Dobyvatelé ze Španělska
15.-18. století

Conquistadores de España
15.-18. siglo

GALEONA – AR جاليون; DA Galeon; DE Galeone; EL Γαλιόνι; EN Galleon; ES Galeón; FR Galion; HI गैलियन; IT Galeone; JA ガレオン船; NL Galjoen; NO Gallion; PT Galeão; RU Галеон; SV Galeon; TR Kalyon; ZH 加利恩帆船.

Už od 13. století lodní stavitelé z Itálie a Španělska kombinovali konstrukční prvky karaky a galéry. Tak počátkem 16. století v benátských loděnicích vznikl typ lodi galeona. V té době velká a víceúčelová plachetnice. Později byla stavěna v loděnicích ve Španělsku a posléze i v loděnicích dalších přímořských národů. Galeona byla průběžně stavěna v mnoha válečných a obchodních variantách. Podnětem ke vzniku galeony byla potřeba velkých, spolehlivých, ovladatelných a rychlých lodí, schopných nést velkou palebnou sílu. A také pojmout početný oddíl vojáků včetně zásob nebo zboží k dalekým cestám do nově objevených zámořských kolonií nejen v Americe. Záhy se galeona stala páteří nejen španělského loďstva. V druhé polovině 16. století se obchodní galeona stala hlavní dopravní lodí tehdejšího světa.

Přes tři staletí galeona dopravovala zboží, zlato a stříbro z kolonií do Evropy. Tyto konvoje a především španělské zlaté a stříbrné galeony z Ameriky byly lákavým a tučným soustem pro francouzské korzáry (viz Jean de Ango). Vzápětí i pro anglické, holandské a jiné piráty či korzáry (viz sir Francis Drake, Peter Easton, sir Richard Grenville, John Quelch, Gonzalo Méndez de Canço y Donlebún). Ochranu těchto konvojů zajištovaly válečné galeony nebo menší, rychlejší a obratnější typy lodí, např. patache.

Nejvýraznějším znakem galeony byl na přídi pod čelenem mohutný galion (beran), odtud název galeona, který nemá výztužné kování jako u galéry. Jeho praktickému použití bránil dlouhý čelen, proto byl jen na okrasu a tedy i zdobený.

Benátská raná galeona byla v mnohém podobná lodi typu karaka. Měla profil trupu ve tvaru U. Přední a zadní kastely byly zvýšeny a zakryty. Zadní s kajutou pro důstojníky a přední pro dělostřeleckou barerii. Záď byla zakončena kolmou stěnou zvanou zrcadlo. Ze zádi čněl vodorovný stožár zvaný vyčnívadlo pro takeláž a ovládání latinské plachty čtvrtého stěžně. Měla jednodílné stěžně i čelen, který vycházel z přední paluby kastelu a byl osazen blindovou plachtou. Na prvním a druhem stěžni bylo po dvou ráhnových plachtách a na třetím a čtvrtém stěžni po jedné latinské plachtě. Kormidlo bylo ovládáno pákou, kormidelník se řídil pokyny důstoníka z paluby.

Španělská raná galeona měla již stěžně dvojdílné a čelen umístěn pod kastelem. Děla dostala dvoukolou lafetu a byla umístěna na jedné palubě u obchodních a na dvou palubách u válečných galeon. Od roku 1610 se v Havaně stavěly galeony i z mahagonu.

O kvalitě a odolnosti galeon svědčí i skutečnost, že při návratu Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada) do Španělska z neúspěšné invaze do Anglie roku 1588 ztroskotalo v bouřích kolem Irska 45% lodí, z toho typu galeona jen 10%. Viz Felicissima Armada.

Replika španělské obchodní galeony ANDALUSIA na cestě do Cádizu.

Anglické třístěžňové galeony byly oproti pyrenejským konstrukčně lehčí, tím také rychlejší a obratnější. Přední nástavba byla nižší, než bylo obvyklé, a tím kladla nižší odpor větru. Sir John Hawkins vypozoroval slabé i silné vlastnosti galeon a navrhl své konstrukční pojetí válečné lodě, viz manovar nebo sir John Hawkins. V 17. století Angličané využívaly galeon jen jako nákladních lodí.          

