uchycena k palubě. Tato karavela byla jedním z mnoha vzorů pro pozdější válečnou galeonu.

Karavely se plavily pro koření a další zboží nejen do Indie, ale postupně byly nahrazovány většími a výkonnějšími karakami, viz karaka. Karavely dosluhovaly jako průzkumné či kupecké lodě.

Slavná karavela v roce 1488 objevila Mys dobré naděje, viz Bartolomeo Diaz. Nejznámější karavely latina NIÑA a redonda PINTA se proslavily plavbou do Ameriky v roce 1492, společně s karakou SANTA MARIA, viz Kryštof Kolumbus.

V roce 1955 firma SNCASE vyrobila první francouzský dopravní proudový letoun určený pro krátké a střední vzdálenosti. Toto letadlo bylo nazvané Sud Aviation SE-210 Caravelle a byl v provozu v letech 1959-2004.

 

TYP LODĚ

Italská

raná karavela

Karavela

latina

Karavela

redonda

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

11.-14.stol.

15.-16.stol.

16.stol.

CELKOVÁ DÉLKA

10-15 m

12-20 m

12-25 m

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

7-10 m

7-14 m

7-18 m

ŠÍŘKA

3-5 m

5-7 m

5-8 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/3

1/3

1/3

VÝŠKA TRUPU/Z TOHO PONOR

3 m/1-2 m

4 m/1-2 m

5 m/2-4 m

PALUBY/Z TOHO DĚLOVÉ

1 / 0

1 / 1

1 / 1

HMOTNOST LODĚ

30-50 tun

50-100 tun

50-100 tun

UŽITEČNÁ NOSNOST

40-50 tun

50-80 tun

50-150 tun

VÝTLAK

100-140 tun

140-220 tun

140-300 tun

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

2

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

10-15 m

10-18 m

15-20 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

1L/1L

1L/1L/1L

1L/1R/1R

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

±150

±240

±340

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

2 / 4

X

X

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

5 uzlů

8 uzlů

6 uzlů

POČET DĚL Z/B/P

lučištníci

0/6-10/0

0/6-10/0

POČET ČLENŮ POSÁDKY

10-20

20-30

20-40

ZAJÍMAVOSTI

 

Vhodná pro

stálé větry

Středozemního

moře.

 

 

NAVETA – AR نافيت; DA navet; DE navete; EL nαβίν; EN navet; ES naveta; FR navete; HI पहनना; IT naveta; JA 通勤; NL navete; NO navet; PT naveta; RU навета; SV navet; TR navin; ZH 改判.

Naveta vznikla koncem 14. století kvůli potřebě větších lodí než byla karavela. Naveta technicky předcházela svou slavnější mladší sestru karaku. Byla jí velice podobná a snadno se zaměňuje. Byla nižší než karaka a větší než karavela. Podstatný rozdíl oproti karace byl, že naveta měla jen dvě paluby.

V pozdějším období byla naveta používána jako zásobovací a spížní loď. Viz Armada portugalské Indie.

Trup měl profil rozevřeného oblého U a byl zakončen oblou přídí a zádí. Byla vybavena kastely pro lučištníky, umístěnými na vazech. Měla tři jednodílné stěžně a čelen. Na čelenu měla blindovou plachtu, přední stěžeň měl ráhnovou, hlavní stěžeň dvě ráhnové a zadní stěžeň latinskou plachtu. Kormidlo bylo ovládáno pákou.

Pokud naveta měla nějaká děla, byla napevno umístěná jen na hlavní palubě a bylo jich nejvíce 12 kusů.

 

KARAKA – AR كاراكا; DA karak; DE karacke; EL χάρακα; EN carack; ES carraca, nao; FR caraque; HI शासक; IT caracca, nao; JA カラカ; NL kraak; NO karakk; PT nau, carraca; RU кара́кка; SV karack; TR karaka, nau; ZH 克拉克帆船.

Karaka je díky své nákladové kapacitě považována za první evropskou velkou plachetnici schopnou dlouhodobých plaveb přes oceány. Karaka je také jedním z nejslavnějších typů lodí, protože na ní nejen portugalští námořníci učinili zlomové objevy, včetně prvního obeplutí Země. Karaky byly také u zrodu velkých koloniálních impérií a mezinárodního obchodu.

Karaka se vyvinula z arabské pašerácké lodě typu haraka, viz táž, jako obchodní loď kupců z italských republik v průběhu 9.-12. století. Převzatý arabský název haraka byl časem pozměněn na karaka.

Raná janovská karaka z 12. století sloužila i ostatním obchodníkům italských republik. Dopravovala i křižáky do Palestiny. Také otec a strýc s Marcem Polem se na tomto typu vydali přes Krym do Mongolské říše.

