Kotvy

Zlepšete své zdraví a kondici s multivitaminem pro každodenní užívání.

Podporuje tělesnou a duševní pohodu.

Mimo jiné posiluje imunitu, dodává energii a zlepšuje zrak.

Obsahuje dvacet základních vitaminů a minerálních látek a čtyři rostlinné složky.

Suroviny z vlastních farem Nutrilite™ a udržitelných partnerských biofarem s certifikátem NutriCert™.

Daily Nutrilite™

Ze zkušeností zákazníků, doporučují užívat půl tablety ke snídani a půl k obědu.

Podrobné info včetně složení a obsahu zde.

Získejte trvalou 15 % slevu: +420  602 114 073

Popis historické a moderní kotvy:

1) hlava; 2) kotevní kruh, oko, ucho; 3) čep se závlačkou; 4) příčník (pevný, nebo pohyblivý se závlačkou); 5) dřík; 6) list; 7) hrot, dráp; 8) tlapka, dlaň; 9) krk; 10) rameno (pevná, nebo pohyblivá); 11) vytahovací, balanční, pomocné oko; 12) pata, koruna.

Tento kámen s řemenem ze střední doby kamenné (mezolit 8.-5. tisíciletí př.n.l.) historici považují za jednu z prvních kotev.

Tato kotva má kámen opracován tak, aby řemen nebo lano nesklouzlo. Pochází z mladší doby kamenné (neolit 6.- polovina 4. tisíciletí př.n.l.).

Precizně opracovaná čínská kamenná kotva s dřevěným příčníkem ze 3. tisíciletí př.n.l. Byla nalezena v roce 1977 při vykopávkách v jižní Číně. Díky příčníku se velmi dobře zasekla do dna. Tato kotva je považována za první prototyp admirálské kotvy. V Evropě byl tento typ kotvy vynalezen a používán až Řeky, Etrusky a Římany v 9.-7. století př.n.l.

Egyptská kamenná kotva ze 3. tisíciletí př.n.l. Byla nalezena poblíž Abu Síru. Podobně upravené kotevní kameny používali také Mezopotámci, Sumeřané, Babylóňané, Asyřané, Foiničané, Řekové, Římané a další.

Kotevní koš z proutí, lýka, provazů nebo kožený pytel naplněný kameny či pískem. Byl používán spíše na řekách. Bylo možné měnit hmotnost kotvy. Nález pochází z 2. tisíciletí př.n.l. z Mezopotámie.

Tato funkční kotva z 2. tisíciletí př.n.l. byla nalezena v Temži. Stejné či podobné používali pravěcí lovci po celé severní Evropě. Jedna taková byla také nalezena v roce 1740 v Quebecu. To ukazuje na přítomnost Evropanů v Americe o asi tři tisíce let dříve než sem doplul viz Leif Eriksson v roce 992.

Takovéto funkční kotvy z 1. tisíciletí př.n.l. archeologové nalezli v Baltském moři.

Tato funkční kotva z 1. tisíciletí př.n.l. byla nalezena v Severním ledovém oceánu.

S rozvojem lodní dopravy se lodě zvětšovaly a byla potřeba mít pro ně větší a těžší kotvy. Tato kotva pochází z Egypta z roku asi 700 př.n.l. Kotva byla vybavena pomocnými lany pro snazší pokládání a vytahování.

Kotevní háky z tvrdého dřeva a kováním z bronzu.

A) Hák z 2. tisíciletí.př.n.l. z Indického oceánu. B) Foinický hák ze 7. st.př.n.l. nalezen ve východní části Středozemního moře. C) Arabský hák ze 4. st.př.n.l. nalezen v Perském zálivu.

Kotvy typu hák se ne vždy zasekly do dna. To bylo vyřešeno příčníkem umístěným v dolní části. Kotva z tvrdého a těžkého dřeva z 9. st.př.n.l. nalezená ve Středozemním moři u Řecka. Byla asi 80 cm dlouhá a 5-10 kg těžká.

Kotva japonských mořeplavců z 8. st.př.n.l. Byla z tvrdého dřeva a s příčně přivázanými kameny. Byla asi 70-100 cm dlouhá a 5-20 kg těžká.

Kotva řeckých i římských mořeplavců z 9.-7. st.př.n.l. Příčník byl umístěn výše, tím bylo zaseknutí do dna zaručeno. Podobné kotvy byly nalezeny v celém Středozemním moři. Byla asi 100 cm dlouhá a 10-20 kg těžká.

