Obdivuhodní a zruční Holanďané
16.-18. století

Bewonderenswaardig en bekwame Nederlands
16e-18e eeuw

Po skončení Osmdesátileté války (1568-1648) za nezávislost se Holandsko s pomocí Anglie a Francie vymanilo z nadvlády španělských Habsburků. Velmi brzy poté se Holanďané stali významnou námořní i koloniální velmocí. Byl podporován rozvoj vědy, řemesel, umění atd. To přineslo prudký ekonomický růst a rozvoj námořnictva a zámořského obchodu. 17.století se též označuje za holandský zlatý věk. V této době holandské loďstvo zabezpečovalo 50% veškerého světového obchodu.

Zpočátku Holanďany více zajímal obchod a podíl na trhu než získávání a správa kolonií a válkám se také raději vyhýbali. S vládci místních území byl dojednán pronájem části pozemků pro obchodní stanice nebo byla sjednána úmluva o vzájemné toleranci a podmínky obchodu. Obchodní společnosti časem odkoupily další pozemky a zvětšovaly svou moc, monopol a ziskovost. Mezi mnoha obchodními spolky byly nejslavnější Holandská Východoindická společnost a Holandská Západoindická společnost (A.Heřman). Král, a tedy stát, se v těchto koloniálních záležitostech angažoval až po krachu těchto obchodních společností koncem 18.století. Většinu kolonií či pozemků se stanicemi ztratili Holanďané za napoleonských válek vpádem Britů či Francouzů. Obdivuhodní a zruční holandští námořníci si zasloužili respekt nejen pro svou vytrvalost a obchodního ducha, ale také za svůj nemalý podíl na objevování světa v 16. a 17.století.

AAK, HOLANDSKÝ ÁK – AR هولاندسكو آك; DA Aak, Hollandske aak; DE Aak, Niederländisch aak; EL Ολλανδός Ακ; EN Aak, Dutch aak; ES Holandés aak; FR Aak, Néerlandais aak; HI डच एके; IT Olandese aak; JA オランダ語はしけ; NL Aak, Nederlandse aak; NO Aak, Nederlandske aak; PT Holandês aak; RU Аак, Голландский аак; SV Aak, Holländska aak; TR Hollandalı aak; ZH 荷蘭人駁船.

Nezaměňovat s říčním člunem Dolnorýnský ák, viz čluny.

Holandský ák je malá rybářská i nákladní plachetnice. Vznikla počátkem 16. století a byla používána do 20. století. Byl účelově stavěn pro rybolov úhořů, platýsů, mušlí, sběr řas apod., ve vnitrozemských vodách a kanálech. Díky svému štíhlému trupu a malému ponoru se uplatnil i jako nákladní loď. Název ák je obecný termín fríského původu pro rybářské plavidlo. V 19. století se díky oceli vyvinul nový typ nákladní lodi viz dále kliprák (Klipperaak). Dosud se áky ojediněle používají k rybolovu, ale hlavně jako jachty či sportovní plavidla.

Holandský ák se během času vylepšoval na mnohé podtypy podle výbavy, velikosti, rychlosti, takeláže, zda má klasický či ocelový trup atd. Zde je výčet známých variací áků: Balant, Baquet, Beitelaak, Boeieraak, Dekaak, Dortenseaak, Hasselteraak, Herna, IJsselaak známý také jako Stevenaak, Lemsteraak, Palingaak (dorpava živých úhořů), Samoreus, Schoeneraak, Visaak, Wieringeraak (k lovu platýsů, mušlí a sběru řas), Westlander, Zandaak atd.

Dlouhý a úzký trup měl profil hranatého U s plochým dnem bez kýlu, kolmou zádí, ostrou vyklenutou přídí a jednou palubou. V podpalubí se nacházela malá kabinka a sklad ryb. Kormidlo na zádi bylo značně široké. V současnosti se áky staví podle účelu s různými profily trupů a vnitřní výbavou, např. obytné jachty, v prostoru pro sklad je obytná kajutka. Stěžeň byl jednodílný s ráhnovou vratiplachtou a stěhovkou na přídi.