Uzavřením Vestfálského míru v roce 1648 získalo Holandsko nezávislost na Španělsku. V 17. století díky tesařským mistrům z holandských loděnic vyplouvaly jedny z nejlepších lodí své doby v Evropě, a to i galeony. Čtvrtina tehdejší holandské 4 miliónové populace byla zaměstnaná prací pro námořnictvo. Holandská galeona byla ve srovnání s pyrenejskou galeonou celkově nižší a užší při stejné délce. Dno bylo zploštěno kvůli plavbě v mělčinách a kanálech. Měla také nižší nástavby, přičemž zadní byla výše než přední. Na čelní stěně přední nástavby byl přidán kladkový jeřáb pro zvedání kotev. Holandské válečné galeony naznačovaly technický vývoj k novým a výkonějším lodím, viz flujta nebo pinasa. Výzbroj se pohybovala okolo 15-20 houfnic.

Věhlas holadských tesařských mistrů a kvalita jejich práce zaujala i francouzského kardinála Richelieu, který reorganizoval francouzské námořnictvo. Jedna z prvních francouzských galeon postavených holandskými tesaři byla i LA COURONNE. Také Švédům Holanďané pomáhali s galeonou VASA. I ostatní země si žádali holandské tesaře nebo se od nich učili, jako ruský car Petr Veliký.

V Japonsku bylo počátkem 17. století ve spolupráci se španělskými tesaři postaveno několik galeon s lugrovými plachtami, jako SAN JUAN BAUTISTA nebo-li DATE MARU (伊達 丸), pro japonského diplomata na cestu do Říma k papeži Pavlu V.

Galeony stavěné v 17. a 18. století byly větší a mohutnější. Také došlo k rozdělení na druhy galeon podle účelu jako obchodní, válečné, rychlé, velké a zlaté. Tyto galeony měly profil trupu nahoru se zužujícího U. Nejšírší místo lodi bylo pod čárou ponoru, tím se dostalo celkové těžiště lodi pod hladinu a tak byla zajištěna stabilita galeony i za bouře. Obě nástavby (kastely) byly ještě zvýšeny. Zadní nástavba, bohatě zdobená, byla vyšší než přední a také se prodloužila s přesahem přes záď. Vně kolem zádi pod nástavbou přibyl balkonový ochoz nazývaný galerie, který byl využíván také jako latrína. Kormidlo bylo ovládáno systémem pák, kormidelník měl ze svého místa lepší výhled, nadále se však řídil pokyny důstoníka. Po roce 1705 se na nových galeonách objevilo kormidelní kolo.

Na čelenu byl přidán blindový peň s horní ráhnovou blindou, především u válečných galeon. Na prvním a druhem třídílném stěžni přibyla ráhnová plachta a na třetím dvojdílném stěžni vrcholová latinská nebo ráhnová plachta. Čtvrtý poslední stěžeň byl pro malou účelnost trvale odstraněn i s vyčnívadlem. Kvůli pirátským útokům se též zvýšil počet lodnich děl, která byla na jedné palubě u obchodní a na třech palubách u válečné galeony. Dělová lafeta měla již čtyři kola.

Posádka na obchodní galeoně podle španělského i portugalského lodního řádu na přelomu 16. a 17. století odpovídala nosnosti galeony. Na každých 5-6 tun nákladu byl 1 námořník. Například galeona o nosnosti 500 tun měla posádku zhruba 90 námořníků, z toho 15 důstojníků, 25 námořníků, 20 dělostřelců, 20 námořních kadetů a 10 nezletilých plavčíků, většinou sirotků. Na válečné galeoně nebo na cestách s rizikem napadení piráty byla posádka až dvojnásobná a za války až čtyřnásobná, s početným oddílem vojáků.

V druhé polovině 17. století bylo znatelné technické zaostávání španělských galeon jako typu. Galeony již nedokázaly držet krok s novými typy lodí z ostatních evropských loděnic, které začaly při stavbach více využívat vědní obory. Podíl na zaostávání galeon měla i španělská svatá inkvizice, která zakázala přijímat inovace od cizích loďařů nekatolického vyznání. To přineslo Španělsku i Portugalsku postupnou ztrátu statutu první námořní velmoci. A v 18. století Španělsko sice pozdě, ale přece začalo galeony nahrazovat výkonnějšími typy lodí, např. fregatami a řadovými loděmi. Zastaralé galeony dosloužily jako nákladní lodě. Definitivní tečku galeonám přinesl parní stroj.