Tato raná karaka měla kulatý trup profilu O, se zaoblenou břichatou přídí a zádí a třemi palubami. Měla vysokou zadní a nižší přední nástavbu s nekrytými kastely pro lučištníky, umístěné na předním a zadním vazu. Měla tři jednodílné stěžně a na každém z nich po jedné latinské plachtě. Na druhém nejvyšším stěžni byl robustní odolný koš i pro lukostřelce. Kormidlo už bylo v ose lodi umístěné za vazem ovládané pákou. Pro svou v té době velkou nosnost se rychle rozšířila do Portugalska a Španělska. Později i do severní Evropy, kde byla podnětem k novému typu lodi hulk viz týž. Cenou za velkou nosnost rané karaky však byla poměrné malá rychlost 4 uzly (7,5 km/h). Byla vyzbrojena balistami v zadním kastelu nebo i lučištníky či kušiníky.

Portugalci v průběhu 14.-15. století karaku vylepšovali, byla také přizpůsobena potřebám pro dlouhodobé plavby na volném moři. Také došlo ke specializaci podle účelu na obchodní, válečné a velké nákladní. Válečná kromě vojska pojala i početný oddíl jezdectva. Tato karaka se používala až do konce 16. století, viz Felicissima Armada.

Portugalská karaka byla větší, zvýšily se boky i nástavby. Měla tři a více palub, tím se také zvýšila nosnost přes 1000 tun. Stavitelé také technicky vyřešili problémovou oblou záď a nahradili ji kolmou stěnou - zrcadlem. Trup získal profil vysokého rozevřeného O. Následkem toho prázdná karaka ještě více ztrácela stabilitu a ovladatelnost, proto ji námořníci zatěžovali nejčastěji kamením. Z dnešního pohledu můžeme jen obdivovat až hazardní odvahu tehdejších námořníků, že vůbec vyplouvaly na moře.

Měla tři dvojdílné stěžně a přibyl čelen. Na čelenu byla malá blindová plachta. První a druhý stěžeň měly po jedné ráhnové plachtě a třetí stěžeň jednu latinskou. Později byla na druhý stěžeň přidána vrcholová ráhnová plachta a byl přidán čtvrtý stěžeň s latinskou plachtou. To zvýšilo rychlost až na 6 uzlů (11 km/h).

Balisty i lučištníky postupně nahradila lodní děla na napevno uchycená k palubě. Zpočátku jich bylo jen 4-6 kusů v zadní nástavbě, později byla i po celé délce boků na hlavní palubě.

V 16. století karaky již dosáhly nosnosti až 2000 tun, jednalo se především o portugalské karaky plující do kolonií v Indii. Také došlo k postupné transformaci na galeonu viz táž.

Mezi nejznámější karaky patří SANTA MARIA, se kterou byla objevena Amerika, jejíž replika každoročně vyplouvá z Palosu, viz Kryštof Kolumbus. Známá je rovněž VICTORIA, která poprvé obeplula Zemi, viz Fernão de Magalhães.

Dále pak flotila karak s vlajkovou lodí SÃO GABRIEL portugalské První Armady, která poprvé dosáhla Indie, viz Vasco da Gamma. Nebo čtyři karaky, které se u Mysu dobré naděje potopily s Bartolomeo Diazem a celými posádkami, viz Pedro Alvarez Cabral. Dále dvě karaky, na kterých bylo z Kanady místo zlata omylem přivezeno uhlí s pyritem železa, viz Martin Frobisher.

 

TYP LODĚ

Naveta

 

Italská raná

karaka

Karaka

 

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

13.-16.stol.

11.-14.stol.

14.-16.stol.

CELKOVÁ DÉLKA

20-40 m

20-30 m

20-40 m

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

15-30 m

15-25 m

15-30 m

ŠÍŘKA

10-14 m

5-12 m

7-14 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/3

1/3

1/3

VÝŠKA TRUPU/Z TOHO PONOR

6-10 m/4-6 m

6-8 m/4-5 m

8-10 m/4-6 m

PALUBY/Z TOHO DĚLOVÉ

2 / 1

3 / 1

3-5 / 1

HMOTNOST LODĚ

50-300 tun

50-200 tun

80-600 tun

UŽITEČNÁ NOSNOST

50-500 tun

50-500 tun

80-1000 tun

VÝTLAK

150-1100 tun

160-800 tun

200-2000 tun

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

3

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

15-35 m

15-25 m

15-35 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

1L/2R/1R+1B

1L/1L/1L

1L/2R/1R+1B

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

±700

±450

±700

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

X

X

X

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

5 uzlů

4 uzle

5 uzlů

POČET DĚL Z/B/P

0/0-12/0

balisty

0/10-20/0

POČET ČLENŮ POSÁDKY

30-50

10-50

30-200

ZAJÍMAVOSTI

 

 

Loďaři začali

loď zakončovat

tupou zádí

- zrcadlem.

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 30. srpna 2018

Prameny: viz ZDROJE