Ledoborec ADMIRÁL MAKAROV
ледокол АДМИРАЛ МАКАРОВ
(1975)

Diesel-elektrický ledoborec třídy Jermak (Ермак)

Přezdívka                     „Big Miracle“ (Velký Zázrak)

Postaven v loděnici Wärtsilä, Helsinki, Finsko

Založení kýlu                1974

Spuštění na vodu          1975

Zařazen do služby         12. června 1975 jako ledoborec kategorie LL2

Majitel                          Dálnovýchodní lodní společnost (Дальневосто́чное морско́е парохо́дство, ДВМП, Far-Eastern Shipping Company, FESCO)

Domovský přístav          Vladivostok

Číslo RS (ru regist lodí)   399

Číslo IMO                      7347603

Volací znak                    UGSN

Číslo MMSI                    273148110

Osud                             Ve službě. Nyní má domovský přístav Murmansk.

Sesterské lodě

• JERMAK (ЕРМАК) spuštěn 1974, ve službě v Petrohradě;
• KRASIN (КРАСИН) spuštěn 1976, ve službě ve Vladivostoku.

Technická data

Délka celková               134,84 m

Délka na čáře ponoru    129,81 m

Šířka                            26,05 m

Šířka na čáře ponoru     25,97 m

Výška trupu                  16,71 m

Výška celková               45,60 m

Ponor                            8 m

Ponor maximální           11 m

Počet palub                   4

Přepážky podélné          6

Přepážky příčné             6    

Hrubý náklad. prostor    14 058 t (BRT) prostornost celé lodě

Čistý náklad. prostor      4 217 t (NRT) pouze nákladové prostory

Nosnost lodi                  7 560 t (DWT)

Výtlak                            20 247 t

Nádrže balastní zátěže    5 082 t

Schéma ledoborce třídy Jermak. Na obrázku sesterský ledoborec KRASIN.

Pohon

Kapacita paliva 5 390 t

9 dieselů WÄRTSITÄ-SULZER 12ZH40/48, každý s výkonem 3 383 kW, 4 540 hp (celkový výkon 30 400 kW, 41 000 hp)

6 generátorů, každý s výkonem 840 kW, 1 126 hp (celkový výkon 5 040 kW, 6 760 hp)

3 elektromotory STRÖMBERG DC, každý s výkonem 8 820 kW, 11 830 hp  (celkový výkon 26 500 kW, 36 000 hp)

3 lodní šrouby s odnímatelnými listy

1 kormidlo

Maximální rychlost        20,3 uzle (37,6 km/h)

Cestovní rychlost          19,5 uzle (36 km/h)

Ekonomická rychlost     9,2 uzle (17 km/h)

Pracovní rychlost          2 uzly (3,7 km/h) při tloušťce ledu 1,8 m

Článek kotevního řetězu má „drát“ o průměru 63 mm

Výbava

Lékařské středisko a nemocnice

Sportovní centrum

Plavecký bazén a sauna

Kinosál a knihovna

Jeřáby

Heliport

Hangár

Navigační a elektronická výbava

Magnetický kompas

Gyrokompas

Radar Responder, vysílač AIS pro vyhledávání a záchranu

Echolot – pasivní lokátor zvuků ve vodě

Log (ЛГЭ) – rychloměr

Autopilot (Авторулевой, АРЛ)

Přijímače a vysílače: VHF jedno i dvoucestný, MF / HF s voláním NBDP,

Satelitní nouzový maják COSPAS-SARSAT

Přijímač služby NAVTEX

Systém lodní bezpečnosti

Systém pro identifikaci lodí

Ohřívače motorů PTPB (ПТПБ)

Posádka

118 mužů

Diesel-elektrický ledoborec ADMIRÁL MAKAROV byl postaven loděnicí Wärtsilä v Helsinkách ve  Finsku, jako druhý ze tří ve třídě ledoborců Jermak, objednaných Sovětským Svazem.

