Thörfinn Karlsefni též Þørfinnur Karlsefni vlastním jménem Thörfinnr Thörtharson též Þørfinnur Þørðarson *975?? - +1008?? Islandský viking, kupec a průzkumník. Prozkoumal již objevená území hlouběji do vnitrozemí Kanady.

Byl synem Thörthe Hesthöftha Snorrasona, též Þórðr Hesthöfði Snorrason, Thørde Końskáhlava Snorrason a matky Thörunn (Þórunn). Rodina vlastnila pozemky a farmu v Norsku nazývanou Stad (Stað) v Reyness (Reynistaður) v oblasti poloostrova Skagafjord bay. Tyto pozemky také nazývané Hofdastrand (farma Hofdi) získal jeho děda Thörd Bjarnarson fra Hofdi.

Thörfinn se při obchodní cestě v Bratahlíd seznámil s Gudrid Thörbjarnardóttir, vdovou po Thörsteinovi a švagrovou Leifa Erikssona. Posléze se s Gudrid oženil.

Asi V roce 1006 vypluly dvě lodě s šedesáti muži, pěti ženami a hospodářskými zvířaty do Vinlandu vybudovat novou osadu. Leif jim pronajal dům, který měl postavený na místě dnešního L'Anse aux Meadows. K výpravě se přidala i Leifova nevlastní sestra Freydis s manželem. Tam se Gudrid a Thörfinnovi narodil syn Snorri Thörfinnsson, první evropské dítě narozené na americkém kontinentě. Posléze se rodina vrátila do Grónska, kde se jim narodil druhý syn Thörbjorn Thörfinnsson. Krátce na to Thörfinn Karlsefni zemřel. Bohužel vztahy s indiány (skrælingary) se časem natolik zhoršily, že většina osadníků se rozhodla pro návrat do Grónska.

Islandský sochař Einar Jónsson vytvořil plastiku Thörfinn Karlsefn, která byla odhalena ve Philadelphii 20.11.1920.

Kryštof Kolumbus, také Cristoforo Colombo, Cristóbal Colón, Cristóvão Colombo, *30.10.1451? Janov - +20.5.1506. Ital z Janovské republiky ve službách Kastilské a později španělské koruny. Byl námořník, kapitán, objevitel, dobyvatel a admirál všech moří, guvernér a místokrál Západní Indie.

Byl synem Domenico Colomba a Susanna Fontanarossy. Měl čtyři sourozence, jeho bratr Bartolomo byl kartografem v Lisabonu.

Kryštofa Kolumba inspirovala kniha od Marca Pola „Milion“, která byla díky knihtisku Johannese Gensfleische, známého jako Gutenberg, v tehdejší Evropě bestsellerem.

V roce 1470 vstoupil do Janovského námořnictva ve službách René I. z Anjou a zúčastnil se výpravy k dobití Neapolského království.

V roce 1473 se učil námořnímu obchodu u janovských rodin Centurione a Spinolů. Později vykonal obchodní cestu na řecký ostrov Chios.

V roce 1476 prováděl eskortu lodí do Bristolu a Galway. Zde se seznámil s kronikou o cestách vikinga Erika Rudého na západ, viz Erik Thörvaldsson. Na podzim roku 1477 se na portugalské lodi vrátil z Galway do Lisabonu, kde se shledal s bratrem Bartolomeem a společně pokračovali v obchodě pro rodinu Centurione. V Lisabonu se Kolumbus oženil s Filipou Moniz Perestrelo. Na přelomu let 1479-80 se jim narodil syn Diego. V letech 1482-85 se Kryštof Kolumbus plavil podél západního pobřeží Afriky a dosáhl portugalské stanice Elmina v Guinejském zálivu.

Také se dovolával podpory pro uskutečnění svých plánů u portugalského krále Jana II., ale neuspěšně, protože se králův zájem obrátil k objevu Mysu dobré naděje a tím cesty do Indie, viz Bartolomeo Diaz.

Kryštof Kolumbus tedy vyslal svého bratra Bartolomea ke dvoru anglického krále Jindřicha VII. s žádostí o financování výpravy na západ. Též neuspěl.

Po náhlé smrti své ženy v roce 1485 odešel do Kastilie. Učil se jazyky, historii, teologii, astronomii, geografii a toto studium ho postupně přivedlo k přesvědčení, že cesta do Indie západním směrem je možná. Během této doby se také seznámil s myšlenkou florentinského astronoma Paolo dal Pozzo Toscanelliho, který již vypočítal možnou cestu do Číny a Indie západním směrem. Kryštof Kolumbus pro svou cestu velmi obtížně hledal podporu z důvodu příliš silného vlivu katolického kléru, že Země je plochá, tudíž je zcela nemožné plout do Indiie na západ. Přitom většina vzdělaných učenců chápala a věděla, že je Země kulatá, a to nejen od filozofa Aristotela žijícího ve 4.století př.n.l.

