Slavní kapitáni a hrdinové
strana D
Didona, Didóna (2. pád Dídony) řecky Διδώ, starořecky Δῑδώ, Dido, Dídó, též známá jako Elissa z Týru *839? př.n.l. - +759? př.n.l. Byla foinická princezna z Týru. Založila a byla první královnou Kartága, jehož z počátku obchodní loďstvo se později stalo námořní velmocí starověkého Středozemního moře. Jméno Dido či Didona je ze starořečtiny foinického původu a znamená „Milovaná“ či podle jiného zdroje „Poutnice“. Didona byla dcerou foinického krále Matana I. (též Mattan či Mittin), který vládl 840-832 př.n.l. městskému státu Týr (צור, dnes v Libanonu). Didona byla provdána za Acerbáse (též Sychaeus), vysokého kněze Herkulova chrámu v Týru. V roce 832 př.n.l. zemřel král a Didonin otec Matan I. Následující rok 831 př.n.l. na týrský trůn nastupili sourozenci, královna Didona z Týru a její bratr král Pygmalion z Týru (též Pu'mayyaton, *843-41? - +785 př.n.l.). V roce 825 př.n.l. šestnácti-osmnáctiletý král Pygmalion z Týru kvůli nezměrnému bohatství zavraždil švagra Acerbáse. Didona se svými věrnými a mnoha vlivnými osobnostmi a s majetkem a poklady po manželovi prchla z Týru na Kypr. Odtud pokračovali týrští emigranti dál do Středomoří a usadili se na ostrůvku Koton (κώθων, dnes chráněný kartágský vnitřní přístav z roku 200 př.n.l. v Tunisku). Zde mezi lety 825-814 př.n.l. Didona vyjednávala s Iarbášem, berberským králem Libye v severní Africe (dnes Tunisko, Libye a části okolních států). Nakonec bylo dohodnuto, že Didona dostane tolik území, kolik se vejde na býčí kůži. Býčí kůže byla nařezána na velmi tenký řemínek, s nímž Didona obkroužila kopec na kterém bylo roku 814 př.n.l založena osada Kartágo, pozdější hlavní město říše (dnes město Tunis). Didona se stala první královnou známou jako Dido z Kartága nebo Elissa z Kartága. Název Kartágo znamená „Nové město“ či spíše „Nový domov“ (������ �������� , Qart-hadasht). Osada se rozrůstala o berbeské, libyjské, numidské i další občany, kteří přijali Kartágo za svůj domov. Netrvalo dlouho a prosperující bohaté Kartágo se stalo trnem v oku Berberů. Docházelo k válkám, intrikám i vyjednávání. Přesto se Kartágo dál rozrůstalo a zvětšovalo své území. V roce 760 nebo 759 př.n.l došlo na ultimátní vyjednávání mezi berberským králem Iarbášem a královnou Dido o uzavření manželství. Královna uspořádala obětní slavnost pro svého zesnulého Acerbáse a po jejím skončení nabídku Iarbáše odmítla a probodla se mečem. Poté byl založen kult královny Didony a byla Kartáginci uctívána jako bohyně až do zničení Kartága v závěru Třetí punské války s Římem roku 146 př.n.l. Princezna Didona z Týru, respektive královna Didona z Kartága, je dodnes připomínána v historických písemnostech z řeckých, římských a dalších zdrojů. V novověkém umění je Didona připomínána v mnoha uměleckých dílech - ve filmech, hrách, obrazech, sochách atd. Např.:
|
|
Bartolomeo Diaz též Bartolomeu Dias *1450?? - +29.5.1500. Brilantní portugalský mořeplavec, kapitán, šlechtic a objevitel Mysu Dobré Naděje. Byl potomkem významných námořníků. Jeho předci a příbuzní objevili obávané mysy Bojador a Zelený mys, kterými také propluli. V roce 1586 byl králem Janem II. pověřen úkolem najít námořní cestu do Asie. V srpnu 1487 vypluly dvě padesátitunové navety kapitána Diaze a zásobovací loď. Pluli podél břehů západní Afriky a dále na jih. Na 29° jižní šířky přistáli a založili základnu. Kousek na jih od obratníku Kozoroha minuli poslední kamenný kříž zvaný padraun; tyto kříže sloužily jako orientační body a označovaly také územní práva Portugalců. Poté už pluli do neznáma. Po třinácti dnech plavby a označování břehů padrauny je stihla silná bouře, která je prohnala skrz mys, aniž si toho