Simon de Cordes
|
Simon de Cordes *1540?? - +listopad 1599 Chile. Holandský námořník, kapitán, viceadmirál, admirál a korzár.
V mládí vstoupil k námořnictvu, kde sloužil jako plavčík. Postupně se vypracoval na kapitána. Oženil se s Maria Calao. V roce 1588 se pod velením viz admirál Justinus van Nassau jako spojenec Angličanů podílel na odražení španělské invaze do Anglie viz sir John Hawkins.
Po roce 1590 se stal kapitánem pro Obchodní společnost z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.
Velitelem výpravy byl ustanoven viz admirál Jacob Mahu a viceadmirálem Simon de Cordes. Flotila se skládala z vlajkové galeony DE HOOP, 500 tun, 34 děl s Jacobem Mahu se 130 muži; galeony DE LIEFDE, 350 tun, 18 děl, Simona de Cordes se 100 muži; galeony HET GELOOF, 300 tun, 26 děl, kapitána viz Gerrit van Beuningen se 110 muži; flujty DE TROUWE, 250 tun, 16 děl, kapitána viz Jurriaan van Boekhout s 85 muži a šalupy DE BLIJDE BOODSCHAP, 150 tun, 19 děl, kapitána viz Sebald de Weert s 60 muži.
Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP. Na té také sloužil viceadmirálův náctiletý syn Simon de Cordes mladší jako plavčík. Na šalupě DE TROUWE sloužil viceadmirálův bratranec viz Balthasar de Cordes jako zástupce kapitána.
Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy, kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.
Na lodích bylo zboží v celkem padesáti velkých truhlách. Byly to hrubé tkaniny, skleněné korálky, zrcadla a brýle, železné nástroje, zbraně, hřebíky, kladiva, pancíře a 500 mušket.
Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.
V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Velení výpravy převzal jako admirál Simon de Cordes na galeoně DE HOOP. Viceadmirálem se stal Gerrit van Beuningen, který převzal velení na galeoně DE LIEFDE. Sebald de Weert převzal velení na HET GELOOF a legendární viz Dirck Gerritszoon Pomp pro svou zkušenost převzal velení na DE BLIJDE BOODSCHAP.
Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.
V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE HOOP a DE LIEFDE na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE HOOP zvolila za kapitána svého důstojníka viz Jan Huidekoper.
Texty: P.Patočka, H.Prien
Korektura: Ali
1. srpna 2016
Prameny: viz ZDROJE