Kotva z 8. a 7. st.př.n.l. Byla z tvrdého dřeva, pobita železem a příčník byl odlit z olova. Používali ji Etruskové a později Římané. Typově jde o admirálskou kotvu, kterou o více než šestnáct století dříve vynalezli Číňané. Tato kotva byla nalezena v Nemijském jezeře v Itálii. Byla asi 110 cm dlouhá a 10-25 kg těžká.

Tato kotva vznikla zhruba v 2. st.př.n.l. v Číně za vlády prvního císaře Čchin Š'-chuang-ti, čínsky: Qín Shi Huángdì, 秦始皇帝 (vlastním jménem Čeng (Zhèng, 政) z dynastie Čchin. S minimálními úpravami se používá dosud. Tato kotva byla nalezena v jižní části Čínského moře.

Sílící moc a vliv římského impéria se projevil i na kvalitě a zpracování kotev. Kotva z 1. st.n.l. byla odlévána z bronzu, později kovaná ze železa. Olověný příčník byl snímatelný pro lepší skladnost na lodi. Druhé lano bylo pro snazší vyzvednutí. Byla asi 110 cm dlouhá a 30-100 kg těžká.

Kotva z Indonésie a Oceánie byla používána od konce 1. tisíciletí př.n.l. až dodnes, kdy je vytlačována moderními kovovými kotvami. Dřík byl z tvrdého dřeva, na něm byly upevněny kameny a háky z haluzí. To vše bylo svázáno vlákny z lián nebo kokosových ořechů. Byla asi 50 cm dlouhá a 2-5 kg těžká.

Železná kotva Vikingů od kovářských mistrů. Byla používána krom kotvení i na zahákování nepřátelské lodi. Kotva se čtyřmi rameny ze 4.-21. st.n.l. Byly 50-100 cm dlouhé a 3-50 kg těžké. Používá se dosud na menších i rekreačních lodích.

Vikingská kotva tzv. grapnel (drapák či kočka), se šesti rameny z 10.-16. st.n.l. Byla používána také na lodích hanzy. Byly kované 50-150 cm dlouhé a 5-100 kg těžké.

Tato kotva z let 1405-1433 je z čínské Dračí flotily admirála viz Čeng Che (čínsky: Zhèng Hé, 郑和, 鄭和), za vlády císařů Jung-le (čínsky: Yˇonglè, 永乐, 永樂) a Süan-te (čínsky: Xuāndé, 宣德, vlastním jménem: Ču Čan-ťi (Zhū Zhānjī, 朱瞻基)), z dynastie Ming.

Normanská kotva z 8.-15. století, používaná loďstvy severní Evropy včetně hanzy. Byla nalezena nedaleko švédského Flensburgu v roce 1863. Další archeologové našli v roce 1904 v norském Tonsbergu v rozpadajícím se dvacetipěti metrovém langskipu s velmi dobře zachovalou kotvou. Byly dlouhé asi 80-150 cm a 20-150 kg těžké.

Na konci 17. st.n.l. se objevila admirálská kotva. Používaná snad u všech evropských a později i mimo evropských lodí. Dřík byl stejně dlouhý jako příčník a třikrát delší než jedno rameno. Rozměry byly 1-2 metry dlouhá a 40-300 kg těžká.

V průběhu 18. století docházelo k velkým změnám známým jako průmyslová revoluce, která vyvrcholila na přelomu 20.století. Byly vynalezeny nové metody zpracování a zušlechťování kovů včetně slévání - metalurgie. Diky těmto novým metodám vznikly slitiny a hlavně ocel, které byly vhodné pro výrobu moderních kotev a nahradily tak drahou ruční výrobu. V roce 1821 vznikla Hawkinsova kotva s výklopnými rameny bez příčníku.

Rogersova litá kotva s pohyblivým příčníkem pro lepší skladnost z roku 1830. Kotva byla 110-262 cm dlouhá a 75-1000 kg těžká, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Roku 1840 W. Parker vynalezl tuto admirálskou kotvu. Posuvný příčník se před spuštěním zajistil závlačkou. Při skladování se složil podél dříku. Délka kotvy byla 110-262 cm a hmotnost 75-1000 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě. Používá se dosud. Tyto osmdesátikilové kotvy používalo do 70. let 20. století ženijní vojsko ČSLA při kotvení pontonových mostů typu SMS (střední mostová souprava).