všimli. Po několika zastávkách si odpočinuli v zálivu Algoa. To už Diaz věděl, že je na východní straně Afriky. Zásoby se však tenčily, posádka byla vyčerpaná a počasí jim nepřálo. Diaz nebyl nelida a oproti svému úmyslu pokračovat do Indie nařídil kurz domů. Mys pojmenoval dle počasí na Cabo das Tormentoso (Bouřlivý mys). Do Lisabonu se vrátil v prosinci 1488. Král však mys přejmenoval na Cabo da Boa Esperança (Mys Dobré Naděje), aby to neodrazovalo námořníky od hledání stále ještě nenalezené cesty do Asie. V roce 1498 podrobně zmapoval Kapverdy. 15.března roku 1500 byl kapitánem jedné z lodí Cabralovy druhé Armady do Indie. Jeho loď a další tři se v zuřivé bouři u Mysu Dobré Naděje 29.května potopily. Jeho památka byla zvěčněna v hrdinském eposu Lusovci. Mys Dobré Naděje se brzy stal postrachem námořníků. Proplutí vyžadovalo značné úsilí, námořního umu a hlavně velkou dávku štěstí. Námořník, který jím proplul, měl právo nosit v levém uchu zlatou náušnici. A to už něco znamenalo. Mys Dobré Naděje poté stál ještě velmi mnoho potopených lodí i životů námořníků. |
|
|
|
Andrea Doria též D’oria *30.11.1466 - +25.11.1560. Italský admirál janovské flotily a cenzor. Rytíř řádu Zlatého rouna a člen rytířského Řádu Božího hrobu v Jeruzalémě. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Od mládí sloužil jako žoldnéř pod různými pány a také v papežské gardě. V roce 1503 na Korsice se Andrea Doria ve službách Janova zúčastnil povstání proti Francouzům. Od té doby je považován za slavného námořního velitele. Poté velel flotile v boji proti osmanským turkům a berberským pirátům. V roce 1522 byl Janov obsazen Francouzi. Asi od roku 1523 byl Andrea Doria pět let ve službách francouzského krále za příslib obnovy Janova. V roce 1528 vstoupil do služeb španělského krále a císaře Karla V. Podílel se na vyhnání Francouzů z Janova a znovuzřízení Janovské republiky. Reorganizoval městskou radu ve prospěch města a zrušil rozdělení města podle šlechtických rodů. Doživotně byl zvolen cenzorem republiky a získal titul Liberator et Pater Patriae (Osvoboditel a Otec Vlasti). Byl donátorem mnoha architektů, malířů a sochařů, kteří postavili několik dodnes významných paláců v Janově. Andrea Doria nadále vedl válku s Osmany a v roce 1535 společně se Španěly obsadili Tunis. Karel V. díky Doriovi získal nadvládu nad Itálií. V únoru 1538 papež Pavel III. sestavil Svatou ligu pro válku s Osmany. Ta zahrnovala Svatou Říši Římskou, Španělsko, Benátky, Janov, řád Johanitů (Maltézští rytíři) a papežský stát. Admirálem flotily byl jmenován Andrea Doria. Flotila čítala 112 galér, 50 galiot a 140 menších lodí s asi 60000 muži. Osmanský admirál Hayreddin Barbarossa Pasha velel flotile pouhých 122 galér a galiot s 12000 muži. K bitvě došlo v září 1538 u Prevezy (Řecko). Svatá liga byla poražena. Ztráty Svaté ligy byly 13 potopených a 36 zajatých lodí s 3000 muži. Osmané nepřišli o žádnou loď a měli asi 400 mrtvých a 800 pohřešovaných. Touto bitvou získala Osmanská říše nadvládu nad Středozemním mořem až do bitvy u Lepanta v roce 1571. Viz Don Álvaro de Bazán y Guzmán marqués Santa Cruz de Mudela. Andrea Doria byl velmi bohatý a mocný, což proti němu vyvolalo spiknutí. V roce 1547 omylem spiklenci zavraždili jeho synovce Giannettino Doria. Andrea Doria se pomstil, získal majetek spiklenců a adoptoval osmiletého prasynovce Giovanni Andrea Doria jako svého syna. Císaři Karlu V. byla rostoucí moc Andrea Doria v Janově trnem v oku. Andrea Doria totiž úspěšně oponoval císaři proti stavbě španělské citadely uprostřed Janova. V roce 1550 se opět vrátil na moře a pronásledoval berberské piráty. Roku 1552 se u Ponzy střetly spojená flotila Osmanů a Francouzů