Od roku 1487 Kolumbus žil s milenkou Beatriz Enriquez de Arana.

Španělští monarchové byli po válkách na Pyrenejském poloostrově s vyprázdněnými pokladnicemi dychtiví získat konkurenční výhody nalezením snadné cesty ke koření, zlatu a hedvábí v Indii a Číně. Vidina získat v obchodu s kořením značný zisk kratší cestou na západ do východní Indie zlákala kastilskou korunu, která podpořila Kryštofa Kolumba i proti názoru církve.

První cesta byla vykonaná v roce 1492 s podporou královny Isabely Kastilské a Ferdinada II. Arangonského, kteří Kryštofu Kolumbovi přidělili tři lodě. Vlajková karaka LA SANTA MARÍA, celým jménem LA SANTA MARÍA DE LA INMACULADA CONCEPCIÓN, karavela redonda LA PINTA s kapitánem – viz Martín Alonso Yáñez Pinzón a karavela latina LA SANTA CLARA známá jako LA NIÑA s kapitánem – viz Vicente Yáñez Pinzón.

Kolumbovým cílem bylo dosáhnout Japonska, Číny a poté Indie. Vyplul 3.8.1492 z Palos de la Frontera. Na Kanárských ostrovech doplnil zásoby.

Po čtyřech týdnech plavby posádky ze strachu reptaly. Martín Alfonso Pinzón s posádkami vyjednal další tři dny plavby, po kterých uvidí zemi. Námořník, viz Rodriguez de Triana, ze stěžně LA PINTA zpozoroval 12.10.1492 ve dvě hodiny v noci, tedy již po dvou dnech, zemi. Dopluli k dnešním Bahamám a ostrov, u kterého přistáli, Kolumbus nazval San Salvador 24°2'55"N 74°28'46"W. Dnes na tomto místě přistání stojí velký kamenný kříž a původní Kolumbův dřevěný kříž je uložen v místním kostele.

Pak prozkoumal část pobřeží Kuby a Hispanioly (Haiti), kde založil osadu La Navidad (dnes Bord de Mer de Limonade). Při průzkumu LA SANTA MARÍA ztroskotala a posádka byla zachráněna lodí LA NIÑA.

Došlo ke sporům mezi kapitánem Martín Alfonso Pinzónem a Kryštofem Kolumbem a 21.11. se LA PINTA oddělila kvůli vlastnímu průzkumu. 6.1.1493 se vrátili opět ke Kolumbovi.

Na zpáteční cestu s sebou Kolumbus unesl několik domorodců a s nimi přišla do Evropy zcela neznámá a později obávaná syfilis. Evropané do Ameriky zavlekli pro Indiány velmi nebezpečné a neznámé nešťovice, choleru a tyfus.

Do Španělska se vracel přes Azorské ostrovy, byl však bouří oddělen od LA PINTA a nucen přistát v Lisabonu 4.3.1493. Zde se setkal s legendárním Bartolomeo Diazem a s Fernão de Magalhãesem, tehdy ještě chlapcem. Do španělského přístavu Palos doplul 15.3.1493. Zpráva o jeho objevu Nového světa se rychle šířila Evropou.

V domnění, že se jedná o východní Indii, Kolumbus nazval domorodce Indiány. Tato a další cesty byly historicky významným počátkem evropské kolonizace amerického kontinentu.

Druhá cesta – Kryštof Kolumbus vyplul 24.9.1493 z Cádizu s flotilou 17 lodí a s 1200 vojáky, zemědělci a kněžími s cílem založit kolonii v Novem světě. Doplnil zásoby na Kanárských ostrovech a 13.10.1493 pokračoval více jižním směrem na západ. 3.11.1493 přistál v dnešních Malých Antilách na ostrovech Dominica a Guadeloupe, následně prozkoumal Montserrat, Antigu, Redondu, Nevis, Sv.Kryštof (dříve St.Kitts), St.Eustacius, Sabu, St.Martin a Saint Croix. Na další cestě objevil a pojmenoval Panenské ostrovy, Tortolu a San Pedro. Poté přistal na Puerto Rico, kde založil osadu, dnes hlavní město San Juan. Také navštívil osadu z první cesty na sousední Hispaniole, již vydrancovanou domorodci. Těm se Kolumbus krutě pomstil. Dále prozkoumával pobřeží Hispanioly, kde založil další osadu La Isabela. Odtud pokračoval v průzkumu jižního pobřeží ostrova, zde založil budoucí hlavní město ostrova Santo Domingo (dnes Dominikánská Republika). Pak prozkoumal Jamajku a jižní pobřeží Kuby. Po zastávce v La Isabela v březnu 1496 vyplul do Španělska a 11.6. přistál v Cádizu.

