Sir Francis Beaufort

Sir Francis Beaufort *27.5.1774 Navan - +17.12.1857. Irský hydrograf, kartograf a britský kontraadmirál královského námořnictva a tvůrce dnes známé Beaufortovy stupnice síly větru.

Francis Beaufort pocházel z rodu francouzských hugenotů. Jeho otec Daniel Augustus Beaufort byl kněz a člen Irské královské akademie a s matkou šlechtičnou Marií se přestěhovali z Londýna do Irska.

Francis byl dán na studia do Walesu a po studiích vypomáhal otci s tvorbou nové mapy Irska v roce 1792.

Až do konce svého života se dále vzdělával a udržoval styky s nejlepšími vědci té doby, jako byli John Herschel, George Biddell Airy a Charles Babbage.

Francis Beaufort v patnácti letech kvůli špatným mapám se svou lodí ztroskotal. To jej přivedlo k přesvědčení o nutnosti tvorby co nejpřesnějších map s vysokou vypovídací hodnotou pro bezpečnější plavbu námořníků. Proto se angažoval v kartografii.

Svou námořní kariéru začal na britské obchodní lodi Východoindické společnosti (VIS) jako poddůstojník. Pak za Napoleonských válek sloužil na fregatě 5.třídy HMS AQUILON. Francis Beaufort se vyznamenal při záchraně poškožené lodi HMS DEFENCE pod palbou francouzské řadové lodi IMPETUEUX. V boji byl Francis Beaufort zraněn. Během služby byl 10.5.1796 povýšen na poručíka a 13.11.1800 na kapitána.

Poté sloužil na HMS PHAETON ve Středozemním moři. V roce 1800 v bitvě se Španěly u Malagy v Alboránském moři se mu podařilo zajmout španělskou polakru SAN JOSÉ, později přejmenovanou na HMS CALPE. V boji byl Beaufort těžce raněn a byl dočasně penzionován s velmi malou penzí. Během této pauzy pomáhal svému švagrovi Richardu Lowell Edgeworthovi budovat linku signálních stanic z Dublinu do Galway pro předávání zpráv (tyto linky jsou známé z románu Hrabě Monte Christo).

Kolem roku 1806 vytvořil stupnici síly větru, která byla původně pomůckou pro rychlejší a přesnější určení síly větru a následné rozhodnutí jaké plachty vytáhnout či skasat, viz plachty. S mírnou úpravou se tato stupnice používá dodnes i pro potřeby na pevnině a nazývá se Beaufortovou stupnicí síly větru.

V roce 1810 se vrátil do aktivní služby a 30.května byl znovujmenován kapitánem Britského královského námořnictva. V letech 1811-12 prováděl mapování jižní Anatolie v Levantinském moři. U Ayas nedaleko Adana byli však napadeni Osmany a Beaufort byl vážně zraněn a převezen do Británie. Během zotavování zpracoval mapy a sepsal své poznámky do knihy „Karamania aneb stručný popis jižního pobřeží Malé Asie a pozůstatků starověku“.

Po uzdravení mu bylo svěřeno velení na fregatě HMS WOOLWICH, s níž Francis Beaufort eskortoval obchodní konvoje Východoindické společnosti. Během dlouhých plaveb si krátil čas pozorováním oblohy, kartografií a přepočítáváním kurzu a neustále se snažil o přesnější metody určování polohy. Také dále vylepšoval svou větrnou stupnici. Své poznatky a pozorování pak vkládal do grafů.

Oženil se s Alicií Magdalena Wilson, se kterou měl syna a dvě dcery.

V roce 1829 byl Francis Beaufort admiralitou pověřen vedením námořní hydrografie a kartografie. Pod jeho 25letým vedením se tato podprůměrná instituce stala velmi profesionální a jednou z nejlepších kartografických institucí na světě. Některé z jeho map jsou používány námořníky dodnes.

Současně organizoval při Arktické radě průzkumné výpravy a záchranu ztraceného průzkumníka sira Johna Franklina, který se nevrátil z expedice k nalezení severozápadní cesty.

Beaufort byl členem Královské společnosti a observatoře, včetně Hydrografické společnosti, kterou spoluzakládal. Svého postavení a prestiže využíval jako prostředník mezi mnoha významnými vědci a státními institucemi.

Beaufortův Hydrografický úřad v letech 1825-30 vyslal expedici do Jižní Ameriky na lodi HMS BEAGLE. Ta měla provést zaměření a mapování celého pobřeží jižně od zálivu La Plata v Argentinském moři, Ohnivé zemi, včetně průlivů. Došlo však k sebevraždě kapitána Pringleho Stokese a poté byl dočasně jmenován kapitánem Robert FitzRoy.

Francis Beaufort též podpořil druhou vědeckou výpravu na lodi HMS BEAGLE, tentokrát kolem světa, konanou v letech 1831-36. Kapitánem byl jmenován Beaufortův spolehlivý a oblíbený kapitán Robert FitzRoy, ten je dnes považován za zakladatele moderní námořní meteorologie. Této výpravy se zúčastnilo mnoho významných vědců, včetné Charlese Darwina, který po výpravě vydal knihu „O původu druhů“ (The Origin of Species).

Francis Beaufort se po smrti své ženy v roce 1838 podruhé oženil, s dcerou svého švagra s Honorou Edgeworth.

Francisu Beaufortovi se podařilo přes počáteční nechuť získat vládní podporu pro polární expedice na Antarktidu s cílem rozsáhlého zaměření jižního magnetického pólu. Tato expedice se uskutečnila v letech 1839-43 pod vedením viz James Clark Ross.

Beaufort nemalou měrou přispěl do vývoje přílivových tabulek. Také mu bylo vládou povoleno rozšíření počtu hydrografických pozorovacích pobřežních stanic o dalších 200 na britském pobřeží. Dále ve spolupráci s matematiky a astronomy, včetně observatoří v Greenwich a u mysu Dobré naděje, získával Beaufort přesné kartografické podklady.

Francis Beaufort v 72 letech odešel do výslužby v hodnosti kontraadmirála 1.10.1846. Za svůj přínos byl 29.4.1848 povýšen do šlechtického stavu.

Zemřel v 83 letech, je pohřben v zahradách kostela St.John v Londýně.

Dodnes je v archivu zachována jeho korespondence, poznámky, časopisy a publikace. Jeho deníky, které jsou šifrované, jsou dnes nazývány Beaufortovou šifrou.

Na jeho domě v Manchester Street 51, Westminster je pamětní deska připomínající jeho přínos a zásluhy - především jako patrona expedic. Je také připomínán Beaufortovým mořem, viz Severní ledový oceán, dále Beaufortovým ostrovem v Rossově moři, viz Jižní ledový oceán a Beaufortovým zálivem ve Velkém Australském zálivu viz Indický oceán.

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

15. ledna 2016

Prameny: viz ZDROJE