PRINZ EUGEN
(1938)

Používání této vlajky je omezeno zákonem a vyhrazeno k modelářským či historickým účelům.

Znak těžkého křižníku PRINZ EUGEN.

Těžký křižník Kriegsmarine Třetí říše

Třída: Admiral Hipper

 

Založení kýlu             23. dubna 1936

Spuštění na vodu       22. srpna 1938

Zařazen do služby      1. srpna 1940

Vyřazen ze služby       srpen 1946

Konečný osud             Po jaderných zkouškách na atolu Bikini byl odtažen k atolU Kwajalein, kde se listopadu 1946 potopil.

 

Délka celková             212,5 m

Délka na čáře ponoru  199,5 m

Šířka                           21,7 m

Výška (trup)               12,45 m

Ponor maximální         7,2 m

Výtlak prázdný            14 475 t

Výtlak maximální         18 750 t

 

Pohon

Kapacita paliva 4 250 tun

Dvanáct vysokotlakých kotlů

Tři parní turbíny Blohm & Voss 101 000 kW (137 000 hp)

Tři trojlisté šrouby Ø 4,1 m

Jedno kormidlo

Maximální rychlost 32,2 uzlů (59,6 km/h)

Dosah 6 800 nm (12 594 km) při 16 uzlech

 

Pancéřování

Pás                            70 - 80 mm

Paluba                        20 - 50 mm

Horní paluby               12 - 30 mm

Torpédové přepážky     20 mm

Dělové věže                70 – 160 mm

Hlavní můstek             50 – 150 mm

Zadní můstek              20 – 30 mm

Stožáry (dolní části)     20 mm

 

Výzbroj

8 kanonů 203 mm SK C/34, po 2 ve 4 věžích, 1 280 střel;

12 protiletadlových (dále PL) kanonů 105 mm SK C/33, po 2 v 6 věžích, 800 střel;

12 PL kanonů 37 mm SK C/30, po 2 v 6 věžích, 4 000 střel;

28 PL kulometů 20 mm FlaK 38, 56 000 střel;

4 trojčata torpédometů 533 mm, 24 torpéd;

2 trojčata vrhačů hlubinných náloží;

5 systémů řízení palby 7-m s dálkoměry;

3 průzkumná letadla Arado Ar 196;

1 katapult pro Ar 196;

 

Radarová výbava

1941: 2 x FuMO 27;

1945: 1 x FuMO 26, 1 x FuMO 81 "Berlin", 1 x FuMO 25 a 1 x FuMO 27;

 

Posádka 1 382 – 1560 námořníků

 

Ve třídě Admiral Hipper mělo být postupně postaveno pět těžkých křižníků: ADMIRAL HIPPER, BLÜCHER, PRINZ EUGEN, SEYDLITZ a LÜTZOW. Bylo plánováno, že PRINZ EUGEN bude v operačním svazu s LÜTZOW a SEYDLITZ. Podle paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939 byl však nedostavěný LÜTZOW v roce 1940 prodán Sovětskému Svazu. V roce 1942 se o právě dokončovaném SEYDLITZ rozhodlo přestavět ho na letadlovou loď a PRINZ EUGEN byl tedy jediný, kdo se zúčastnil válečných operací.

16. listopadu 1935 byla uzavřena stavební smlouva a 23. dubna 1936 byl založen kýl s pracovním názvem KREUZER J (KŘIŽNÍK J) se stavebním číslem 564 v loděnici Friedrich Krupp Germaniawerft v Kielu. Křižník byl spuštěn 22. srpna 1938, kdy byli přítomni vůdce Adolf Hitler a říšský guvernér Rakouska Arthur Seyss-Inquart, jenž zahajoval slavnost. Dále maďarský viceadmirál, který za Velké Války (1. sv.v.) sloužil na SMS PRINZ EUGEN, regent Miklós Horthy. Jeho žena Magdolona Horthy pokřtila křižník na PRINZ EUGEN, podle francouzského generála prince Evžena Savojského. V historii je to již pátá válečná loď nesoucí jméno PRINZ EUGEN. Původně však měl být pokřtěn na WILLHELM VON TEGETTHOFF.