BILANDER – AR بلندر (مركب); DA Bilander; DE Bilander; EL Μπιλλάντερ; EN Bilander; ES Balandra; FR Bélandre; HI बेलैंडर; IT Bilandro; JA ベイランダー; NL Billander; NO Bilander; PT Bilandro; RU Билландер; SV Bilander; TR Belander; ZH 海湾着陆器.

Středně velká holandská obchodní loď pro plavbu při pobřeží a na kanálech. Byla používaná od 18. století až dodnes.

Trup je oblý s plochým dnem, má dvě paluby. Dva trojdílné stěžně, zadní vyšší. Obvykle má pět ráhnových a jednu arabskou vratiplachtu a na jednodílném čelenu stěhovku s kosatkou.

BOJER – AR بوير; DA Smakker, Bojert; DE Bojer, Boj, Boier, Boeijer, Boeyjer, Booyer; EL Βοιερο; EN Bojort; ES Bojero; FR Boyér; HI बोयर; IT Boyero; JA ボイラー; NL Boyeer; NO Bojert; PT Bojero; RU Бойер; SV Bojort; TR Boyer; ZH 博耶.

Bojer se používal od 17. do 19. století především pro kladení bójí a přepravu nákladů při pobřeží a mělčinách. Bojer se v historii vyznamenal natolik, že švédská města Kristinehamn a Vänersborg mají bojer ve svých erbech.

Trup byl nízký, oblý s plochým dnem, jednou palubou a přístřeškem pro posádku, později kajutou. Bojer byl původně jednostěžňový. Dvojstěžňový měl zadní krátký jednodílný stěžeň s latinskou plachtou. Přední dvojdílný stěžeň s ráhnovou rozpěrovou vratiplachtou a na čelenu byla stěhovka a blinda.

BUIS, HERYNEK BUIS – AR بوت الدنماركي; DA Sild busse; DE Heringsbus, beus; EL δανική βάρκα; EN Herring buss; ES Buisa de arenque buisa; FR Herring buss; HI डेनिश बॉट; IT Bucia, Bucius; JA デンマークのボート; NL Buis, Haringbuis; NO Sildbusse; PT Arenque buisa; RU Датский бот; SV Busse, Sillbussar; TR Danimarka teknesi; ZH 丹麥船.

Vznikl v Holandsku úpravou skandinávského typu lodi nazývané bůza (bǘza). Byl používán od 15. století do počátku 20. století. Ve Středozemním moři, zejména v 15.-16. století, byla italská varianta známá jako bucia nebo bucius. Byl používán pro pobřežní plavby obchodníků, kurýrní služby a také buis hojně využívali rybáři při lovu sleďů (herynků). Rybářská varianta byla stavěna s vyššími boky a minimem lanoví na bocích pro snazší práci se sítěmi. Pro své dobré plavební vlastnosti a jednoduchou konstrukci byl vzorem pro francouzský typ viz lugr.

Trup byl zpočátku podobný vikingským langskipům, oblý, protáhlý s vysokými boky a jednou palubou. Vyšší záď a nižší příď byly zakončeny tupými břity. Časem se příď i záď stavěla v rovině a dno se zploštilo. Kormidlo zavěšené na vazu se ovládalo pákou.

Měl tři jednodílné vyjmutelné stěžně, každý se čtvercovou ráhnovou plachtou. Od 17. století dva jednodílné stěžně. Na zadním jednu ráhnovou nebo latinskou plachtu, na předním dvě ráhnové plachty a na čelenu kosatku.

DOGER – AR خنجر الصيد; DA Dogger; DE Dogger; EL Ολλανδικό αλιευτικό σκάφος; EN Dogger; ES Doger; FR Doger; HI दो आदमी मछली नाव; IT Dogger; JA ドガー; NL Dogger; NO Dogger; PT Doger; RU Догр; SV Dogger; TR Hollandalı balıkçı teknesi; ZH 多格.