Dodnes se zachovala pouze jediná originální galeona VASA ve švédském námořním muzeu ve Stockholmu. Také bylo postaveno několik replik galeon, jako GOLDEN HIND v Londýně, replika galeony ze 17. století LA GALEÓN ANDALUCÍA v Punta Umbria ve Španělsku a replika japonsko-španělské galeony SAN JUAN BAUTISTA nebo-li DATE MARU v Ishinomaki v Japonsku.

PATACHE - AR بتاشيئ; DA Patache; DE Patache; EL Ποτάσσα; EN Patache; ES Patache; FR Patache; HI पोटाश; IT Patache; JA 踵; NL Patache; NO Båtklapp; PT Patacho; RU Паташ; SV Båtpat; TR Patas; ZH 机动船.

Vznikla v 15. století ve Španělsku a Portugalsku jako říční plachetnice zpočátku i s vesly a byla používána až do 18. století. Název typu lodi vznikl spojením dvou výrazů patrulheiro (hraničář, celník) a poco (malý).

Nejdříve byla používána jako průzkumná, kurýrní nebo pro pobřežní stráž. Později jako válečná loď k ochraně koloniálních hranic a k eskortě obchodních lodí či důležitých galeon. Pro své výborné plavební vlastosti byla používána také jako cestovní i přes Pacifik. Díky své obratnosti a v té době vysoké rychlosti 8 až 9 uzlů (14-16 km/h) byla používána i korzáry a piráty. Po morálním zastarání v 18. století se používala k nákladní dopravě a zásobování velkých lodí v přístavech.

Tento typ lodi se mimo jiné vyznamenal v bojích o Azorské ostrovy v letech 1582-83, viz Don Álvaro de Bazán y Guzmán marqués Santa Cruz de Mudela. Patache byly součástí flotily při invazi do Anglie v roce 1588 jako eskorta, viz Felicissima Armada. V roce 1639 v bitvě u Downs na lodích patache byla Holanďany proražena španělská blokáda Holandska.

Právě Osmdesátiletá válka za nezávislost Holandska způsobila největší rozšíření této výtečné lodi do světa. Konstrukce patache byla podnětem k vývoji brig, fregat, škuneru, případně i dalších typů lodí.

Trup patache byl jednoduchý štíhlý s profilem velmi roztaženého oblého V s původně plochým dnem. Pro použití na moři se profil trupu v kýlu prohloubil.

Měla dva stěžně. Přední se dvěma ráhnovými plachtami a zadní s vlajkovou čnělkou a ráhnovou vratiplachtou, později byla ještě doplněna vrcholovou vratiplachtou. Na přídi byl jednodílný čelen s blindovou plachtou. V pozdějších letech byla blindová plachta nahrazena stěhovkou a kosatkou.

Patache byla nejčastěji vyzbrojena nejvýše 10 děly menších ráží. Patache bez děl byly vybaveny 60-70 mušketami větších ráží.

ZABRA - AR حمار الوحش; DA Zabre; DE Zabre; EL ζαβρα; EN Zabra; ES Zabra; FR Zabre; HI ज़ेबरा; IT Zabra; JA シマウマ; NL Zabr; NO Zabrre; PT Zabra; RU Забра; SV Zabr; TR Zabro; ZH 斑马.

Vznikla v 15. století ve Španělsku jako říční člun. Postupně byla vylepšována a v 16. - 17. století byla používána jako rychlá námořní obchodní, spojovací a strážní loď. Cestu mezi Španělskem a Amerikou zvládala za méně než 30 dní. Zabra ve válečném loďstvu sloužila jako spojovací, průzkumné a vyloďovací plavidlo.

Trup zabry měl profil rozevřeného O, s jednou palubou. Příď i záď měla oblé. Podobala se karavele bez nástaveb. Pro přizpůsobení plavbě na moři byly boky zvýšeny na úroveň přídi a zádi. Přední vaz a kýl byly zostřeny. Měla dva jednodílné stěžně s latinskými plachtami a kormidlo bylo řízeno pákou. Výzbroj vzhledem k nosnosti byla jen dvě děla nebo náklad 60-70 vojáků s arkebuzami či mušketami. Z dnešního pohledu by se dalo říct, že šlo o rychlý přepadový, výsadkový či dělový člun.

Texty: P. Patočka, P. Steinhardt, H. Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 7. dubna 2018

Prameny: viz ZDROJE