V noci 1.-2. července 1940 britská RAF provedla nálet na Kiel, bombardování poškodilo křižník PRINZ EUGEN a jeho zařazení do služby se zdrželo. PRINZ EUGEN byl zařazen do služby 1. srpna 1940 pod velením námořního kapitána (Kapitän zur See) Helmutha Brinkmanna, ten lodi velel do 4. srpna 1942. Poté PRINZ EUGEN prošel sérií cvičení, kdy se zacvičovala posádka v Baltském moři. 8. dubna 1941 vyplul z Kielu a 10. dubna přistál v Gotenhafenu. 14. dubna byl proveden test rychlosti, kdy PRINZ EUGEN z Neukrugu dosáhl rekordní rychlosti 32,837 uzlů. 15.-16. dubna proběhlo cvičení s 24. ponorkovou flotilou. 17.-18. dubna se uskutečnilo cvičení s bitevní lodí BISMARCK.

Velkoadmirál Erich Raeder na jaře 1941 plánoval, že z Baltského moře vyplují bitevní lodě BISMARCK, TIRPITZ a těžký křižník PRINZ EUGEN. Zároveň z Brestu ve Francii vyplují bitevní křižníky SCHARNHORST a GNEISENAU, které tam byly na opravách.

Plánovalo se, že obě eskadry měly v severním Atlantiku decimovat konvoje plující do Velké Británie. Operace dostala název Rýnské cvičení (Unternehmen Rheinübung). Ač TIRPITZ byl včas dostavěn, výcvik posádky však ještě nebyl ukončen, proto se operace nezúčastnil. A ani eskadra z Brestu nevyplula, SCHARNHORST vyžadoval více času na opravu a RAF provedla nálet 6. dubna 1941 na Brest, kdy torpédy poškodili GNEISENAU. O čtyři dny později byl přístav v Brestu bombardován a GNEISENAU byla několikrát zasažena. Operace tím utrpěla, velkoadmirál Erich Raeder a admirál Günther Lütjens mohli počítat jen s eskadrou BISMARCK a PRINZ EUGEN. A když už se to kazilo, tak i PRINZ EUGEN dostal dáreček od RAF, magnetickou minu, na kterou narazil 23. dubna 1941 při plavbě do Kielu. Byla lehce poškozena palivová nádrž, systém řízení palby a hnací hřídel. Nakonec byla operace Rheinübung na čas odložena s nadějí, že se podaří opravit více lodí ve stejném termínu. 24. dubna - 2. května 1941 byl PRINZ EUGEN na opravě v Kielu v suchém doku „C“. 12. května vyplul z Kielu a 13. května v Gotenhafenu večer proběhlo cvičení tankování na moři s BISMARCKem.

Operace Rýnské cvičení (Unternehmen Rheinübung)

První den operace 18. května 1941 v 10:00 hodin se uskutečnila porada na BISMARCKu, kde admirál G. Lütjens seznámil velitele lodí s plánem operace. Bylo rozhodnuto, že kdyby se počasí ukázalo jako příznivé, nezakotví v Korsfjordu (dnes Krossfjord) a budou pokračovat na sever a doplní zásoby až na tankeru WEISSENBURG.