Třetí cesta – vyplul 30.5.1498 ze španělského Sanlúcar se šesti loděmi. Této třetí výpravy se zúčastnil také mladý navigátor, viz Antón Alaminos a kapitáni Francisco Martín a Vicente Yáñez Pinzón. Po zastávce na Kanárských ostrovech Kryštof Kolumbus rozdělil flotilu. Tři lodě se zásobami odeslal přímo k Hispaniole. S ostatními třemi plul na průzkum jižního pobřeží Mexického zálivu. Po několikadenní bouři přistáli 31.7.1498 na ostrově Trinidad, který prozkoumal. Prozkoumal deltu řeky Orinoca a podle množství sladké vody odhadl, že se jedná o nový kontinent. Podle pozorování hvězd došel k závěru, že Země má tvar hrušky. Dále objevil ostrovy dnešní Tobago, Grenadu a Margaritu odkud odplul na Hispaniolu. Zde v září 1498 došlo ke vzpouře osadníků proti tyranské vládě guvernéra Kryštofa Kolumba a jeho bratrů, kteří byli nuceni přistoupit na potupné podmínky povstalců.

Kolumbus v říjnu 1499 vyslal dvě lodě do Španělska, aby mu soudní dvůr poslal dva komisaře, kteří by mu pomohli vládnout. Královna jej však nahradila novým guvernérem Francisco de Bobadillou, s pověřením vyšetřit obvinění povstalců proti Kolumbovi. Zjistil, že Kolumbus vládl krutě nelidsky a nechal jej převézt do Španělska v řetězech i s jeho bratry. Po krátkém věznění byli králem propuštěni a po čase pozváni k audienci. Kryštof Kolumbus byl trvale zbaven funkce guvernéra a byla mu povolena čtvrtá cesta.

Tehdejší historik a mnich Bartolomé de las Casas uvádí, že při své první návštěvě na Hispaniole v roce 1508 zjistil, že od roku 1494 byly vyvražděny více než tři miliony lidí. Jiný zdroj uvádí, že po příchodu Španělů byl počet původních obyvatel na Hispaniole kolem milionu.

Čtvrtá cesta – Kolumbus vyplul z Cádizu 11.5.1502 se čtyřmi loděmi. Vlajková LA SANTA MARíA, LA GALLEGA, VIZCAINA a SANTIAGO DE PALOS. Cesty se zúčastnil bratr Bartolomeo a třináctiletý syn Fernando. Na Kapverdách doplnily zásoby a po vyplutí se v bouři loď kapitána Francisco Martín Pinzóna i s posádkou potopila.

Kolumbus využil jižní část Golfského proudu zvaného Antilský k rychlejší plavbě na západ a s mezipřistáním 15.6.1502 na Martinique doplul do Santo Dominga na Hispaniole 29.6.1502. Guvernér Francisco de Bobadilla neuvěřil Kolumbovu varování o blížícím se hurikánu a vyplul s flotilou 30 lodí se zlatem do Španělska. Kryštof Kolumbus své lodě ukryl v ústí Rio Jaina, kde přečkaly hurikán s malými poškozeními. Z guvernérových 30 lodí se jich v hurikánu 29 potopilo i s guvernérem a 500 muži.

Kolumbus po zastávce na Jamajce přistál 30.7.1502 na ostrovech u pobřeží dnešního Hondurasu. Po průzkumu 14.8. přistáli na pobřeží Hondurasu u dnešního Trujillo. Zde strávil dva měsíce průzkumem pobřeží Hondurasu, Nikaragui a Costa Rica. 16.10.1502 zakotvil v Almirante Bay v Panamě. V dubnu 1503 odplul na Hispaniolu a 10.5. 1503 objevil dnešní Kajmanské ostrovy. Pro značné poškození lodí byl nucen zůstat na Jamajce. Pomoc z Hispanioly přišla až 29.6.1504. Kryštof Kolumbus a jeho muži se 7.11.1504 vrátili do španělského Sanlúcaru.

Během svého života napsal dvě knihy, Výsady (1502) a Proroctví (1505).

V pozdějších letech žádal španělskou korunu o vyplácení 10% ze zisků plynoucích z Nového světa, jak bylo sepsáno před první plavbou. Koruna žádost odmítla s tím, že nevykonává funkci guvernéra. Kryštof Kolumbus zemřel ve věku 55 let 20.5.1506 ve španělském Valladolidu. Jeho ostatky byly během staletí uloženy postupně ve Valladolidu, v Seville, v Santo Domingu, v Havaně a v současnosti jsou opět uloženy v Seville.

Po jeho smrti vedli jeho dědicové sérii soudních sporů. V roce 1536 arbitři rozhodli částečně ve prospěch dědiců Kryštofa Kolumba.