Ledoborec byl pojmenován po Stěpanu Osipoviči Makarovovi (Степан Осипович Макаров, *8. ledna 1849 - +13. dubna 1904), veliteli ruského tichomořského loďstva, viceadmirálovi, oceánografovi, polárním badateli, lodním konstruktérovi a autorovi několika knih. Oproti předchozím třídám byla věnována zvláštní pozornost zlepšení podmínek obyvatelnosti pro posádku. Do lodi bylo umístěno např. kino se sty sedadly, sauna, knihovna a mimo jiné i lékařské středisko s komplexní péčí, včetně operačního sálu a nemocnice.

Po zařazení do služby 12. června 1975 byl ADMIRÁL MAKAROV přidělen flotile ve Vladivostoku. Hlavní pracovní náplní ledoborce ADMIRÁL MAKAROV je prorážení cest ledem pro rybářské a dopravní lodě v Ochotském, Beringově a Čukotském moři. Někdy i v celé délce viz Severovýchodní průjezd.

Operace Průlom (Прорыв, Breakthrough) 1988

V roce 1988 se ledoborec ADMIRÁL MAKAROV pod velením kapitána Sergeje Rechetova s podporou zásobovacího ledoborce VLADIMIR ARSENĚV (судно-снабженец ВЛАДИМИР АРСЕНЬЕВ) zúčastnil akce záchrany velryb uvězněných v ledové pasti v Beaufortově moři nedaleko útesu Johna Barrowa (Point Barrow, 71°23′20″N 156°28′45″W) na Aljašce.

Jednalo se o tři plejtvákovce šedé (Eschrichtius robustus), kteří byli nalezeni inuitským lovcem Royem Akhmaogakem 7. října 1988 u jediného průduchu v ledu. Tento průduch byl přibližně osm kilometrů daleko od volného moře a volná cesta ještě byla přehrazena obrovskou masou ker sahajících až ke dnu. Mnoho dobrovolníků včetně Greenpeace prosekávalo průduchy ve směru k volnému moři čili k ledové hrázi v nejslabším místě.

Sovětský Svaz byl 25. října USA požádán o pomoc. Ledoborec ADMIRÁL MAKAROV k útesu Johna Barrowa doplul 26. října 1988. Později prorazil ledovou masu, která byla tři metry nad hladinou a bránila velrybám vyplout z pasti a byla i nad síly dobrovolníků. Pro ledoborec ADMIRÁL MAKAROV nepředstavovala problém ledová hráz, ale malá hloubka vody. Přesto v ledu vytvořil průlom. V noci 29. října 1988 osvobození plejtvákovci šedí vypluli na volné moře.

Tato událost s dobrým koncem a velkou mediální sledovaností byla zpracována i ve filmové adaptaci „Máme rádi velryby“ (Velký zázrak, Big Miracle) natočený v roce 2012 s Drew Barrymore v hlavní roli.

Ochotské moře 2010-11

Ledoborce ADMIRÁL MAKAROV, KRASIN a MAGADAN (МАГАДАН, 1982, ze třídy Magadan) s podporou tankeru VIKTORIA (ВИКТОРИЯ) od 30. prosince 2010 do 31. ledna 2011 zachraňovali v ledu uvězněných patnáct lodí s přibližně sedmi sty lidmi. V Ochotském moři se ledoborce probíjely ledem většinou přes dva metry silným.

Náklady na operaci činily 150–250 milionů rublů a bylo spotřebováno přes 6 600 tun paliva. Podle vyjádření ruských velitelů, záchranné operace tohoto rozsahu byly prováděny naposledy před více jak čtyřiceti lety. 

Tato úspěšná akce ledoborců měla velkou mediální sledovanost, ta však řešila záchranu jen pěti lodí s pěti sty lidmi. Většina kapitánů uvězněných lodí byla později potrestána dočasným odebráním licencí či zákazem činnosti.

Text: P. Patočka, H. Prien

Korektura: Ali

30. července 2019

Prameny: viz ZDROJE