V roce 1846 byla úspěšně odzkoušena a zavedena Trotmannova kotva. Používala se do začátku 20. století. Ramena se otáčela na čepu a příčník byl pohyblivý pro lepší skladnost. Kotva byla 102-378 cm dlouhá a 75-3000 kg těžká, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

V roce 1875 se konstruktér Martin inspiroval Hawkinsovou kotvou z roku 1821 a sestrojil vlastní kotvu. Ramena jsou výklopná a plochá, příčník je masivní. Používaly se do konce první světové války, než byly zcela nahrazeny Hallovou kotvou. Délka kotvy byla 80-323 cm a hmotnost 75-6000 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Na přelomu 20. století byla navržena tato Marellova kotva. Listy měly příliš velkou plochu a kotva praskala.

Admirál Spojeného království sir Edward Augustus Inglefield (*27. března 1820 - +4. září 1894) koncem 19. století navrhl tuto Inglefieldovu kotvu. Často se uvádí nesprávný název Ingelfieldova !! Používaly se do konce první světové války, než byly zcela nahrazeny Hallovou kotvou. Délka kotvy byla 80-323 cm a hmotnost 75-6000 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Matrosova kotva je nejrozšířenější kotvou v Ruském námořnictvu. Byla navržena a používána před druhou světovouválkou a používá se dosud. Kotva je 80-430 cm dlouhá a 75 kg-20 tun těžká, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Hallova kotva je moderní a technicky nejdokonalejší kotva používaná od třicátých let 20. století dosud. Kotva je 80-860 cm dlouhá a 75 kg-80 tun těžká (to je přibližně 75 osobních aut např. Škody Fabia), v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Zajímavosti:

Patnácti tunovou kotvu o délce 548 cm měl RMS TITANIC.

V roce 1993 největší dopravní loď světa HOEI MARU má na palubě tyto tři osmdesáti tunové kotvy a lodní šrouby o průměru dvanáct metrů.

Flipperdelta je v současnosti nejmodernější kotva. Délka kotvy je 80-790 cm a hmotnost 75 kg-75 tun, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Malé a netypické kotvy

Pluhová kotva pro menší rekreační plachetnice a motrové jachty. Jedná se o variantu kotevního háku. Délka kotvy je 30-100 cm a hmotnost 2-10 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Kotva typu houba, hřib atd. pro menší rekreační plachetnice a motorové jachty. Průměr kotvy je 30-50 cm a hmotnost 5-10 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě. Pro lepší skladnost lze dřík odšroubovat.

Varianta kotvy typu houba pro menší rekreační plachetnice a motorové jachty. Průměr kotvy je 30-50 cm a hmotnost 5-10 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Danforthova kotva pro menší rekreační plachetnice a motorové jachty. Je nejrozšířenější a nejpoužívanější kotvou nejen na lodích. Tuto kotvu také používá i ženijní vojsko ČSLA a AČR od 70. let 20. století dosud na pontonových mostech typu PMS (harmonika). Najdete ji také i ve výbavě většíny obojživelných vozidel, např. GAZ 46. Délka kotvy je 30-160 cm a hmotnost 6-50 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Varianta pluhové kotvy Bruce pro menší rekreační plachetnice a motorové jachty. Jedná se o variantu kotevního háku. Délka kotvy je 30-110 cm a hmotnost 6-15 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě.

Modernější vikingská víceramenná kotva, čili grapnel pro menší rekreační plachetnice a motorové jachty. Délka kotvy je 30-110 cm a hmotnost 6-15 kg, v závislosti na velikosti a výtlaku lodě. Pro lepši skladnost jsou ramena sklopná nebo odšroubovatelná.

Poutací kotva také mořská kotva, vlečná kotva atd. Je vynálezem australských mořeplavců a rybářů. Byla a je používána zejména za silných bouří. Níže je schéma, jak poutací kotva funguje.

Varianta poutací kotvy je dřík s prkny. Největší prkno bylo vždy na konci. V nouzi lze úspěšně použít jako kotvu padák, pytel od brambor atd. Je však nutné zajistit pomocí zkřížených tyčí otevřené hrdlo pytle či padáku.

Jak funguje poutací kotva (mořská kotva, sea anchor):

1) loď se bezpečně stáčí v bouři po větru za kotvou; 2) vítr; 3) vlečné kotvící lano; 4) bójka udržuje kotvu v požadované hloubce; 5) mořský proud; 6) lano k propusti; 7) kotva je vlečená mořským proudem.

Kotva v bouři zpomaluje rychlost lodi hnanou větrem. Udržuje ji přídí proti větru a vlnám. Lodě, které v bouřích použily tuto kotvu se nikdy nepotopily. Je vhodná pro lodě do padesáti metrů.

Texty a obrázky: P. Patočka, H. Prien

Korektura: Ali

Grafická úprava: M. Gorejová

Aktualizováno: 21. března 2020

Prameny: viz ZDROJE