Po poledni eskadra vyplula pod velením admirála G. Lütjense na vlajkovém BISMARCKu pod velením námořního kapitána Ernsta Lindemanna a PRINZ EUGEN pod velením námořního kapitána Helmutha Brinkmanna. Doprovázely je tři torpédoborce Z10, Z16 a Z23, pět torpédových člunů a také měli vzdušné krytí. 20. května při plavbě průlivem Kategat (Kattegatt, 56°55′42″N 11°25′41″E) byli spatřeni švédským lehkým křižníkem HMS GOTLAND. Večer propluli Skagerakem a 21. května kolem poledne zakotvil BISMARCK v Grimstadském fjordu (Grimstadfjorden, 60°19'30"N 5°13'8"E) a PRINZ EUGEN zakotvil trochu severněji, nedaleko Bergenu v okupovaném Norsku, kde změnili kamufláž na šedou, byli však odhaleni leteckým průzkumem RAF. PRINZ EUGEN doplnil palivo z tankeru WOLLIN, BISMARCK to neudělal (spekuluje se, že podle lodního deníku to prostě nebylo v plánu, ach ta německá důslednost). Večer po 19. hodině zvedli kotvy s kurzem sever v doprovodu tří torpédoborců.

Britský admirál John Tovey nařídil eskadře pod velením viceadmirála Lancelota Ernest Hollanda bitevnímu křižníku HMS HOOD, bitevní lodi HMS PRINCE OF WALES a šesti torpédoborcům, aby posílili dva těžké křižníky HMS SUFFOLK a HMS NORFOLK pod velením kontraadmirála Williama Frederika Wake-Walkera, hlídkující u Dánského průlivu (Danmarksstrædet, 67°N 24°W) v Grónském moři. Byla vyhlášena pohotovost domácí flotile (Home Fleet) sestávající z bitevní lodi HMS KING GEORGE V., letadlové lodi HMS VICTORIOUS, pěti lehkých křižníků a šesti torpédoborců pod velením admirála Johna Toveye. Bitevní křižník HMS REPULSE plující z Clyde se připojil později. Také bylo okamžitě vysláno k náletu osmnáct bombardérů, kterým však nepřálo počasí.

22. května kolem 4:00 byl doprovod torpédoborců odvolán a BISMARCK s PRINZ EUGEN pokračovali sami dál na sever. Lodě udržovaly radiový klid a kolem 13:00 změnili kurz na Dánský průliv.

23. května v 19:22 byli BISMARCK a PRINZ EUGEN s kurzem 240° spatřeni britskými křižníky HMS SUFFOLK a HMS NORFOLK. Admiralita v Londýně jim ihned vyslala nejbližší eskadru viceadmirála L.E.Hollanda HMS HOOD a HMS PRINCE OF WALES. NORFOLK a SUFFOLK s německou eskadrou udržovali vizuální kontakt. BISMARCK několikrát po křižnících vystřelil, při tom došlo k poškození předního radaru FuMO 23, z tohoto důvodu si vyměnili pozice ve formaci a PRINZ EUGEN, jenž měl radar FuMO 27, plul první. Tato nepovšimnutá výměna způsobila Britům velký zmatek.

 

Bitva v Dánském průlivu (též Islandská bitva)

Ráno 24. května 1941 došlo ke krátké bitvě trvající asi 15 minut. Byla to bitva Titánů, největších lodí světa (absolutně největší byla bitevní loď Císařského Japonska JAMATO, ale až od 16. prosince 1941).

Německá bitevní eskadra udržovala kurz 220°, 28 uzlů. V 5:25 PRINZ EUGEN měl hydrofonový kontakt Britské eskadry dvou lodí z levoboku (DE: Backbord, EN: port). V 5:37 byla asi 19 nm (35 km) vzdálená eskadra HMS PRINC OF WALES a HMS HOOD, která se rychle blížila. PRINZ EUGEN i BISMARCK se připravili k boji. Po výměně salv, kdy PRINZ EUGEN V 5:57 zasáhl HOOD, Britům došlo, že PRINZ EUGEN není BISMARCK. V 6:01 BISMARCK šestou salvou zasáhl muniční sklad a bitevní křižník HOOD se roztržený ve dví téměř okamžitě potopil, přežili jen tři muži. Poté se německá děla soustředila na PRINC OF WALES, který těžce poškodila, a nepronásledován pod kouřovou clonou se odpoutal z boje. Němci pokračovali na jih, BISMARCK byl však poškozen a unikalo mu palivo, proto admirál G. Lütjens v 18:14 eskadru rozdělil. PRINZ EUGEN pokračoval v kurzu jih a BISMARCK se obrátil na východní kurz k francouzskému Brestu k nutným opravám. Tam však nedoplul, neboť byl 27. května 1941 v Keltském moři potopen vlastní posádkou pod palbou britských bitevních lodí HMS RODNEY, HMS KING GEORGE V. a těžkých křižníků HMS NORFOLK a HMS DORSETSHIRE.

