Slavní kapitáni a hrdinové
strana C

Nicolau Coelho *1460?? Felgueiras - +?.2.1504 Mosambik. Portugalský kapitán, objevitel a navigátor.

Byl synem Pedra Coelho. Kolem roku 1490 se oženil s Brites Rodrigues de Brito a měli pět dětí.

Nicolau spolu s Paulo da Gama a Gonçalo Nunes byli kapitáni flotily První armady pod velením admirála Vasco da Gama při hledání cesty do Indie 8.července 1497.

Na lodi BERIO měl Nicolau navigátora Pero Escobara a jako první objevili Mosambik 22.listopadu. Zde si flotila Vasco da Gamy doplnila zásoby, provedla opravy a také byl navázán styk s místním vládcem. 20.května 1498 přistáli v Indii u města Calicut a navázali kontakt s vládcem Zamorinem. Po návratu do Portugalska 10.července 1499 byli přijati králem Manuelem I. a oceněni. Coelho získal titul šlechtic královského dvora včetně peněžitého důchodu padesát tisíc reálů ročně.

9.března 1500 byl jedním z kapitánů flotily třinácti lodí Druhé armady pod velením admirála Pedra Alvarese Cabrala, aby upevnili kolonii v Indii. Při této cestě došlo k omylu při navigaci v bouři a přistáli u břehů Brazílie. Po vztyčení portugalské vlajky, doplnění zásob a nutných opravách zamířili na Mys Dobré naděje. Zde je 3.května 1500 stihla bouře, která potopila čtyři lodě. Přitom 29.května utonul i Bartolomeo Diaz dřívější objevitel tohoto mysu. Dále se zastávkami na africkém východním pobřeží pokračovali do Indie. V Indii přistáli 13.září 1500, nebyli však vítaní a došlo k boji s Araby z Calicutu. Vládce sousedního přístavního města Cochin přijal Portugalce přátelsky a uzavřeli dohodu o vzájemném obchodu. Bylo získáno území v Cochinu. Cabral a Coelho se vrátili do Lisabonu 23.června 1501 se čtyřmi loděmi.

Po korunovaci portugalského krále Manuela I. byla do Indie 6.dubna 1503 vyslána Pátá armáda. Flotila devíti lodí pod velením admirála Afonse de Albuquerque. Tam byl Francisco jedním z kapitánů na lodi RAINHA. Po přistání v Cochinu byla zahájena výstavba historicky první evropské pevnosti v Asii Fort Manuel (Sant’Iago). Velitelem pevnosti v Cochinu byl jmenován Duarte Pacheco Pereira. Byly navázány obchodní styky se sousedním královstvím Quilon. Tím byly zpevněny základy portugalských kolonií v Indii.

V polovině ledna 1504 Nicolau Coelho vyplul s nákladem koření na třech lodích zpět z Cochinu s kapitány viz Francisco de Albuquerque a Fernão Rodrigues „Bardaças“. V únoru Coelho a Albuquerque utonuli v bouři u pobřeží Mosambiku s celými loděmi. Záchranná expedice byla zahájena až na konci roku 1505.

Pedro Alvarez Cabral *1467?? - +1526?? Portugalský mořeplavec a kapitán.

Z matčiny strany byl příbuzným prvního portugalského krále Alfonse I. Byl zkušený a měl velké znalosti v námořní navigaci. Tyto znalosti přispěly k tomu, že si král Manuel I. vybral Cabrala jako důstojného nástupce Vasca da Gamy. Po návratu da Gamy z Indie byla 13.3.1500 vypravena Druhá armada flotila třinácti lodí do Indie s více než dvanáctisty muži. Tam měli upevnit moc portugalské koruny, obchod a šíření křesťanství. Kapitáni na některých z lodí byli Bartolomeo Diaz, Nicolau Coelho a další.