admirála Turgut Reise s flotilou Janovanů pod velením Andrea Doria. Osmané měli 103 galér, z toho 3 francouzské. Janov měl pouze 40 galér. Osmané vyšli z boje beze ztrát a zajali sedm galér Janovanů. V letech 1553-55 Andrea Doria bránil ostrov Korsiku proti Francouzům. V roce 1555 se vrátil do Janova. Následující rok předal Andrea Doria velení nad Janovskou flotilou Giovannimu, viz týž, a odešel na odpočinek. Dožil se požehnaného věku devadesátičtyř let. Jeho jméno ANDREA DORIA neslo a nese mnoho lodí, např.: Italská bitvevní loď stavěná v letech 1885-91. Bitevní loď sloužící za první i druhé světové války stavěná v letech 1913-16. Italský raketový křižník C 553 postavený v roce 1964. Italský torpédoborec D 553 postavený v roce 2005. Osobní zaoceánská loď postavená v letech 1951-53. Také dvě americké lodě USS ANDREW DORIA z roku 1775, plachetní briga z války za nezávislost a tanker z roku 1908. Bylo také namalováno mnoho jeho obrazů, z nichž nejznámější je obraz v Newportu ve státě Rhode Island, USA. |
|
|
|
Thomas Doughty *1545 - +2.7.1578. Anglický šlechtic, učenec, voják, kapitán, pirát a osobní tajemník Christophera Hattona, který výpravu Drakea kolem světa spolufinancoval. Bratr Johna Doughtyho. V roce 1575 se během tažení proti Irům seznámil s Francisem Drakem. Společně vypluli v prosinci 1577 na cestu kolem světa. Po zajmutí portugalské lodi SANTA MARIA ve východním Atlantiku byl kapitánem galeony PELICAN ustanoven Doughty. Hlavním cílem výpravy bylo obeplutí světa. K tomu byl ustaven řídící výbor Thomas Doughty, Francis Drake a John Winter. Drake záměr po vyplutí změnil na loupežnou výpravu proti Španělům. V Karibiku a Atlantiku drancovali španělské lodě a osady. To se stalo jablkem sváru mezi Doughtym a Drakem. Napětí ještě více vzrostlo, když Doughty chytil Drakeova bratra Thomase při krádeži lodních zásob na PELICANU. Po přeplutí Atlantiku Drake rozhodl, že Dougthy bude kapitán na malé lodi SWAN, což ho urazilo a začal připravovat vzpouru. Byl Drakeovými věrnými muži zajat a uvězněn i s bratrem Johnem. Flotilu však stihla bouře a po jejím skončení zakotvila nedaleko průlivu Magalhães u Puerto San Julian v červnu 1578. Zde byl soud, kde Drake Thomase Doughtyho obvinil ze vzpoury. Porota složená z posádky, včetně Doughtyho přívrženců, rozhodla o ortelu. Jediný Leonard Vicary hlasoval pro jeho záchranu. 2.7.1578 byl Thomas Doughty sťat. |
|
|
|
Giovanni Andrea Doria též Gianandrea Doria *1539 - +1606. Italský admirál janovské flotily, markýz Tursi, princ z Melfi a rytíř Řádu sv. Jakuba z Compostelly. Byl synem Giannettino Doria. Po jeho smrti byl adoptován janovským admirálem a svým prastrýcem Andrea Doriou. V roce 1556 se stal admirálem janovské flotily. Roku 1558 se oženil s Zenobia del Carretto a měli čtyři děti. Jeden syn byl kardinál Giovanni Doria. V roce 1560 již v jednadvaceti letech byl Giovanni Andrea Doria jmenován velitelem flotily Svaté ligy Španělů, Janovanů, Benátčanů a papežského státu. Dalšími admirály ve flotile byli Španělé Juan de la Cerda a don Alvaro de Sande. Flotila měla 54 válečných galér a více jak 60 menších válečných a zásobovacích lodí, s 20000 muži. Některé zdroje uvádí počty mnohem vyšší. Po shromáždění flotily u Messiny vyplula flotila Svaté ligy s cílem dobýt město Tripolis (dnes v Tunisku). Pro nedostatek vody a nepřízeň počasí, 12.3.1560 dobili ostrov Djerba a počali stavět opevněnou základnu. Tripolis byl pod Osmanskou správou Turgut Reise, který měl flotilu 86 galér. Z východu od Istanbulu připlouvala osmanská flotila 120 válečných galér pod velením admirála Piale Pashi. Osmané se 9.5.1560 přiblížili k ostrovu Djerba a Giovanni Andrea Doria nařídil útok. Ze západu