Álvaro de Mendaña de Neira

Álvaro de Mendaña de Neira též Álvaro de Mendaña y Neyra *1. října 1542 Congosto, León - +18. října 1595 Santa Cruz, Šalamounovy ostrovy.

Španělský mořeplavec, kartograf, objevitel a admirál. Vyznamenal se objevem Šalamounových ostrovů a nové cesty do jižního Pacifiku při hledání bájné Terra Australis.

Byl synem Hernanda Rodriguez de Mendaña a Isabely García de Castro Neyra.

Álvaro de Mendaña de Neira se jako mladý námořní kapitán dostal do Peru. Místokrálem v Peru byl jeho strýc Lope García de Castro (jde o přímého předka Fidela Castra), který věděl od jistého vojáka Pedra Sarmiento de Gamboa zajímajícího se o pověsti Inků, že existuje jakási velká země v oceánu na západě. Tento voják Pedro Sarmiento de Gamboa doufal, že v chystané výpravě k nalezení této bájné země, bude přinejmenším navigátorem expedice. Místokrál však v tichosti jmenoval velitelem výpravy právě svého synovce Álvara de Mendaña de Neira.

Z Callao v Peru 20. listopadu 1567 vyplula flotila dvou lodí s posádkou asi sedmdesáti námořníků a vojáků, čtyř františkánů a osmdesáti otroků. Vlajková dvou set tunová LOS REYES pod velením admirála a velitele výpravy Álvaro de Mendaña de Neira a sto čtyřiceti tunová TODOS SANTOS.        Hlavním cílem plavby byla nová cesta přes Pacifik na Filipíny. Dále pátrat po bájné Terra Australis, dnešní Austrálie a Ofiru, mýtickém zdroji zlata biblického krále Šalamouna.

V lednu 1568 objevili většinu Elliceových ostrovů, dnes Tuvalu. V únoru objevili ostrovy Santa Isabel, Malaitu, ostrov Guadalcanal a San Cristóbal, toto souostroví pojmenovali Šalamounovy ostrovy (Islas Salomón). Nově objevené ostrovy byly postupně prozkoumány dodatečně postavenou menší plachetnicí. Kontakty s domorodci se někdy dařily a mohli tak získat výměnou čerstvé zásoby. Jindy se kontakt nezdařil, jako příklad za všechny může sloužit případ, kdy byl Španělům k hostině nabídnut pečený chlapec. Průzkumy ostrovů s víceméně nepříjemnými styky s domorodci trvaly šest měsíců, tehdy 7. srpna 1568 se rada expedice shodla, že je čas k návratu. Přitom Pedro Sarmiento de Gamboa také navrhl založit zde kolonii, to však bylo zamítnuto, protože tu nebylo žádné zlato.

Obě lodě vypluly na jih podle rozkazu Álvaro de Mendaña de Neira, ale počasí je záhy přinutilo obrátit na severovýchod. Zpovzdálí propluly kolem ostrova Wake, jedohon z Marshallových ostrovů. Výprava sužovaná kurdějemi koncem ledna 1569 dosáhla břehů Nového Španělska (Mexiko) a později zakotvila v peruánském Callao.

Přínosem výpravy bylo získání navigačních zkušeností, zejména při plavbě z Peru jižním Pacifikem a dále doplnění bílých míst na mapách výše objevenými ostrovy. Álvaro de Mendaña se v následujících letech věnoval zpracování svých objevů, poznámek, map a prezentování své práce na akademické půdě V Madridu a Limě. Tehdy se seznámil se svou budoucí ženou, mladičkou Isabelou Barreto de Castro, vnučkou portugalského guvernéra v Indii. Z nám dosud  nepochopitelných důvodů byly tyto objevy Španělskem utajeny. Šalamounovy a další ostrovy byly znovuobjeveny až za dvě století roku 1768 Francouzem Louisem Bougainvillem.

Počátkem devadesátých let Álvaro de Mendaña de Neira začal s přípravou další výpravy. Kromě průzkumu bylo hlavním cílem založit kolonii na Šalamounových ostrovech.

Pod velením admirála Álvara de Mendaña de Neira byla sestavena flotila čtyř lodí, vlajkové SAN GERÓNIMO, druhé vlajkové SANTA YSABEL, menší SANTA CATALINA a galioty SAN FELIPE. Posádka se sestávala z 378 mužů, žen a dětí kolonistů. Po boku admirála stála jeho manželka  Isabela Barreto de Castro , s níž pluli také její tři bratři a sestra. Na svou vlajkovou loď si Álvaro de Mendaña de Neira zvolil jako kormidelníka Portugalce ve španělských službách Pedra Fernandese de Queirós. Flotila španělských kolonistů opustila Callao 9. dubna 1595.

A) Acapulco; C) Callao; F) Filipíny; H) Hawai; M) Marshallovy ostrovy; P) Payta; Q) Markézy; S) Santa Cruz; Š) Šalamounovy ostrovy; V) Vanuatu. Foto: ESA. Mapa: Vseolodich.cz.

 

Během prvního měsíce plavby bylo na palubách uzavřeno patnáct sňatků. 21. července 1595 flotila přistála u ostrovů, které byly pojmenovány Markézy po García Hurtado de Mendoza y Manrique, IV. markýzy z Cañete manželky místokrále Peru. Ač byli kolonisté domorodci vřele přivítáni, došlo po asi dvou týdnech pobytu ke krvavému střetu, při němž bylo pobito přes dvě stě Markézanů. Po vyplutí byly objeveny severní ostrůvky dnešních Cookových ostrovů. Pak kolonisty začala stíhat smůla a nedařilo se najít Šalamounovy ostrovy a ani jinou zem. Během hledání země byla v bouři ztracena druhá vlajková loď SANTA YSABEL.

Až 8. září 1595 spatřili ostrov, domorodci zvaný Nando, který z vděčnosti vyčerpaní kolonisté pojmenovali Santa Cruz. Lodě zakotvily v zátoce dnes zvané Graciosa Bay (Zátoka Milosrdenství). Se svolením domorodců počala výstavba kolonie. Morálka a zdravotní stav většiny nebyly nijak valné, šířila se malárie a někteří katoličtí šlechtici se chovali k ostrovanům nevybíravě. Po vraždě domorodého krále Malope se osada Španělů začala rozpadat.

Admirála Álvara de Mendaña de Neira však sužovala žlutá zimnice. Svou manželku Isabelu Barreto de Castro přede všemi svědky jmenoval admirálkou. Jejího bratra Lorenza jmenoval kapitán-generálem. O pár dní později 18. října 1595 Álvaro de Mendaña de Neira zemřel.

Necelých sto šedesát přeživších a plavbyschopných kolonistů soustředilo zásoby na vlajkovou loď SAN GERÓNIMO a 18. listopadu opustili ostrov. Pod velením admirálky, viz Isabela Barreto de Castro, zamířili k Filipínám.

 

Texty: P. Patočka, H. Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 15. ledna 2019

Prameny: viz ZDROJE