Rybářská plachetnice ze 17. století používaná i k obchodu a dopravě při pobřeží a na holandských kanálech.

Trup byl oblý s plochým dnem a jednou palubou. Kajuty byly na zádi v nástavbě i v podpalubí. Měl dva stěžně. Zadní jednodílný s ráhnovou vratiplachtou a přední dvojdílný s ráhnovou plachtou. Na jednodílném čelenu byla kosatka.

FLIBOT, LOĎ Z VLIELANDU – AR قارب من فليلاند; DA Båd fra Vlie; DE Boot von Vlie; EL Πλοίο από το Βλέι; EN Flyboat, fly-boat, fly boat; ES Barco desde Vlie; FR Bateau de Vlie; HI वलीलैंड से नाव; IT Barca da Vlie; JA フリーラント発のボート; NL Vlieboot; NO Båt fra Vlie; PT Navio de Vlie; RU Лодка из Влиланд, Флийбот; SV Båt från Vlie; TR Vlie'den tekne; ZH 從弗利蘭島出發的船.

Název lodi je podle oblasti původu Vlielandu, zkráceně Vlie (čti Flí). To se nesprávně do angličtiny překládá jako Fly (Flaj), což je bohužel zdrojem záměn. Kvůli špatnému překladu z holandštiny do angličtiny proto nezaměňujte s:

• létajícím člunem (flying boat), což je plovoucí letadlo např. Consolidated PBY Catalina z 2. světové války;
• Letajícím Holanďanem (Flying Dutchman), což je typ závodní olympijské plachetnice z let 1960-92.

 Flibot vznikl v 16. století v holandské oblasti Vlielandu a byl používán do 19. století. Měl malý ponor a mohl plout po řekách hluboko do vnitrozemí, proto původně sloužil pro obchod a přepravu nákladu. Po vypuknutí Osmdesátileté války za nezávislost Holandska byly fliboty holandskými rebely z Watergeuzenu přestavěny na válečné lodě se dvěma nebo se třemi stěžni a osmi až dvaceti děly. Podobaly se karavelám, na svou dobu byly levné, rychlé, obratné, dobře ovladatelné s dobrou výzbrojí a výhodou malého ponoru. Pro tyto vlastnosti byly využívány i únosci a piráty v evropských pobřežních vodách.

 Válečné fliboty se proslavili mj. v roce 1588 v Dunkerque. Tehdy třicet flibotů pod velením admirála  Justinuse van Nassau  zabránilo vojsku generála Alessandra Farnese, vévody z Parmy, nalodit se do lodí flotily FELICISSIMA ARMADA, jejímž cílem byla invaze v Anglii, viz vicevelkoadmirál Juan Martínez de Recalde. Od konce 17. století fliboty jako válečné lodě už nevyhovovaly, přesto byly dál stavěny pro rybolov a nákladní dopravu. Holandský název vlieboot či anglický flyboat se staly synonymem pro rychlá plavidla.

 Trup s kýlem byl široký s oblými boky, plochým dnem, vysokou zdobenou oblou zádí, oblou přídí a jednou palubou. Kormidlo bylo ovládané pákou z podpalubí.

Malé fliboty měly dva jednodílné stěžně. Na zadním stěžni byla jedna latinská nebo ráhnová plachta, na hlavním stěžni dvě ráhnové plachty a na jednodílném čelenu jedna blinda. Velké fliboty měly zadní stěžeň jednodílný s latinskou plachtou. Hlavní a přední trojdílné stěžně měly každy dvě ráhnové plachty. Na přídi byl dvojdílný čelen s blindovou plachtou.

FLUJTA – AR الناي، شيب; DA Fløyt; DE Fleute; EL Φλούιτ; EN Fluyt; ES Filibote; FR Flûte; HI बांसुरी जहाज; IT Fluyt; JA フリュート; NL Fluitschip; NO Fløyt; PT Filibote; RU Флейт; SV Flöjtskepp; TR Filinta; ZH 福祿特帆船.