PRINZ EUGEN 26. květena 1941 v severním Atlantiku severozápadně od Azorských ostrovů (Ilhas dos Açores, 38°30′N 28°0′W) doplnil 2 660 tun paliva z tankeru SPICHERN. Pak pokračoval v Operaci Rheinübung hledáním konvojů. 27. května došlo k závadě na motoru a byl nařízen kurz Brest. 28. května bylo doplněno palivo z tankeru ESSO HAMBURG. Navzdory přítomnosti britských válečných lodí a četných konvojů porouchaný PRINZ EUGEN s jednou nefunkční turbínou a rychlostí 28 uzlů dosáhl Biskajského zálivu a 1. června 1941 zakotvil v Brestu. Tím skončila Operace Rheinübung.

 

Operace Kerberos (Unternehmen Cerberus)

Přítomnost bitevních křižníků GNEISENAU, SCHARNHORST a těžkého křižníku PRINZ EUGEN v přístavu Brest nenechalo Brity v klidu a přístav byl bombardován. Nočního náletu se 1.-2. července 1941 zúčastnila i československá 311. bombardovací peruť, která zasáhla PRINZ EUGEN, na němž padlo asi 60 námořníků a dalších 40 bylo zraněno. PRINZ EUGEN byl na dlouho vyřazen. Do konce roku 1941 RAF provedla ještě několik náletů.

Padlo rozhodnutí s loděmi z Brestu přeplout do bezpečnějších německých přístavů. Trasa plavby kolem Britských ostrovů navržená velkoadmirálem Erichem Raederem byla změněna pod nátlakem nekompetentního, leč vůdce A. Hitlera. Eskadra musela proplout průlivem La Manche. Cílem bylo lodě použít proti konvojům (JW,PQ, QP a RA) do Sovětského Svazu v Severním ledovém oceánu a posílení obrany okupovaného Norska.

Po dokončení oprav se PRINZ EUGEN, GNEISENAU a SCHARNHORST 11. února 1942 po 22. hodině vytratili z Brestu. Eskadra se shromáždila v Keltském moři a pod velením viceadmirála Otto Ciliaxe na vlajkovém SCHARNHORSTu s doprovodem torpédoborců a torpédových člunů z 5. flotily vyrazila do průlivu La Manche. Nacistická bezpečnostní opatření přístavu Brest byla tak silná, že místní skupina francouzského odboje nezjistila nic víc, než že lodě už v přístavu nejsou.

Eskadra krytá nočními stíhači na Messerschmittech Bf 110, uháněla na plné kotle a i přes vysoké riziko prozrazení je žadný z četných průzkumů RAF neodhalil. 12. února asi v 8:00 hodin minuli Le Havre. Asi v 10:45 u Boulogne vystřídali noční letku denní stíhači na Bf 109 a Fw 190. Po poledni minuli Calais a vypluli z La Manche, přitom je přistihl průzkumný Spitfire, pilot naštěstí pro eskadru dodržel služební postup a hlášení podal až po přistání. Ve 12:45 byla eskadra mimo dosah dělostřelců v Doveru. Britové poslali vše, co měli – pět torpédových člunů a několik torpédových dvojplošníků Fairey Swordfish a letku Spitfirů. Britský torpédový útok člunů se nezdařil a většina letadel byla sestřelena. Ve 14:30 u Belgie vlajkový SCHARNHORST narazil na minu. Těžké poškození se podařilo opravit. V 15:45 je dohnala eskadra pěti britských torpédoborců, jejichž útok také vyšel naprázdno, při tom PRINZ EUGEN jeden z nich poškodil. Kromě štěstí jim pomohlo i počasí svou mlhou. Eskadra 13. února ráno doplula do přístavů. Vlajkový SCHARNHORST zakotvil ve Wilhelmshavenu,  GNEISENAU a nepoškozený PRINZ EUGEN v Brunsbüttelu. Tím úspěšně skončila operace Kerberos.

