SSN-589 SCORPION

Útočná jaderná ponorka USA

SSN-589 SCORPION

Třída Skipjack

Design SCB-154

Založení kýlu               20. srpna 1958

Spuštěna /na vodu/     19. prosince 1959

Zařazena do služby      29. července 1960

Ztracena                     22. května 1968

Vyřazena ze služby      30. června 1968

Typ trupu   monohull

Materiál trupu    HY-80 ocel

Délka 76,83 m

Šířka 9,75 m

Výška 17 m

Výtlak 2 880 tun na hladině

Výtlak 3 500 tun při ponoření

Pohon reaktor typ S5W

Dvě turbíny o výkonu 11 186 kW (15 000 HP)

Jeden šroub

Maximální rychlost hladinová 15 uzlů (28 km/h) (1 uzel = 1 852 km/h)

Maximální rychlost pod hladinou 33 uzlů (61 km/h)

Ponor hladinový 9,1 m

Ponor testovaný 215 m

Ponor maximální 320 m

Senzorová výbava

sonary: BQR-12, BQR-2, BQS-4

radar: BPS-12

Výzbroj

6 torpédometů 533 mm na přídi

24 torpéd Mk 14, Mk 16, Mk 45 AstorRadioactive

Posádka 83-118 osob

Ponorka SCORPION patřící do třídy Skipjack byla v mnoha ohledech revoluční ponorkou. Především se vyznačovala novým tvarem trupu, který byl navržen pro dosažení co možná nejlepších podhladinových hydrodynamických vlastností. Ponorky této třídy tak dosahovaly větší rychlosti pod hladinou (30 uzlů) než nad ní (16 uzlů).

Po přestavbě na jadernou ponorku třídy George Washington získala tato ponorka strategickou odstrašující funkci díky prakticky nelimitované délce pobytu pod hladinou a schopnosti nést střely Polaris. Paradoxně se nové technologie v konstrukci ponorek během padesátých let neprojevily na bezpečnosti. Ponorky dosahovaly tak velkých rychlostí a hloubek ponorů, že pokud kormidelník udělal jen malou chybičku, mohlo to způsobit pokles ponorky do velké hloubky, kde zákonitě tlak vodních mas způsobil katastrofu. Domovským přístavem ponorky SCORPION byl Norfolk, odkud vyplouvala na mise speciálně určené na vývoj taktiky vhodné pro jaderné ponorky - vystřídaly se role lovící a pronásledované ponorky. Od roku 1966 byla ponorka určena pro speciální operace. V tomto roce se jí podařilo vstoupit do sovětských výsostných vod v Barentsově moři a natočit odpálení sovětské rakety přes periskop; posléze musela využít svoji rychlost k úniku před sovětskou flotilou. Na začátku roku 1967 se ponorka SCORPION zúčastnila cvičení s šestou americkou flotilou. Během května ponorka sledovala aktivity sovětského námořnictva v okolí Azor a poté se měla vrátit do Norfolku, kam již nedorazila. Poslední kontakt s pozemní základnou byl 21. května 1968, kdy zprávu ze SCORPION zachytila námořní komunikační stanice v Nea Makri (v Řecku).

O šest dní později začaly sílit úvahy o možné ztrátě ponorky a začalo pátrání. Pátrání po ztracené ponorce začalo 5. června 1968. Hledání po počátečních neúspěších převzal námořní expert na systém podmořských hydrofonů SOSUS John Craven spolu s týmem špičkových matematiků, kteří navrhli použít tzv. Bayesovskou teorii hledání (poprvé byla tato metoda použita v lednu 1966, kdy došlo ke ztrátě vodíkových pum po srážce bombardéru B-52 s tankovacím letounem KC-135 ve Španělsku).

Tým se nejprve snažil odhadnout skutečnou příčinu potopení ponorky, proto vyslechl mnoho důstojníků, kteří měli spoustu zkušeností se službou na jaderných ponorkách. Takto byl zkonstruován statistický systém hypotéz místa a příčiny ztroskotání ponorky. Poté na základě známých údajů o místech, kterými SCORPION prokazatelně proplul, byla určena základní oblast, kde mohlo dojít k ztroskotání. Tato oblast byla posléze rozdělena na síť čtverců. Každý čtverec měl přiřazenou pravděpodobnost, že se vrak ponorky nachází právě v něm, na základě statistických vlastností systému hypotéz. Potom se na základě prvních výsledků hledání v nějakém čtverci začala rýsovat nová síť čtverců s pravděpodobnějšími místy výskytu, kde se navíc brala v úvahu i hloubka. Kombinací těchto metod byla určena finální oblast s největší pravděpodobností výskytu vraku a zde se začalo s důkladným průzkumem. Použité metody vedly úspěšně k cíli a již v říjnu 1968 průzkumná ponorka USNS MIZAR nalezla vrak ponorky SCORPION, kde zahynulo 99 námořníků. Vrak leží ve více než tříkilometrové hloubce 740 km jihozápadně od Azor, 32°54′54″N 33°8′53″W. Naštěstí zůstal jaderný reaktor neporušen a nedošlo k zamoření podmořského ekosystému radioaktivními izotopy. Ještě týž rok začalo soudní vyšetřování příčin ztroskotání ponorky, ale bezvýsledně. Spekulovalo se o explozi torpéda uvnitř ponorky, či o kolizi s jiným tělesem. Jisté je jen to, že se ponorka dostala do hloubky, ve které tlak vodní masy rozdrtil její trup. Skutečná příčina poklesu ponorky do smrtící hloubky je však stále neznámá.

Seznam ztracené posádky SCORPION. Čest jejich věčné hlídce:

Texty: R. Fišák, H. Prien

Korektura: Ali

15. prosince 2017

Prameny: viz ZDROJE