Bohužel se velmi často nejen na internetu vyskytuje nesprávný název „flauta“, což je hudební nástroj.

Velká obchodní nebo válečná loď, která vznikla koncem 16. století a byla používána do 18. století. Revoluční pro tento typ lodě byl hruškovitý profil trupu s plochým dnem a nejširší část trupu byla vždy pod vodou, tedy pod čarou ponoru. Stavitelé tak dostali hlavní skladovací prostor a zátěž pod hladinu, tím snížili těžiště a zlepšili stabilitu lodě. Ve srovnání s galeonou (viz Dobyvatelé ze Španělska) měla flujta při stejné nosnosti menší ponor. To bylo důležité pro plavbu v holandských mělkých přístavech a kanálech. Další výhodou byly nižší platové náklady na provoz, při stejném objemu zboží mohla být menší posádka než u galeony. To bylo důvodem proč se flujta stala oblíbeným typem obchodní lodi i u ostatních národů.

Flujta se často zaměňuje s obchodní galeonou. Rozdíl je patrný u předního stěžně, galeona tam měla nástavbu tzv. kastel, který flujta buď neměla nebo byl velmi nízký. Druhým, méně zřetelným rozdílem, byla nižší zadní nástavba (kastel) u flujty. Válečné flujty byly šestou třídou řadových válečných lodí s výzbrojí 20-30 děl menších ráží (liber).

Trup byl žebrové konstrukce s kýlem se dvěma palubami, hruškového profilu, nejširší na čáře ponoru či pod ní a směrem nahoru se hodně zužoval. Zaoblená příď se zdobeným galionem. Záď zakončená zrcadlem, přečnívající úzkou nástavbou a ohrazenou galerií, bývala bohatě zdobena pozlacenými řezbami.

Stěžně byly zadní jednodílný s latinskou plachtou, přední dva dvojdílné se dvěma ráhnovými plachtami a na přídi čelen  s blindovou plachtou. Válečná flujta měla v pozdějších letech přidány horní návětrnou plachtu u zadního stěžně a brámové plachty na hlavním a předním stěžni a na čelenu čelenový peň s ráhnovou plachtou.

HUKERJACHT, HUKRJACHT – AR يختعاهرة; DA Høkeryacht; DE Hukeryacht; EL Χούκερ Θαλαμηγός; EN Howkeryacht, Hookeryacht; ES Hukeryate; FR Hourqueyacht, Houcreyacht; HI पतुरिया नौका; IT Hookerpanfilo; JA フッカーヨット; NL Hoekerjacht; NO Hukkertyacht, Høkkertlystbåt; PT Hukeriate; RU Гукоряхт, Гукаряхт, Гукряхт, Гукеряхт, Хукеряхт; SV Hökeryacht; TR Hukeryat; ZH 胡克遊艇.

Holandská variace severoevropského hukeru, přizpůsobená pro plavbu při pobřeží a kanálech, užívaná jako hlídková, dopravní a obchodní loď. Používala se od 18. století až dodnes. Díky vysokému kormidlu s pákou mohl loď ovládat pouze jeden muž a další čtyři muži ovládali jenom plachty.

Trup byl oblý s plochým dnem a jednou palubou. Příď s břitem oblá, záď se zrcadlem a vysokým kormidlem. Záďová nástavba s kajutami. Měl dva stěžně, zadní dvojdílný s ráhnovou vratiplachtou, přední třídílný s ráhnovými plachtami a ráhnovou vratiplachtou. Jednodílný čelen na přídi s kosatkou a létavkou. Pouze hlídková a dopravní varianta byla vyzbrojena na svou obranu až osmi děly.

KLIPR ÁK, KLIPRÁK – AR مجز آك; DA Klipperaak; DE Klipperaak; EL Κλίπρ Ακ;  EN Klipperbarge; ES Cliper aak; FR Clipperaak, Klipperaak; HI क्लिपर एके; IT Clipperaak; JA クリッパーはしけ; NL Klipperaak; NO Klipper aak; PT Clipperaak; RU Кли́пераак; SV Klipperaak; TR Clipperaak, Kesmeaak; ZH 剪式帆船駁船.