 

Operace Sportovní palác (Unternehmen Sportpalast)

21. února 1942 vyplula eskadra z Brunsbüttelu pod velením viceadmirála Otto Ciliaxe na vlajkové lodi PRINZ EUGEN a těžký křižník ADMIRAL SCHEER s doprovodem pěti torpédoborců do norského Trondheimu. Cílem bylo připojit se k bitevní lodi TIRPITZ a decimovat konvoje do Sovětského Svazu. 22. února 1942 přibližně ve 13:00 hodin eskadra zakotvila v Grimstadfjordu u Bergenu. Kotvy zvedli ve 20:40 hodin. U Trondheimu byl PRINZ EUGEN ráno 23. února torpédován britskou ponorkou HMS TRIDENT (N52). Zásah na zádi loď nepotopil, padlo asi 50 mužů. PRINZ EUGEN vlastní silou doplul do Lofjordu, kde poškozená záď byla odříznuta a opravena dílenskou lodí HUASCARAN. 16.-18. května 1942 se provizorně opravený PRINZ EUGEN v doprovodu dvou torpédoborců a dvou torpédových člunů vracel do Kielu. Cestou byli však napadeni velkou silou britských bombardérů. Náletu devatenácti Bristol Blenheimů a dvacetisedmi torpédových bombardérů Bristol Beaufort PRINZ EUGEN odolal jen s odřeným lakem. V Kielu byl od 23. května 1942 v doku „V“ opravován do října. Během oprav byl PRINZ EUGEN v červnu 1942 pod velením fregatního kapitána (Fregattenkapitän) Karl-Heinz Neubauera, v srpnu - září 1942 korvetního kapitána (Korvettenkapitän) Wilhelma Becka. Od 8. září 1942 byl PRINZ EUGEN pod velením námořního kapitána (Kapitän zur See) Hans-Ericha Vosse (též Voße), který lodi velel do 28. února 1943. 27. října proběhly námořní zkoušky a PRINZ EUGEN byl vrácen do služby. 28. října přeplul do Gotenhafenu. V listopadu a prosinci probíhaly zkoušky a cvičení s novou posádkou v Baltském moři. V lednu 1943 britská RAF znemožnila, aby se SCHARNHORST a PRINZ EUGEN dostali opět do Norska. Proto byl PRINZ EUGEN v únoru převeden k výcviku kadetů v Baltském moři. Od 29. února 1943 byl školní PRINZ EUGEN pod velením námořního kapitána (Kapitän zur See) Wernera Ehrhardta. Po něm převzal velení od 5. ledna 1944 do 7. května 1945 námořní kapitán (Kapitän zur See) Hans-Jürgen Reinicke.

Konec (Untergang)

19.-28. června 1944 provedl PRINZ EUGEN výpad do Finského zálivu (Suomenlahti, 59°50′N 26°E). Rudá armáda se blížila k Rižskému zálivu (Rīgas jūras līcis, 57°45′N 23°30′E), v srpnu 1944 velkoadmirál Karl Dönitz rozhodl vytvořit „2. bitevní svaz Thiele“ z bojeschopných lodí,  které byly PRINZ EUGEN, LÜTZOW, ADMIRAL SCHEER a ADMIRAL HIPPER. Svazu velel viceadmirál August Thiele. Svaz dělostřelecky podporoval ustupující armádu Wehrmachtu. 20.-25. září 1944 PRINZ EUGEN eskortoval konvoje s ustupujícími z Finska. 10.-15. října 1944 PRINZ EUGEN, LÜTZOW, tři torpédoborci a čtyři torpédové čluny provedly dělostřeleckou podporu svých ustupujících armád nedaleko Memelu (východní Prusko), kdy PRINZ EUGEN vystřílel téměř 1 200 granátů. Večer 15. října se PRINZ EUGEN v Gotenhafenu srazil s křižníkem LEIPZIG (přepůlený), na němž padlo 39 mužů. Po čtrnácti hodinách byly obě lodě od sebe odděleny.