U Kapverd v bouři ztratili jednu loď. Díky informacím da Gamy využívali na cestě příznivé větry, dnes známé jako pasáty. Chtěli se vyhnout protisměrnému mořskému proudu, který byl později nazván Golfským. Pluli v oblouku více na západ od Afriky. Jižní proudy zatlačily flotilu ještě víc na západ a 22.dubna zahlédli zemi, kde přistáli druhý den. 25.dubna zakotvili jižněji a v domnění, že jde o ostrov pojmenovali jej Ilha da Vera Cruz (Ostrov pravého kříže). Vztyčili kříž a odsloužili mši čímž se ostrov stal majetkem portugalské koruny. Pro zajímavost, tento kříž je uchováván v Portugalské Braze a roku 1960 byl zapůjčen Brazílii k oslavám založení hlavního města. A také v roce 2010.

Později zjistili že nejde o ostrov, ale o pevninu a přejmenovali ji na Terra da Santa Cruz (Země svatého kříže). Po objevu a zabrání země vyslal Cabral 1.května roku 1500 loď se zprávou o nové zemi do Portugalska. 3.května výprava pokračovala v plavbě do Indie skrz Mys Dobré Naděje, kde se při bouři potopily čtyři lodě, na jedné z nich byl i Bartolomeo Diaz. Zbývajících sedm lodí v červenci přistálo u Mosambiku a 2.srpna v Malindi, kde se jim podařilo získat průvodce. Dále na cestě 10.srpna v bouři náhodou zahlédli Madagaskar.

V Indii přistáli 13.9.1500 nebyli všaki vítaní a došlo k boji s Araby. Vládce sousedního přístavního města Cochin přijal Portugalce přátelsky a uzavřeli dohodu o vzájemném obchodu. Bylo získáno území v Cochinu. Tím byl úkol výpravy splněn. 16.ledna 1501 Cabral s flotilou vyplul na zpáteční cestu a v Lisabonu přistály 23.června čtyři lodě. V roce 1502 byla připravena další výprava do Indie, Cabral však odmítl účast s tím, že se nechce s nikým dělit o velení nad flotilou. Roku 1526 zemřel a byl pochován v Santarému.

Juan de Cartagena *1480? - +1520 Patagonie. Španělský účetní a druhý muž výpravy kolem světa pod velením admirála Fernanda de Magallanes.

Juan de Cartagena byl synovec, pravděpodobněji nemanželský syn, arcibiskupa Juana Rodríguez de Fonseca. Arcibiskup byl vedoucím úřadu „La Real Casa de la Contratación de Indias“ v Seville. To byl úřad pro kontrolu a regulaci zámořského obchodu, zejména se Západní Indií (později Nové Španělsko). Na tomto úřadě pracoval i Juan de Cartagena jako účetní.

Návrhy Fernanda de Magallanes doplout na ostrovy koření Moluky západním směrem s vizí kratší trasy a s druhotným cílem obeplout svět byly králem Karlem I. Španělským (od roku 1519 císař Římské říše národu Německého jako Karel V.) 22. března 1518 schváleny. Juan de Cartagena ač neměl zkušenosti jako námořník, přesto využil svého vlivu na arcibiskupa a byl 30. března 1519 s platem 110 000 Maravedí (1 Maravedí = 4 818,98 Kč) začleněn do připravované flotily Armada de Mulucca admirála Fernando de Magallanes jako hlavní účetní (Veedor General), zodpovědným za finanční a obchodní operace výpravy.

Král také rozkázal Juanu de Cartagena, aby jej o průběhu plavby na ostrovy koření a kolem světa informoval, a to bez vědomí admirála Fernando de Magallanes. Tento kontraproduktivní rozkaz byl kosou na kámen mezi Magallanem a Cartagenou v průběhu plavby.

Admirál Fernando de Magallanes z vděčnosti vůči králi a arcibiskupovi ustanovil Juana de Cartagenu kapitánem druhé ale největší lodi ve flotile Armada de Molucca.

10. srpna 1519 ze Sevilly vyplula Armada de Molucca, flotila pěti obchodních lodí admirála Fernanda de Magallanes.