Klipr ák ač patří do výše zmíněné rodiny holandských áků, technicky je považován za samostatný typ lodě.

Vznikl v polovině 19. století a stavěl se do roku 1930. Klipr ák vznikl kombinací áku a tjalku, kdy měl boční otočné kýly, které byly záhy odstraněny, když se prodloužil trup. Název typu byl odvozen od tehdy populárního typu velkých plachetnic kliprů, které taktéž měly ocelové trupy. Klipr áky byly původně stavěny jako rychlé spojovací a dopravní lodě pro vnitrozemskou plavbu. Poté, co byl trup zvětšen, se používaly i na volném moři jako dopravní a rekreační jachty.

Trup klipr áků měl ploché dno a oblé boky. Záď byla širší, bez převisu, kolmá s kormidlem a oblá příď s ostrým břitem obvykle škunerového typu. Starší klipr áky byly řízeny kormidelní pákou, novější byly řízeny kormidelním kolem. Na zádi byla nástavba s kajutami.

Měl jeden dvojdílný stěžeň s ráhnovou vratiplachtou a vrcholovou vratiplachtou, tzv. škunerové oplachtění. Na čelenu stěhovku a kosatku.

PINASA – AR بيناس; DA Pinnase; DE Pinassschiff; EL Πλοιάριο; EN Full-rigged pinnace; ES Pinaza; FR Pinasse; HI महान नौकायन कश्ती; IT Pinaccia; JA ピンネース; NL Pinas; NO Pinnas; PT Pinaça; RU Пинас; SV Pinass; TR Dolu hileli filika; ZH 皮尼亞斯.

Původně válečná loď, později se využívala i jako obchodní. Byla vyvinuta v polovině 17. století v Holandsku z flujty, záhy ji začaly stavět i ostatní národy.

Trup měl vysoký hruškovitý profil s kýlem a plochým dnem. Nejširší část  trupu byla pod vodou, tedy pod čárou ponoru. Umístěním hlavního skladovacího prostoru a zátěže pod hladinu se snížilo těžiště. Tím se zvýšila stabilita a ovladatelnost lodi. Na zádi byla několikapatrová vysoká nástavba s kajutami zakončená širokou plochou zádí, tzv. zrcadlem, rozděleným na dvě části. Dolní část, nazývaná vodní zrcadlo, byla oproti předchozím typům lodí velmi široká a horní část, zakončení přečnívající nástavby, byla celá bohatě zdobená řezbami a pozlacenými malbami. Proto se jí také říká zrcadlová loď. Přední nástavba byla nízká nebo chyběla zcela. Oblou příď zdobil velký kloun – galion.

Pinasa měla vždy tři stěžně. Zadní stěžeň byl dvoudílný s latinskou a ráhnovou plachtou, hlavní a přední stěžně byly trojdílné s ráhnovými plachtami. Na přídi byl čelen s čelenovou pní s blindovou a ráhnovou plachtou. Pinasa měla běžně 24 děl. Válečná pinasa byla řazena do páté třídy řadových lodí s 32-50 děly. V bitvách měla výhodu příďových a záďových děl a malého ponoru.

STATENJACHT – AR منارة اليخوت; DA Statsjagt; DE Staatsjagd; EL Φάρος γιοτ; EN Statenyacht; ES Statenyate; FR Statenyacht; HI प्रकाशस्तंभ जहाज़; IT Statenbarcha; JA ステートハント; NL Statenjacht; NO Statsjakt; PT Stateniate; RU Статеняхт; SV Statsjakt; TR Statenyat; ZH 州獵.

Název typu lodí vystihuje prvotní účel pro jaký byla loď stavěna, a to majáková loď. Výraz „staten“ znamená „pozice“ nebo „stojící“ či „stát“. Slovo "jacht" pochází z holandštiny a znamená "lov", "hon" též i "stíhat".

