Matúš Móric Michal František Serafín August Benyowsky

Móric Beňovský

Matúš Móric Michal František Serafín August Benyowsky známý jako Móric Beňovský, Maurice Auguste de Benyowsky *20.9.1746 Vrbová, Slovensko - +23.5.1786 Madagaskar. Slovenský šlechtic, dobrodruh, rakouský voják, velitel v polské armádě, námořní kapitán samouk z nouze, plukovník francouzské armády, cestovatel, objevitel, spisovatel, kolonizátor, guvernér a král Madagaskaru s vlastní vlajkou.

Byl jeden ze čtyř dětí Sámuela Benyovszkého, plukovníka rakouských husarů a baronky Rozália Révay z Trebosztó, která byla již podruhé vdaná. Móric v letech 1759-60 studoval na piaristické koleji v Szentgyörgy (dnes Svätý Jur) na předměstí Pressburg (dnes Bratislava). V roce 1760 však jeho rodiče zemřeli a majetek propadl matčiným dětem z prvního manželství, včetně péče o nezletilé sourozence Beňovské.

V roce 1762 Móric nastoupil jako vojenský důstojník rakouské armády v Sedmileté válce (1755-63). Měl však názory proti katolické církvi a jejím dogmatům (která stále trvají) a spory s autoritami až v roce 1764 dezertoval.

V roce 1765 uzurpoval matčino dědictví, které legálně patřilo švagrovi, ten jej žaloval. Soud probíhal v Nitře. Než došlo v roce 1767 k hlavnímu líčení, Móric Beňovský uprchl z Rakouska-Uherska do Polska, kde se přes rok toulal. 20.4.1768 se oženil s Annou Zuzanou Hönschovu. Pak se obrátil na polského hraběte Kazimierz Pułaskiho. Pod jeho velením v letech 1769-70 se přidal k Polskému národnímu odboji (Barská Konfederace), neboť došlo k vpádu carského Ruska do Polska.

Móric Beňovský jako velitel polské jednotky byl po prohrané bitvě s dalšími polskými odbojníky zajat a odvlečen do Kazaně. Podařilo se mu utéci do Petrohradu a ukryl se na holandské lodi. Holandský kapitán jej však vydal ruským strážím. Móric byl deportován do vyhnanství na Kamčatku.

V květnu 1771 se mnoho věznů, hlavně polských a ruských, vedených Móricem Beňovským vzbouřilo. Podařilo se jim získat zbraně, peníze a uprchli do přístavu a 23.5.1771 s ukradenou lodí vypluli do Pacifiku. Při plavbě kotvili na Aleutských ostrovech, Aljašce, v Japonsku a Formose (dnes Tchaj-van), kde 27.8.1771 přistáli v ústí řeky Dongšan (冬山河, 24°40′3.1″N 121°48′41.1″E). Tam Móric po několik týdnů prozkoumával ostrov. Nakonec po dalších dvou měsících plavby přistáli v Macau. V Macau prodali loď, navázali styky s Francouzi a ti je pak vzali do Evropy. Cestou se také zastavili na Madagaskaru. Ve Francii přistáli v červenci 1772, kde se Móric Beňovský shledal se svou ženou. Jeho posádka se rozešla, jen dva Rusové s ním zůstali a provázeli Mórice Beňovského až do konce života. Koncem léta 1772 přišel do Paříže. Zkušenosti a pověst Mórice Beňovského zaujaly francouzského krále Ludvíka XV., který souhlasil s myšlenkou kolonizovat Madagaskar a nabídl Móricovi místo guvernéra Madagaskaru.

Guvernér Móric Beňovský v únoru 1774 přistal na Madagaskaru v Antongilské zátoce (Baie d'Antongil, 15°45′S 49°50′E), poblíž dnešní Maroantsetra. Měl s sebou vojenskou hotovost 21 důstojníků a 237 dobrovolníků. Postavili opevnění Louisbourg, vysušili močály, zřídili silnice, domy a nemocnici. To se nelíbilo francouzským guvernérům sousedních ostrovů Mauricius a Réunion a poslali do Paříže Mórice očerňující stížnosti. Po vyšetření byly stížnosti zamítnuty. Guvernér Beňovský byl 1.10.1776 domorodými kmenovými náčelníky zvolen králem Madagaskaru (Ampanjakabe). Ještě ten rok se Móric vrátil do Paříže, kde byl za svou službu Francii na příkaz krále Ludvíka XVI. povýšen na generála a byly mu uděleny vojenský řád Saint Louis a doživotní renta.

Od roku 1777 se přátelil s Benjaminem Franklinem, vyslancem Velké Unie (USA) ve Francii. Vyslance si oblíbily i dcery Beňovského. Také se shledal s přítelem z Polska, hrabětem Kazimierz Pułaskim, který byl ve Velké unii živoucí legendou. S dalšími francouzskými a polskými dobrovolníky se chystali podpořit americké kolonisty v boji proti Anglii za svou nezávislost. Móric Beňovský po Kazimierz Pułaskim poslal nabídku Američanům využít Madagaskar jako základnu v boji proti Angličanům. Nabídku však kongres Velké Unie odmítl, protože si nechtěli znepřátelit Francii.

