Slavní kapitáni a hrdinové
strana R

Rui Lourenço Ravasco *?? - +1505?? Portugalský kapitán a obchodník.

Po korunovaci portugalského krále Manuela I. byla do Indie 6.dubna 1503 vyslána Pátá armada. Flotila devíti lodí pod velením admirála viz Afonse de Albuquerque. Tam byl Rui jedním z kapitánů.

Z Lisabonu vyplul jako kapitán v eskadře pod velením viz António de Saldanha.

U Kapverd byla eskadra v bouři rozptýlena a po namáhavém hledání se Ravasco setká se Saldanhou u ostrova Svatého Tomáše. Mysem Dobré naději proplují až v září a přitom Ravasco ztratil kontakt se Saldanhou. Zamířil na sever, protože doufal v setkání s ostatními a zakotvil v Mosambiku.

Netrpělivý Ravasco odplul a v listopadu přistál v Zanzibaru a cestou napadal arabské obchodní lodě. Později v Malindi jej dohonil Saldanha a společně podnikli útok na Mombasu, která odmítala vyplatit roční poplatek. Po nerozhodném boji se dohodli na smíru. V Malindi zůstali do příštího roku. Během této doby napadali arabské obchodní lodě. Ponechali v úschově v Malindi svou kořist a v dubnu 1504 vypluli do Indie. Měli však lodě ve velmi špatném stavu a bylo nutné přistát pro generální opravy. V září je našla Šestá armada, která jim pomohla dokončit opravy a začlenila je do své flotily. V Cochinu přistáli v říjnu 1504.

Ravasco se zúčastnil obléhacích bojů o Cranganore. Pravděpodobně zde padl.

Juan Martínez de Recalde *1538 - +říjen 1588. Španělský kapitán, admirál a rytíř Řádu sv. Jakuba z Compostelly.

Pocházel z nuzných poměrů. V dětství vstoupil do služeb španělského námořnictva. Vypracoval se na kapitána v eskadře Biskajského zálivu. Později velel doprovodům tří flotil do Ameriky.

Vyznamenal se také záchranou posádky a nákladu zlata z potápějící se galeony u Madeiry. Byl oceněn povýšením a velením flotily v Laredo. O tom se dozvěděl i admirál don Álvaro de Bazán a začlenil jej do své flotily. Spolu s ním v letech 1582-83 se zúčastnil dobytí Azorských ostrovů São Miguel, Terceiru a Faial, viz Don Álvaro de Bazán y Guzmán marqués Santa Cruz de Mudela.

Po úspěšném dobytí Azor spolupracoval na budování Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). V roce 1587 však byla část Armady v Cádizu zničena, viz Francis Drake.

9.2.1588 zemřel Álvaro de Bazán velkoadmirál Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Král Filip II. jmenoval velitelem Armady sobě poddajného nejvyššího šlechtice dona Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia, i když byl námořním nováčkem. Byl jmenován velkoadmirálem proti své vůli i přesto, že neměl žádné vojenské ani námořní zkušenosti. Také trpěl častou nemocností a mořskou nemocí.

Po jmenování však reorganizoval strukturu Armady a zvýšil množství munice na padesát kulí na dělo. Dále zajistil ubytování pro námořníky na břehu, a to vedlo ke zlepšení zdravotního stavu i morálky námořníků. Vydržování této Armady stálo krále Filipa II. ročně polovinu všech jeho ročních příjmů (dnes 50% státního rozpočtu).

Juan Martínez de Recalde byl ustanoven vicevelkoadmirálem Felicissima Armada a admirálem její třetí eskadry Biskajské na lodi SAN JUAN DE PORTUGAL (SÃO JOÃO). Viz Felicissima Armada.

V červenci 1588 vyplula z Lisabonu a La Coruña spojená portugalsko-španělská Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada), které velel velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda z Medina-Sidonia, na vlajkové galeoně SÃO MARTINHO (SAN MARTIN). Dalším eskadrám Armady veleli admirálové Diego Flores de Valdés, Juan Martínez de Recalde, Miguel de Oquendo, Pedro de Valdés y Menéndez, Martín de Bertendona y Goronda, Hugo de Moncada y de Gralla, Diego de Medrano, Antonio Hurtado de Mendoza vévoda z Lermy a Juan López de Medina.

Celá Armada čítala dvacet dvě válečné galeony a sto deset obchodních ozbrojených lodí a galér s celkovým počtem kolem 1500 bronzových a 1000 železných děl, viz Felicissima Armada. Námořníků bylo celkem přes 10000. V Calais ještě měla Armada nalodit 30000 vojáků a 500 jezdců generála Alessandro Farnese vévody z Parmy. Ale velkým nedostatkem Armady byla omezená komunikace velkoadmirála dona Alonso Pérez de Guzmán vévody Medina-Sidonia s velitelem vojsk Alessandro Farnesem. Proto k nalodění již nedošlo.

Během této cesty do Calais byla loď Juana Martíneze SAN JUAN DE PORTUGAL napadena několika anglickými loděmi a značně poškozena. Ztratila většinu posádky, sám Juan Martínez byl těžce zraněn.

Cílem invaze v Anglii bylo zajmout královskou rodinu, vysoké státní úředníky a změnit politický systém.

Anglické zbrusu nové loďstvo bylo pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, 1. hraběte z Nottinghamu, admirála sira Martina Frobishera, viceadmirála sira Francise Drakea a kontraadmirála sira Johna Hawkinse. Flotila 190 lodí byla rozdělena na osm eskader. Holandská flotila o síle 60 lodí byla pod velením admirála Justinuse van Nassau. Spojené anglo-holandské loďstvo celkem mělo kolem 20 000 mužů, z toho asi 10 000 námořních vojáků.

7.-8.srpna 1588 v Calais po nočním útoku branderů bylo potopeno pět španělských lodí, poté došlo k bitvě. Viz sir William Wynter.

V průběhu boje unikala rozbitá španělská flotila na sever, aby obeplula britský ostrov. Angličané je nechali odplout, protože očekávali, že většina poškozených lodí se potopí. V okolí Skotska a Irska Armadu stihlo několik bouří a jednašedesát lodí se potopilo či rozbilo o útesy. Poškozená SAN JUAN DE PORTUGAL s těžce raněným Juanem Martínezem těmito bouřemi proplula. Juan Martínez de Recalde doplul až do La Coruña, kde zemřel.

Celková ztráta Felicissima Armady čítala okolo 20000 mrtvých, včetně několika admirálů. Do Španělska se vrátilo méně než 70 z části poškozených lodí. Tak skončilo Neporazitelné loďstvo. Anglické a holandské ztráty činily 50 lodí, z toho 30 branderů a okolo 9000 mrtvých.

Této invaze se zúčastnil také budoucí básník a dramatik Lope de Vega jako námořník druhé eskadry Kastilské, viz Félix Lope de Vega y Carpio.

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