je však napadla flotila Turgut Reise. V průběhu několika hodin byla flotila Svaté ligy ostudně poražena. Giovanni Andrea Doria a další osamocené lodě unikly na sever. Zbytek flotily Svaté ligy se opevnil v pevnosti Djerba, kde se po tříměsíčním obléhání vzdali a byli vzati do zajetí (otroctví). Ztráty Svaté ligy byly asi 27 galér, několik desítek menších lodí a více než 9000 mrtvých a přes 5000 zajatých. Osmanské ztráty činily několik galér a přes 1000 mužů. Osmanské loďstvo tak získalo nadvládu nad Středozemním mořem. V roce 1564 svedl vítěznou bitvu s Osmany o Korsiku. V roce 1570 se připojil ke Svaté lize proti Osmanům, kteří obsadili Kypr a vyhnali z Kypru Benátčany. Svatá liga vznikla pro vedení války s rozpínající se Osmanskou říší. Svatou ligu tvořila válečná loďstva Španělska, Benátek, papežského státu, království Neapole, Sardinie a Sicílie, Janova, Toskánska, Savojska, Urbina a rytířského řádu Johanitů. Velitelem flotily byl ustanoven don Juan de Austria. Flotila čítala 206 galér, 6 galiot a několik menších lodí. Na lodích bylo přes 1800 děl. Mužstvo tvořilo kolem 40000 námořníků a veslařů a okolo 30000 vojáků. Svatá liga se od května shromažďovala u Messiny. Flotila byla rozdělena do čtyř eskader. Střední eskadře velel admirál Marcantonio Colonna, levé eskadře admirál Agostino Barbarigo, pravé eskadře admirál Giovanni Andrea Doria, záložní eskadře admirál Álvaro de Bazán a generál Alessandro Farnes velel vojákům. Flotila Svaté ligy vyplula v září východním směrem. Osmanské flotile velel Müezzinzade Ali Pasha. Ta čítala 230 galér, přes 40 galiot a asi 40 menších lodí. Flotila měla celkem přes 740 děl. Posádky tvořilo 50000 námořníků a veslařů a 30000 vojáků Berberů, Egypťanů, Řeků a Syřanů. Některé zdroje však uvádějí celkové počty až o polovinu vyšší. Osmanská flotila byla členěna do čtyř eskader. Střední eskadře velel admirál Müezzinzade Ali Pasha. Levé eskadře admirál Uluç Ali Reis, pravé eskadře admirál Mehmed Siroco a záložní eskadře admirál Amurat Dragut. Ti pluli na západ. Obě flotily se setkaly u Lepanta (Naupactus, Řecko) 7.10.1571 dopoledne. Střední eskadry se v poledne střetly jako první a po krátkém prudkém boji byla osmanská eskadra zcela zničena. Velitel pravé osmanské eskadry zamýšlel obeplout levou eskadru Svaté ligy a napadnout ji zezadu. Tento manévr se však nezdařil. Levá a záložní eskadra Svaté ligy zatlačila Osmany do Korintského zálivu, kde je záhy zničila. Pravá eskadra Svaté ligy chytrým manévrováním udržela levou osmanskou eskadru mimo boj. Po ukončení svých bitev střední, levá a záložní eskadra obklíčily zbytek osmanské flotily a po celkem pěti hodinách bojů završily vítězství. Flotila Osmanů ztratila 190 lodí, padlo 27000 lidí, 5000 jich bylo zajato a 12000 otroků bylo osvobozeno. Padli i admirálové Müezzinzade Ali Pasha, Mehmed Siroco a Amurat Dragut. Pouze 20 lodím s admirálem Uluç Ali Reis se podařilo uniknout. Svatá liga ztratila 12 galér, 8000 mužů a admirála Agostina Barbarigo. Tato bitva byla poslední velkou bitvou galér ve světových dějinách. Zároveň je názornou ukázkou, co dokáže mohutná palebná převaha. Bitvy se ve 23 letech zúčastnil jako voják levé eskadry i Miguel de Cervates, který v boji utrpěl těžká zranění. Dnes je známý hlavně jako autor knihy Don Quijote a dalších. Po bitvě u Lepanta admirál Giovanni Andrea Doria v roce 1572 doprovázel dona Juan de Austria při formálním převzetí moci v Tunisku. V roce 1601 vedl výpravy proti berberským státům. Poté odešel na odpočinek. |
|
|
|
DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ |
Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien
Korektura: Ali
Aktualizováno: 29. září 2019
Prameny: viz ZDROJE