18.-20.století n.l.

Éra plachetnic končí v Americe

18th-20th century AD
The era of sailing ends in America

Lodě

Barkentina – vznikla v Severní Americe pro dálnou plavbu, na přelomu 18. a 19. století, vrcholného období vývoje plachetnic. V průběhu 19. století byla zdokonalována. Pro svou nosnost, rychlost a spolehlivost si získala oblibu u obchodních společností. Barkentina se stavěla se třemi až pěti stěžni, nejrozšířenější byly čtyřstěžňové a v současnosti třístěžňové lodě. Stěžně byly dvojdílné, přední třídílný a čelen na přídi dvojdílný. Poslední stěžeň byl někdy (nebylo to pravidlo, záleželo na staviteli) kratší jako u barku. Trup lodi se od 19. století častěji stavěl z ocele. Profil trupu byl roztažené U nebo oblé V, podle toho jaký náklad měla loď přepravovat. Oplachtění vychází z barku s těmito rozdíly: ráhnové plachty byly pouze na předním stěžni, ostatní stěžně mají ráhnovou vratiplachtu, vrcholovou vratiplachtu, tzv. škunerové oplachtění, a mezi 1. a 2. stěžněm tři stěhovky. Na čeleni byla stěhovka, dvě kosatky a létavka. Tento způsob oplachtění umožnilo snížit počet členů posádky a plout i přímo proti větru. V současnosti jsou barkentiny používány jako školní lodě, které poznáte podle netypické vysokostěžňové vratiplachty na posledním stěžni.

A na závěr ještě několik zajímavých barkentin:

GAZELA – portugalská barkentina postavená v roce 1901 a v roce 1971 vyřazena ze služby.

MERCATOR – belgická školní plachetnice z roku 1932. V roce 1960 předána do muzea. Dlouhá 78,5 m, široká 10,6 m, ponor 5,1 m, výtlak 770 tun, rychlost 13 uzlů (24 km/h), posádka 150 mužů.

ENDURANCE – byla rozdrcena ledem na Antarktidě ve Weddellově moři při expedici, kterou v letech 1914-1917 vedl sir Ernest Henry Shackleton.

KRI DEWARUCI – indonéská školní plachetnice. Postavená v roce 1953, slouží dosud.

ESMERALDA – chilská školní barkentina. Slouží dosud.

POGORIA, KALIAKRA a ISKRA – polské školní barkentiny.

Škunerová briga – též briga škunerová nebo hermafrodit, se objevuje koncem 18. století v Americe. Stavba trupu je shodná s brigou a má vždy dva stěžně. Oproti brize se odlišuje zadním dvojdílným stěžněm s vratiplachtou a vrcholovou vratiplachtou, tzv. škunerovými plachtami. Přední stěžeň je třídílný s ráhnovými plachtami jako u brigy. S touto kombinací plachet měla loď skvělé plavební vlastnosti, především rychlost.

Škuner – vznikl koncem 18. století v Severní Americe. Měl a má natolik vynikající plavební vlastnosti, že v 19.-20. století byl nejrozšířenější plachetnicí na světě. Koncem 19. století byly však postupně nahrazovány parníky a záhy motovými loděmi. Stavěly se v obrovské škále velikostí a tonáží. Sloužily a dosud slouží ve všech myslitelných oborech námořního řemesla, hlavně ke sportu a jako výletní „jachty“. Trup škunerů se stavěl široký, s poměrem k délce 1:4-7, čím byl delší, tím byl štíhlejší. Trup měl profil oblého V, ostrou prohnutou příď a s kombinací škunerových plachet byl stabilní, rychlou, obratnou a snadno ovladatelnou lodí. Škuner měl dva až pět dvojdílných stěžňů. Byly i škunery se sedmi stěžni. Poslední stěžeň byl vždy kratší, u dvoustěžňové varianty byl kratší přední stěžeň. Oplachtění škuneru bylo jednoduše primitivní, ale geniálně efektivní. Měly ráhnové vratiplachty a vrcholové vratiplachty, tomuto celku se říkalo škunerové plachty. Na přídi byl jednodílný dlouhý čelen se stěhovkou, s jednou či dvěmi kosatkami a létavkou.

Válečný škuner – odlišoval se pouze menším nákladovým prostorem, dělovou výzbrojí a vyšším počtem členů posádky. Tyto škunery se vyznamenaly především při ochraně pobřeží za napoleonských válek.

A na závěr jeden zajímavý a možná i kuriozní škuner:

THOMAS V.LAWSON - největší škuner světa, postaven v USA roku 1902, celokovové konstrukce se sedmi stěžni. Délka 132 m, šířka 16,6 m, výška hl.stěžně 48 m, nosnost 7500 tun, plocha plachet 4000 m², max.rychlost 16 uzlů, posádka 27 mužů.

Baltimorský škuner – také označovaný jako baltimorský klipr. První typy vypluly koncem 19. století z baltimorských doků, odtud byl odvozen název typu lodě. Od klasického škuneru se odlišuje nahrazením vrcholových vratiplachet jednou či dvěma ráhnovými plachtami na stěžeň. Dále měly netypicky pouze dva dvojdílné stěžně, trup byl částečně šalupové konstrukce, tzn. ostrá příď, oblé boky, ploché dno.

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Prameny: viz ZDROJE