Tato rychlá obratná plachetnice vznikla v 17. století v Holandsku a používala se do 19. století. Zpočátku statenjacht sloužila jako majáková loď a pro svou rychlost i jako prostředek ke stíhání pirátů, pašeráků a dalších v holandských vodách, včetně kanálů. Posléze se uplatnila i jako rybářská, dopravní a obchodní loď. Statenjacht byl též vhodný pro rychlou přepravu důležitých osob a zpráv.

Trup byl oblý, dost široký, s plochým dnem a jednou palubou. Oblá příď s ostrým břitem a záď zakončena zrcadlem. V podpalubí dopravní verze statenjachtu byly kajuty. Protože měl malý ponor, byl pro větší stabilitu na volném moři a větru vybaven prodlouženým kormidlem, které se mohlo dle potřeby vysouvat nahoru-dolů a na bocích dvěma otočnými kýly. Statenjacht měl jeden dvojdílný stěžeň s ráhnovou plachtou a ráhnovou vratiplachtou. Na čelenu byla stěhovka a kosatka. Majáková varianta měla úplně na zádi stožár pro lampu.

HERENJACHT, PANSKÁ JACHTA – AR يخت رجال; DA Herreryacht; DE Herrenyacht; EL Κύριοι γιοτ; EN Heerenyacht; ES Hereyate; FR Heerenyacht; HI पुरुषों का शिकार; IT Signoricaccia; JA 紳士狩り; NL Heerenjacht; NO Herreryacht; PT Hereiate; RU Хереняхт, Мужская яхта; SV Herrarjakt; TR Beyefendi yat; ZH 紳士狩獵.

Prakticky stejná loď jako statenjacht, jen upravená s pohodlně zařízenými kajutami a zázemím v podpalubí pro víkendovou plavbu a rekreaci tehdejší smetánky. Název typu lodi odpovídá účelu. Holandské slovo "heerenyacht" znamená doslova „panská jachta“.

Herenjacht jako rekreační prostředek zpopularizoval král Anglie, Skotska a Irska Karel II. Stuart (*29. května 1630 - +6. února 1685). Rekreační plavidlo se však mezi širokou veřejnost rozšířilo až od 18. století, kdy se vžil zkrácený název jacht či jachta.

JACHT, JACHTA – AR يخت; DA Yacht; DE Jagdshiff, Jacht; EL Θαλαμηγός; EN Yacht; ES Yate; FR Yacht; HI नौका; IT Panfilo; JA ヨット; NL Jacht; NO Lystbåt, Yacht; PT Iate; RU Яхт, Яхта; SV Yacht; TR Yat; ZH 遊艇.

V současnosti se označením jachta myslí poměrně široké spektrum malých až středně velkých lodí různých typů, především sportovních a rekreačních vybavených buď jen plachtami nebo jen motorem nebo obojím.

POSTJACHT – AR يخت بريد; DA Postjagt; DE Postjagd; EL Ταχυδρομείου-γιοτ; EN Postyacht; ES Correoyate; FR Posteyacht; HI मेल नौका; IT Postabarche; JA 郵便ヨット; NL Postjacht; NO Postjakt; PT Correioiate; RU Почтаяхт; SV Postjakt; TR Postayat; ZH 郵件遊艇.

Vznikl v 17. století a velmi záhy byl používán ve většině severní Evropy, především ve Švédsku. Postjacht byl používán až do 19. století. Název typu postjacht plně vystihuje účel i vlastnosti lodi. Rychlý, obratný vhodný do nesčetných zálivů, průlivů a kanálů Holandska a taktéž fjordů nejen Švédska, ke spolehlivému poštovnímu spojení. V menší míře sloužil postjacht i jako dopravní loď. Postjacht byl konstruován tak, že k obsluze lodi v nouzi postačil jen jeden námořník.

