Počátek
Jak to začalo…
…a současní přírodní lidé

První lidé žijící u vody jistě postřehli plovoucí kmen nebo zažili zkušenost z povodní, kdy se zachytili plouvoucího stromu.

Tato zkušenost byla tak inspirující, že zkusili vědomě porazit strom a kmen použít k plavbě. Posléze se naučili stavět první plavidla vory. Neví se, kdy a kde k tomu došlo, ale je víc než pravděpodopné, že k tomu došlo na více místech světa.

Většina níže uvedených plavidel se staví a používá dodnes, jak z přírodních původních materiálů, tak i z moderních.

VOR – AR طوف; DA tømmerflåde; DE floß; EL σχεδία; EN flatboat, raft; ES balsa (embarcación); FR radeau; HI बेड़ा; IT zattera; JA いかだ; NL vlot; NO flåte; PT jangada; RU плот; SV flotte; TR sal; ZH 筏.

Vor člověka zručného, kolem 70 000 př.n.l.

Balzový vor Inků, kolem 16. století.

Vor, též plť, je jedním z nejstarších dopravních prostředků vůbec, hlavně pro plavby ve vnitrozemských vodách. Byl a je stavebně nejjednodušším plavidlem, svazaným nejméně ze dvou kmenů. K pohonu se používala a používají bidla, pádla, vesla i jednoduchá plachta.

Přestože byl vor vytlačen vyspělejšími plavidly, je stále používán. Nejznámější jsou vory ke splavování dřeva po řekách pro jeho zpracování. Několik vorů (pltí) spojených za sebou se nazývá prut. Vor může být prakticky z čehokoli, co plave, jako při povodních vrata od stodoly.

Několik slavných vorů:

● Kartaginský generál a vojevůdce Hannibal Barkas (*247 - +183 př.n.l.) na jaře 218 př.n.l. počal tažením na Řím Druhou Punskou válku.

V jižní Galii se Hannibal vyhnul řecké kolonii Massalii (dnes Marseille), která byla úslužná Římu. Poté obešel římské legie konzula Publia Cornelia Scipiona staršího, který přestal Hannibala pronásledovat po jeho „zázračném“ přechodu řeky Rhône na levý východní břeh v září 218 př.n.l.

Hannibalova armáda během tří dnů postavila šestnáct velkých vorů pokrytých zeminou pro převoz svých třiceti sedmi slonů a mnoho dalších menších vorů. S těmito vory Hannibalova armáda překonala Rhônu během dvou dnů.

Skupina historiků a nadšenců vedená historikem Borisem Dreyerem postavili jeden sloní vor na Dunaji. Ten byl postaven z dvaceti masivních kmenů. Na něm převezli přes řeku 2,5 tuny pytlů s pískem nahrazujících slona. Tato rekonstrukce dokázala, že skutečně Hannibal mohl řeku překonat během dvou dní, jak píše řecký historik Polybios.

Odtud Hannibal po bitce s místními prořímskými Galy pokračoval severní alpskou stezkou, dnes známou jako Col de la Traversette, jak psal Polybios i římský historik Livius. To bylo potvrzeno výzkumem forenzních archeologů, geologů a hlavně mikrobiologů v terénu, viz „Hannibal: Římské tažení“ (Hannibal - Marsch auf Rom), německo‑francouzský dokument z roku 2017.

● Na slavném oceánském balzovém voru KON-TIKI vykonal plavbu s mezinárodní posádkou Nor Thor Heyerdahl v roce 1947 přes Pacifik z Jižní Ameriky do Polynésie. Vor KON-TIKI je dnes k vidění v muzeu v Oslu.

● Český oceánský vor EURICA s českou posádkou kapitána Rudolfa Krautschneidera měla vyplout v říjnu 2015 z Portugalska přes Atlantik a zpět. Z úředních důvodů však nevyplula.

Ne vždy byla možnost udělat si plavidlo ze stromu, proto lidé využívali i jiných dostupných materiálů, ponejvíce rákosu.

RÁKOSOVÝ ČLUN – AR قارب القصب; DA rør båd, tagrør; DE schilfboot; EL καλάμια βάρκα; EN reed boat; ES barco de lámina; FR bateau de roseaux; HI ईख नाव; IT canna barca; JA 葦船; NL riet boot; NO sivbåten; PT barco de junco; RU тростника лодка; SV papyrusbåt; TR kamış tekne; ZH 芦苇船.

Rákosové čluny jsou z hlediska principu plavby také vory a jsou vyrobeny ze svázaných otepí rákosu. Kombinací různých průměrů a počtu otepí se vytváří tvar člunu. Zpočátku byly poháněny bidly, pádly či vesly, později byla přidána malá ráhnová plachta. Největšího umění ve využití rákosu jako materiálu pro stavbu námořních lodí dosáhli viz Starověcí Egypťané - námořní průkopníci.

Nejstarší rákosový člun starý přes 7000 let byl nalezen v Kuvajtu.

Dnes se staví rákosové čluny např. v Íránu, v Africe, Oceánii a v Jižní Americe. Tam se kromě člunů dělají i rákosové umělé plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca, na kterých dodnes žijí potomci kmene Uru. Tento kmen zde žil již před příchodem Inků.