Kryštof Kolumbus ve španělských službách vykonal čtyři cesty přes Atlantik a jeho snaha kolonizovat ostrov Hispaniolu (Haiti) zahájila masívní kolonizaci Nového světa a nebývalý hospodářský růst a vojenskou soutěž v Evropě.

Kryštof Kolumbus si nikdy neuvědomil, že dosáhl dosud neznámého nového kontinentu a až do své smrti byl přesvědčen, že nalezl západní cestu do Indie.

Kryštof Kolumbus je každoročně připomínán různými oslavami ve většině zemí amerického kontinentu, Španělsku a Itálii. Má mnoho památníků, pomníků a soch. Na jeho počest bylo vydáno několik miliard poštovních známek a několik knih v různých zemích a natočeno několik filmů. Kolumbus je i v počítačové hře CIVILIZATION. Je po něm pojmenován asteroid a raketoplán. V roce 1887 získalo Španělsko od Itálie bitevní křižník, který byl přejmenován CRISTÓBAL COLÓN. V současné době je v aktivní službě španělská fregata CRISTÓBAL COLÓN (F 105) ze třídy Álvaro de Bazán (F100). A také má v Santo Domingu svůj námořní maják.

Adam Johann Ritter von Krusenštern známý také jako Ivan Fjodorovič Kruzenštern, Иван Федорович Крузенштерн. *19.11.1770 - +24.8.1846.

Ruský admirál, mořeplavec a objevitel, který uskutečnil první úspěšnou ruskou plavbu kolem světa. Vyvrátil některé domněnky o neexistujících ostrovech.

Byl synem diplomata von Krusensterna, který byl německým guvernérem v Estonsku v době kdy byla země připojena k carskému Rusku. Roku 1787 vstoupil do carského námořnictva a sloužil ve válce proti Švédsku. Následně sloužil v královském námořnictvu a v letech 1793-99 navštívil Ameriku, Indii a Čínu. Poté byl Kruzenštern carem Alexandrem I. jmenován velitelem expedice prvního ruského obeplutí světa. Expedice byla financována carem, hrabětem Nikolajem Petrovičem Rumjantsevem a rusko-americkou společností. Další cíle výpravy byly zjistit možnosti obchodu s jv. Čínou a Japonskem, usnadnit obchod s jižní Amerikou a zkoumat Kalifornii pro případnou kolonizaci.

V srpnu 1803 vypluly z Kronštadtu dvě lodě expedice. Kruzenštern na lodi NADĚŽDA dříve HMS LEANDER HOPE a loď NĚVA dříve HMS THAMES pod velením kapitánporučíka Jurije F. Lisianského. Prozkoumávali východní pobřeží jižní Ameriky. Přes mys Horn se dostali na západnímu pobřeží a splnili svůj úkol v Kalifornii. Dále pokračovali přes severní Pacifik do Japonska a Číny. Cestu dokončili obeplutím Afriky přes Mys Dobré Naděje a východním Atlantikem přes Severní a Baltské moře se úspěšně navrátili do Kronštadtu v srpnu 1806. Měli s sebou podrobné záznamy o cestě včetně map.

Po svém návratu Kruzenštern sepsal podrobnou zprávu ve třech knihách: "Cesta kolem světa v letech 1803, 1804, 1805 a 1806 na lodích NADĚŽDA a NĚVA". Ty publikoval v Petrohradě roku 1810. Dílo bylo také vydáno v letech 1811-1812 v Berlíně. Vzápětí následoval anglický překlad, který byl vydán v Londýně roku 1813 a poté následovaly překlady do francouzštiny, holandštiny, dánštiny, švédštiny a italštiny. Kruzenšternova vědecká práce včetně atlasu Pacifiku, byla vydána v roce 1827 v Petrohradě. Získal čestné členství v Ruské akademii věd. Roku 1816 byl zvolen zahraničním členem švédské Královské akademie věd. V roce 1835 přejmenoval Harveyovy ostrovy na Cookovy ostrovy, to schválil parlament Nového Zélandu v roce 1901. I.F.Kruzenštern jako ředitel Ruské námořní akademie zkvalitnil výcvik nových kadetů. Vynalezl způsob ochrany kompasů před vlivem ocelové konstrukce lodi a jejího nežádoucího magnetismu. Kruzenštern byl v roce 1841 povýšen na admirála a roku 1842 byl vyznamenán Pour le Mérite (vyznamenání za zásluhy). Zemřel v roce 1846 a je pohřben v katedrále v Tallinnu.

Na památku po něm byla pojmenována školní plachetnice, která v letech 2005-6 obeplula svět po stejné trase k dvoustému výročí prvního ruského obeplutí světa. Dále po něm byl pojmenován ruský ledoborec, kráter na Měsíci, laguna a mys na Aljašce a ostrůvek v Beringově úžině.

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