Trup byl oblý, velmi široký s plochým dnem a jednou palubou. Měl dva stěžně, zadní jednodílný s ráhnovou vratiplachtou. Přední dvojdílný s ráhnovou plachtou a ráhnovou vratiplachtou. Na čelenu byla stěhovka a kosatka.

ŠALUPA – AR السلوب مركب شراعي; DA Slup; DE Slup; EL Σαλόπα; EN Sloop; ES Balandra, sloop; FR Sloop; HI नारा, छोटी नाव; IT Sloop; JA スループ; NL Sloep; NO Slupp; PT Saveiro; RU Шлюп; SV Slup; TR Şalopa; ZH 单桅纵帆船.

Nezaměňovat s názvem s chalupa (čalupa), což je typ lodi z  Mexika. K  záměnám dochází zejména kvůli překladům.

Název šalupy sloep pochází z holandštiny ze staroanglického významu slūpan „klouzat“. V současnosti se slovem šalupa hovorově označuje jakákoliv malá plachetnice s jedním stěžněm bez ohledu na její skutečný typ.

Šalupa vznikla na přelomu 16. a 17. století v Holandsku ze šalupy člunu. Původně sloužila k pobřežní plavbě jako spojovací, rybářská a dopravní mezi velkou lodí a břehem či molem. Hlavními přednostmi šalupy byla snadná ovladatelnost, rychlost, malý ponor a schopnost plout i proti větru. Díky tomu se šalupa stala oblíbenou plachetnicí nejen mezi obchodníky, a to i na otevřeném moři. V současnosti je nejrozšířenějším typem lodi, převážně jako rekreační jachta.

Ve válečném námořnictvu se šalupy využívaly jako spojovací a dozbrojené děly malých ráží jako průzkumné či k ochraně pobřeží. Jsou známy případy, kdy nepočetná posádka ozbrojené šalupy zajala velkou loď.

V průběhu času se stavěly různé variace šalup, např. šalupa kotevní (ankor sloep) s rumpály pro vytahování nejen ztracených kotev v přístavech.

Trup byl oblý s kolmou zádí a ostrou přídí. Malé šalupy přibližně do deseti metrů bez paluby, větší s jednou palubou.

Měla jednodílný nebo dvojdílný stěžeň, který byl vždy blízko přídě. Čelen byl jednodílný, u menších šalup občas nemusel být. Zpočátku měly jen ráhnovou vratiplachtu. Brzy byly doplněny o vrcholovou vratiplachtu a stěhovku, někdy i s kosatkou na přídi nebo na čelenu. Ve východní Asii jsou šalupy proto nazývány v překladu malý škuner. Od konce 18. století mají šalupy snadněji ovladatelné oplachtění vratiplachtou a se stěhovkou tzv. bermudské oplachtění.

BERMUDSKÁ ŠALUPA – AR برمودا سلوب; DA Bermuda slup; DE Bermuda slup; EL Βερμούδες σαλόπα; EN Bermuda sloop; ES Balandra de las Bermudas, Bermudas sloop; FR Bermudes sloop; HI बरमूडा का नारा; IT Sloop di Bermuda; JA バミューダスループ; NL Bermuda sloep; NO Bermuda slupp; PT Saveiro das Bermudas, corveta; RU Бермудский шлюп; SV Bermuda slup; TR Bermuda şalopa; ZH 百慕大單桅帆船.

Vznikla v 17. století na Jamajce a proti klasické šalupě měla snadněji ovladatelné v této oblasti tradiční oplachtění, později známé jako bermudské oplachtění. Na Bermudském souostroví v 18. století se tento typ šalupy dále vyvíjel do své konečné podoby a proti své předloze šalupy z Jamajky měla bermudská šalupa širší trup. Stavba se z ostrovních kolonií rozšířila do Severní Ameriky, posléze i do Evropy a je pokládána za jeden z výchozích typů pozdějších rychlých severoamerických plachetnic.