Na stavbu člunů se ponejvíce používal rákos druhu totora, botanicky skřipinec kalifornský (Schoenoplectus californicus), který dorůstá délky až 3 metry. Druhým nejvíce využívaným druhem byl papyrus, botanicky šáchor papírodárný (Cyperus papyrus).

MONOXYL – AR المخبأ; DA stammebåd; DE einbaum; EL μονόξυλον; EN dugout, dugout canoe, log boat; ES cayuco; FR pirogue monoxyle; HI डोंगी; IT cayuco; JA 丸木舟; NL boomstamkano; NO stokkebåt; PT cayuco; RU долблёнка, однодеревка, моноксил, долбушка, вытесанный челнок; SV stockbåt; TR yeraltı sığınağı; ZH 防空洞.

Výraz monoxyl pochází z řečtiny a znamená jeden kmen.

Jedná se o jednoduché plavidlo vydlabané nástroji i s pomocí ohně z kmene stromu. Monoxyly se tesaly z měkčích druhů dřev. Délky monoxylů se pohybují většinou od 2 do 15 metrů. Monoxyly ostrovních národů byly nadále vylepšovány zvýšením boků pomocí prken, přidáním vahadla či spojením dvou monoxylů do katamaránu. Byly poháněny nejčastěji pádly a bidly. U tichomořských monoxylů se objevuje i primitivní plachta.

Mnoho relativně zachovalých původních monoxylů náhodně nalezených při zemních pracích se nachází v muzeích na celém světě.

V Holandsku byl vykopán dosud nejstarší monoxyl starý 9 000 let.

V současné době používají monoxyly nejen přírodní národy.

KELEK – AR كَلَك; DA kelek; DE kelek, floßtyp; EL καλακ, σχεδία επίπλευσης; EN kelek; ES kalak; FR kalak; HI चल बेड़ा; IT kalak; JA カラク; NL kelek; NO kelek; PT kalak; RU калак, плавающей точкой плот; SV kelek; TR kelek; ZH 浮筏.

Plavidlo se objevilo po roce 2500 př.n.l. v Akkadské říši, viz Časová osa. Akkadský název plavidla kalakku znamenal vor s měchy, odtud arabsky kelek. Kelek se ze severní Mezopotámie rozšíříl po celém Blízkém Východě.

Kelek byl postaven z křížených a svázaných klád. Podle velikosti a účelu se pod něj přivazovalo 50 až 400 měchů, ponejvíce z ovčích či kozích nevydělaných kůží. Současný největší kelek má až 600 měchů. Dá se tedy říct, že jde o vor na plovácích. Díky nafouknutým měchům byl kelek téměř nepotopitelný. Ovládal se bidly, pádly nebo vesly. Také se objevují menší keleky obalené kůží pro osobní přepravu. Velké keleky měly palubu vyrovnanou rákosem a také jednoduché rákosové nástavby.

Keleky sloužily hlavně pro přepravu težkého a objemného nákladu. Keleky byly používány jako přívozy na řekách Tigris (دجلة), Eufrat (الفرات), Shatt al-Arab (شط العرب), al-Džazíra a dalších. Často se na keleku přepravovaly armády s velkým počtem vojáků. Používaly se také jako plouvoucí mosty nebo válečná plavidla.

Řecký historik Hérodotos se zmiňuje, že největší keleky měly nosnost až 130 tun. Tehdy byly vyhlášené keleky stavěné na území dnešní Arménie. Vozily stavební materiály pro výstavby měst jako Babylon, Lagashe a další.

Tyto keleky se ve větší míře používaly ještě v 19.století. Labutí píseň keleků zazněla za Velké války (1. světová). Dnešní keleky se vyrábí z moderních materiálů a známe je spíše pod názvem nafukovací čluny.

TYP LODĚ	Rákosový člun	Monoxyl	Kelek
BĚŽNÁ VE STOLETÍ	10000 př.n.l. - dosud	10000 př.n.l. - dosud	3000 př.n.l. - 19.stol.
CELKOVÁ DÉLKA	2-3 m	2-15 m	5-20 m
0DÉLKA NA ČÁŘE PONORU	2-4 m	2-15 m	5-20 m
ŠÍŘKA	±0,5-1 m	0,5-1 m	2-10 m
POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE	X	X	X
VÝŠKA TRUPU/Z TOHO PONOR	±0,4m/ ±0,2m	0,5-1m/ ±0,3m	2-3m/ 1-2m
PALUBY/Z TOHO DĚLOVÉ	X	X	X
HMOTNOST LODĚ	20-50 kg	100-500 kg	1-10 tun
UŽITEČNÁ NOSNOST	50-100 kg	100-1000 kg	1-130 tun
VÝTLAK	X	X	X
OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ	X	X	1
VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ	X	X	3-4 m
POČET A TYP PLACHET L/V/R S + S K L B	X	X	1R
CELKOVÁ PLOCHA PLACHET	X	X	±9-16 m²
PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA	pádla	pádla 1-8 / 1	2-10 / 1
MAX. UZLOVÁ RYCHLOST	X	X	X
POČET DĚL Z/B/P	X	X	X
POČET ČLENŮ POSÁDKY	1-2	1-12	2-20
ZAJÍMAVOSTI	Tento typ byl ponejvíce používán na řekách a jezerech.	Tento typ byl ponejvíce používán na řekách a jezerech.