• Vlajková karaka TRINIDAD, 110 tun s 55 muži pod velením kapitána Fernanda de Magallanes.

• Karaka SAN ANTONIO, 130 tun s 60 muži pod velením kapitána Juana de Cartagena.

• Karaka CONCEPCIÓN, 90 tun s 45 muži pod velením kapitána Gaspara de Quesada.

• Karaka VICTORIA, 90 tun s 45 muži pod velením kapitána Luise de Mendoza. Karaka byla pojmenovaná podle kostela sv. Marie Vítězné z Triány (Santa Maria de la Victoria de Triana), kde Fernando de Magallanes složil slib věrnosti králi Karlu I.

• Karavela SANTIAGO, 75 tun s 32 muži pod velením kapitána João Rodriguese Serrão.

První zastávka byla na Tenerife na Kanárských ostrovech 28°28′N 16°15′W. Zde došlo k hádce, neboť kapitán a účetní Juan de Cartagena ignoroval námořní subordinaci, nerespektoval názory zkušených kapitánů ani samotného admirála Fernando de Magallanes. Z Tenerife pokračovali k ostrovům Zeleného mysu, Kapverdy (Cabo Verde) 15°55′N 24°5′W a odtud v jihozápadním kurzu přes Atlantik. 27. listopadu překročili rovník, 6. prosince spatřili pevninu Jižní Ameriky a poté zakotvili na mysu sv. Augustína (Cabo de Santo Agostinho) 8°17'51"S 34°57'20"W, dnes Brazílie. Během plavby byl Juan de Cartagena za pobuřování ke vzpouře uvězněn na lodi VICTORIA. Estêvão Gomes byl jmenován kapitánem SAN ANTONIO a další plavba již probíhala bez potíží až do zátoky Rio de Janeiro (dnes zátoka Guanabara) 22°49'S 43°8'W, kde zakotvili 13. prosince 1519.

V únoru 1520 byl prozkoumán záliv La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W, který se zdál být hledaným průlivem do Jižního moře (Mar del Sur). V březnu, aby přečkali nastupující zimu, zakotvili v objevené zátoce, kterou nazvali Zátoka sv. Juliána (Bahía San Julián) 49°21'S 67°44'W.

Tady počátkem dubna 1520 došlo ke vzpouře, když z vězení uprchl Juan de Cartagena s pomocí zrádců vedených lodním knězem Pedro Sánchez de la Reina. S pomocí dalších zrádců kapitána Gaspara de Quesady a navigátora Juana Sebastián Elcano del Puerto a jejich mužů obsadili karaku SAN ANTONIO. Připojily se i CONCEPCIÓN a VICTORIA s částmi posádek. Druhý den Juan de Cartagena požadoval, aby se admirál Fernando de Magallanes oficiálně a dobrovolně vzdal své funkce a že nadále není vůdcem plavby, kterým bude následně jmenován on sám.

Vzpoura byla ukončena díky rozhodnosti admirála Fernanda de Magallanes a důstojníků Gonzala Gómez de Espinosy a Duarta Barbosy téměř bez boje. Nejdříve obsadili karaku VICTORIA, kde padl vzbouřenecký kapitán Luis de Mendoza. Lodě vzbouřenců SAN ANTONIO a CONCEPCIÓN, na níž se ukrýval „statečný“ Juan de Cartagena, se vzdaly zcela bez odporu. Poté veřejný soud rozhodl všech 40 vzbouřenců popravit. Admirál Magallanes rozhodnutí soudu změnil a 38 mužů bylo amnestováno a v řetězech začleněno do posádek. Zrádci kapitán Gaspar de Quesada a důstojník Antonio Coca byli 7. dubna 1520 popraveni. Vůdci vzpoury účetní Juan de Cartagena a lodní kněz Pedro Sánchez de la Reina byli s trochou vody a sucharů 11. srpna 1520 vysazeni na ostrůvku v Patagonii a ponecháni svému osudu.