Hlavními přednostmi byla snadná ovladatelnost, rychlost, obratnost, malý ponor, schopnost plout i proti větru a hlavně její nízká pořizovací cena. Další předností bermudských šalup byla životnost, protože byly stavěny z cedru, který bez údržby shnil za třicet let, zato dub se rozpadl už po deseti letech. Pro tyto přednosti byla bermudská šalupa oblíbená nejen u obchodníků či pirátů. Stavěly se různě velké a nejoblíbenější byly velikosti od šesti do devíti metrů. Během času se stavěly mnohé varianty pro širokou škálu použití, např. k rybolovu, poštovní službě, strážní lodě atd.

Bermudské šalupy se proslavily, nejen jako lodě pirátů a otrokářů, zejména ve válce za nezávislost amerických kolonií proti britské koruně. Kvůli mizivé silniční síti na Bermudách byly bermudské šalupy do konce druhé světové války hlavním dopravním prostředkem.

Bermudské šalupy byly natolik oblíbené, že se staly vzorem pro závodní plachetnice 20. století navíc vybavené spinakry. Jsou známé jako Marconiho šalupy.

Trup byl oblý, s výrazným kýlem s kolmou zádí a ostrou přídí. Malé šalupy do deseti metrů mohly být bez paluby, větší s jednou palubou.

Měl jednodílný nebo dvojdílný stěžeň, který byl vždy blízko přídě. Čelen byl dlouhý jednodílný či dvojdílný. Zpočátku měly ráhnovou vratiplachtu a vrcholovou vratiplachtu (či čnělkovou vratiplachtu) a na čelenu či přídi stěhovku. V průběhu 18. století se přešlo na snadněji ovladatelné oplachtění vratiplachtou a se stěhovkou, tzv. bermudské oplachtění, toto oplachtění má většina dnešních rekreačních plachetnic.

TJALK – AR قارب طجألك; DA Tjalk; DE Tjalk; EL Θαλκ; EN Tjalk; ES Tyalk; FR Tjalk; HI टीजालक; IT Tjalk; JA トークボート; NL Tjalk; NO Tjalk; PT Tialk; RU Тьялк, чалк, чьялк, тялка; SV Tjalk; TR Tyalk; ZH ???.

Typická holandská nákladní a dopravní plachetnice podobná statenyachtu. Vznikl v druhé polovině 17. století z bojeru a ujal se v oblasti Baltského a Severního moře, včetně Francie, Anglie a Německa. Název typu lodi pochází z Fríska. Tjalk se používá pro plavbu na řekách, potocích, kanálech a mělčinách dosud. Tjalky doplněné motorem se nyní využívají jako školní lodě, jachty, hausboty či turistické atrakce.

Tjalk se během času vylepšoval na mnohé podtypy podle velikosti, takeláže, rychlosti, výbavy, zda má dřevěný či ocelový trup apod. Zde je výčet známých variací tjalku: Beurttjalk; Boeierschuit; Boltjalk; Dektjalk; Fríský tjalk (Friese tjalk); Groningerský tjalk (Groninger tjalk); Hektjalk; Hollandse tjalk; Ijsseltjalk; Kaag; Koftjalk; Baltský tjalk (Oostzeetjalk); Paviljoentjalk; Poon; Ruftjalk; Skûtsje; Mořský tjalk (Zeetjalk); Jihoholandský tjalk (Zuid-Hollandse tjalk).

Tjalk je v současnosti v Nizozemí považován za jeden z národních symbolů.

Trup má profil širokého oblého obdélníku s plochým dnem bez kýlu a jednou palubou. Oblá záď se zrcadlem a oblá příď s ostrým břitem. Protože měl malý ponor, byl pro větší stabilitu na volném moři a při větru vybaven prodlouženým kormidlem, které se mohlo podle potřeby vysouvat nahoru-dolů a na bocích dvěma otočnými kýly. Má jeden jednodílný stěžeň s ráhnovou vratiplachtou a na příďovém jednodílném čeleni stěhovku a kosatku.

Texty: P. Patočka, P. Steinhardt, H. Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 25. prosince 2019

Prameny: viz ZDROJE