Tou dobou Móric nabídl své služby také rakouské císařovně Marii Terezii. Žádal ji též o odpuštění trestu a svolení k návratu domů. Slavný Móric Beňovskéh byl 17.10.1777 amnestován, stíhání z dřívějška bylo zrušeno a mohl se na přelomu let 1777-78 vrátit do rodné Vrbové. Odtud nadále korespondoval s francouzskými úřady. Móric nabíl císařovně, že vybuduje obchodní loďstvo a námořní cesty. Především usiloval o spojení slovenského Komárna s chorvatskou Rijekou.

V dubnu 1778 byl Móric Beňovský osobním listem císařovny povýšen do hraběcího stavu. Obdržel též odmítnutí svého návrhu o obchodním loďstvu. V letech 1778-79 sloužil ve válce Rakouska proti Prusku o Bavorské dědictví.

V roce 1779 odplul do Ameriky, kde sloužil pod generálem Kazimierz Pułaskim v revoluci za nezávislost. Pod jeho velením bojoval o Savannah, zde však Kazimierz Pułaski padl. Po prohrané bitvě se Móric vrátil do Evropy. V Rakousku roku 1780 opakoval návrh o nutnosti vybudovat námořní obchod, který byl opět zamítnut.

V roce 1782 cestoval do Ameriky, kde se s pomocí Benjamina Franklina seznámil s generálem Georgem Washingtonem a jeho ženou. Hrabě Móric nabídl, že pro americkou revoluci v Německé říši a Francii shromáždí vojsko. Washington umožnil hraběti Móricovi předložit kongresu svůj obnovený návrh základny na Madagaskaru proti Anglii. Návrh byl opět zamítnut, neboť se vztahy Unie s Británií zlepšily. Na zpáteční cestě do Evropy se zastavil na ostrově Haiti v Saint Domingue, kde jeho bratr Ferenc Benyovszky sloužil jako důstojník v řadách francouzských koloniálních vojsk. Po návratu Beňovský obdržel v roce 1783 od císaře Josefa II. oprávnění k založení rakouské kolonie na Madagaskaru a zárověň byl jmenován jejím guvernérem. Z finančních důvodu k tomu nedošlo.

Hrabě Móric Beňovský postrádal pozornost Francie, Rakouska i USA, obrátil se tedy na Británii a požádal o vyslání expedice na Madagaskar. Téhož roku v Anglii dokončil francouzsky psané rukopisy pamětí "Mémoires de Maurice Auguste, Comte de Benyowsky." (dnes uloženy v Britské knihovně). Paměti svěřil João Jacinto de Magalhãesovi (potomek Fernão de Magalhãese). Ten je přeložil do angličtiny a 4 svazkovou biografii v roce 1790 vydal. Beňovský ve svých pamětech také popsal plavbu Pacifikem, kdy s polskou a ruskou osádkou provedli několik objevů. Také zdůraznil, že se považuje za Poláka. Kniha byla přeložena do němčiny roku 1790; do francouzštiny, holandštiny a švédštiny roku 1791; polštiny 1797; slovenštiny roku 1808; maďarštiny roku 1888; opět do němčiny, ale v Rakousku 1816. Kniha se stala světovým bestsellerem.

V roce 1784 guvernér Beňovský jmenoval J.H.Magellana pověřencem pro Madagaskarský stát a oprávnil jej pro zastupování ve všech hospodářských a politických záležitostech ostrova. Hrabě Móric Beňovský se seznámil s obchodníky Messonierem a Zollikoferem z Marylandu a Baltimore. Ti přijali nabídku Beňovského obchodovat s kolonií Madagaskar. Na lodi INTERPID vyplul Móric na Madagaskar jako zástupce Británie. Kvůli bouři nouzově přistáli v Brazílii. V roce 1785 přistáli na Madagaskaru. Beňovský zorganizoval ve Foulpointe povstání domorodců proti Francouzům. Pak začal na Východním mysu (Cap Est, 15°16'S 50°29'E) budovat hlavní město své miniříše, které nazval po sobě „Mauritania“. Jeho obchodní partneři dostali ve městě pozemky a obchodovalo se především s otroky.

Francouzské úřady byly pobouřeny událostmi na Madagaskaru. Francie vyslala z kolonie Pondicherry v Indii na Madagaskar v tichosti válečnou výpravu. Ta 23.5.1786 provedla překvapivý úder. Během boje hrabě Móric Beňovský padl společně s oběma dlouholetými ruskými přáteli, s nimiž byl i pohřben.

Móric Beňovský je první slovenský autor celosvětového bestselleru.

Životopis Mórice Beňovského inspiroval mnohé autory a je připomínán ve francouzské opeře „Benyowsky a vyhnanci z Kamčatky“; v německé tragikomedii „Hrabě Benyowsky – spiknutí na Kamčatce“; ruském historickém románu „Říše slunce“; klavírní hře „Benyovszky“; polské epické básni „Beniowski“; slovenském románu „Dobrodružství Mórice Benyovszkého“ od Jozefa Nižňanského; francouzském historickém románu „Král Madagaskaru“ (SNDK, Praha 1967), byl předlohou stejnojmenné divadelní hry; českoslovesko-maďarském TV seriálu „Vivat Beňovský!“ (1975); slovenském dokumentárním filmu „Kráľ kráľov bol z … Vrbového“ (1996); slovenském TV dokumentu „Moric Beňovský žije!“ (2012).

Dále jej připomíná na Madagaskaru u Východního mysu ostrůvek Benyowsky na starších mapách. V hlavním městě Madagaskaru v Antananarivu je ulice Rue Benyovski. Také v maďarských městech je po něm pojmenováno mnoho ulic.

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

15. září 2016

Prameny: viz ZDROJE