Oprava PRINZ EUGENa byla skončena 13. listopadu v Gotenhafenu. 21.-22. listopadu PRINZ EUGEN ostřeloval pozice Sovětů na poloostrově Sworbe ostrova Ösel. V prosinci byly v Gotenhafenu opravovány závěry 203 mm kanonů. Od 29. do 31. ledna 1945 PRINZ EUGEN na pobřeží Samlandu severně od Könisgbergu dělostřelecky kryl evakuaci uprchlíků.

10. března - 4. dubna 1945 PRINZ EUGEN v Gdaňské zátoce (Danziger Bucht, 54°28′59″N 18°57′31″E) ostřeluje pobřežní pozice dobyté Rudou armádou Tiegenhoff, Ladekopp, Zoppot a Danzig. 10. dubna PRINZ EUGEN zcela vyčerpal veškerou munici, odplul do Kodaně, kde pristál 20. dubna 1945 a vyčkal konce války.

V Kodani PRINZ EUGEN a lehký křižník NÜRNBERG 7. května 1945 v 16:00 hodin spustili válečné vlajky a vzdali se. Druhý den byl PRINZ EUGEN předán Britům. 26.-29. května byly oba německé křižníky z Kodaně do Wilhelmshavenu eskortovány britskými křižníky lehkým HMS DIDO a těžkým HMS DEVONSHIRE.

 

Služba v US Navy

PRINZ EUGEN losem připadl jako reparace Američanům. Ti jej převzali 5. ledna 1946 a uvedli do provozu v US Navy jako USS PRINZ EUGEN IX-300. 13. ledna vyplul pod velením amerického kapitána Arthura H. Graubarta, který lodi velel do května 1946. USS PRINZ EUGEN se smíšenou posádkou Němců a Američanů zakotvil 22. ledna v Bostonu. Poté v únoru byly ve Philadelphii z USS PRINZ EUGEN odmontovány hlavně z věže "Anton". Poté vyplul kurz Panama a Tichý oceán.

V březnu 1946 USS PRINZ EUGEN proplul Panamským průplavem a 1. května v San Diegu opustili loď poslední němečtí námořníci. Poté odplouvá k atolu Bikini na Marshallových ostrovech.

 

Operace Křižovatky (Operation Crossroads)

Na alelu Bikini byl USS PRINZ EUGEN používán pro testy atomových bomb. 1. července 1946 proběhl test A-bomby „Able“, která byla v 9:00 hodin shozena z bombardéru B-29. USS PRINZ EUGEN vzdálený asi 1 200 metrů od centra výbuchu nebyl poškozen. 25. července proběhl test B-bomby „Baker“ v 8:35 byla odpálena pod vodou v hloubce asi 28 metrů. USS PRINZ EUGEN vzdálený asi 1 900 metrů od centra výbuchu opět bez zjevného poškození.

Koncem srpna 1946 byl těžký křižník USS PRINZ EUGEN IX-300 vyřazen z provozu a počátkem září byl ozářený odtažen k atolu Kwajalein (8°43′N 167°44′E), též na Marshallových ostrovech. Tady USS PRINZ EUGEN chátral až 22. prosince 1946 nabral vodu a potopil se.

 

V srpnu 1979 byl jeden z lodních šroubů vyzdvižen a umístěn v německém Námořním památníku v Laboe (Marine-Ehrenmal Laboe), severovýchodně od Kielu. Lodní zvon se v současné době nachází v Národním muzeu námořnictva Spojených států.

 

Texty: J.Musil, H.Prien

Korektura: Ali

1. května 2018

Prameny: viz ZDROJE