Tristão da Cunha, také se nesprávně uvádí Tristão da Acunha, *1460 - +1540. Byl portugalský navigátor, kapitán (důstojník) a velvyslanec.

Byl bratranec Afonse de Albuquerque. S manželkou Antónií Pais měl syna Nuno da Cunha, který se v roce 1528 stal devátým guvernérem v Indii.

Roku 1504 měl vykonávat funkci prvního portugalského místokrále v Indii. Tuto poctu však nemohl přijmout, protože dočasně oslepl.

Roku 1506 byla připravena výprava Osmé armady patnácti lodí do Rudého moře pod jeho velením jako admirála. Pět lodí z flotily bylo pod velením jeho bratrance Afonse de Albuquerque. Cestou západně od Afriky je zastihla bouře, která je zanesla dále od kurzu a byl objeven nezmapovaný ostrov, který byl pokřtěn po admirálovi na Ilha de Tristão da Cunha dnes Tristan da Cunha. Dopluli na Madagaskar doplnit zásoby a opravit lodě, dále pokračovali do Mosambiku. Zde se setkal s kapitánem a přítelem João da Nova, který se vracel z Indie. Výprava dobyla perské město Sokotra, byla zahájena stavba pevnosti a obchodní stanice. Byla tu ponechána vojenská posádka asi sta mužů a s jedenácti použitelnými loděmi v prosinci roku 1508 připluli do indického Cannanore na Malabarském pobřeží s posláním, aby Afonso de Albuquerque vystřídal místokrále Dona Francisca de Almeida.

Po návratu do Portugalska byl Tristão v roce 1514 velvyslancem Manuela I. u papeže Lva X. Král jej pověřil, aby 12.3.1514 uspořádal velkolepou přehlídku v Římě. Průvod zvířat a bohatství z portugalských držav v Indii papeže i Evropu zcela ohromilo. V průvodu bylo asi 140 osob v indických oblecích, slon Hanno, levharti, panteři, papoušci, koně a dalších asi 40 šelem a zvířat. Nemluvě o nesmírném množství stříbra, zlata, perel, bohatě zdobených šatů a jiných darů. Traduje se, že slon v chrámu svatého Anděla postříkal vodou papeže i kardinály.

Po ukončení funkce velvyslance odešel do Portugalska, kde v roce 1540 zemřel. Tristão da Cunha byl pohřben v kostele Senhora da Encarnação v Olhalvo nedaleko Alenquer.

Hernán Cortés první markýz del Valle de Oajaca též Hernando, Fernán, Fernando Cortéz *1485 - +2.12.1547. Je nejslavnějším španělským dobyvatelem (conquistadorem) Ameriky.

V letech 1499–1501 studoval práva. Od roku 1504 žil na ostrově Haiti (Hispaniola) kde se zúčastnil výprav proti indiánům. Roku 1511 doprovázel na Kubu guvernéra Diega Velázqueze de Cuéllar, ten později Cortése jmenoval starostou města Santiago de Cuba. Po objevu Yucatánu v roce 1519 přesvědčil Cortés  Velázqueze, aby pod jeho vedením vyslal výpravu. Ta byla na poslední chvíli zastavena a Cortés měl být zatčen. Ten však s flotilou jedenácti lodí asi stošedesáti námořníky, šesti sty vojáky a dvěma sty otroky či sluhy pod velením kapitána Antóna de Alaminose odplul na poloostrov Yucatán. Po přistání dobyli Tabasco a indiáni uznali nadvládu španělů. Dozvěděli se o zlatu Aztécké říše. 20. dubna se Cortés vylodil poblíž Tenochtitlánu. Byl považován za syna boha slunce a císař Montezuma II. jej vřele přijal. Cortés založil osadu Vera Cruz původně Villa Rica de la Vera Cruz. Byla to první osada evropského typu na tomto kontinentu. A vojsko si zvolilo Cortése soudcem a generálním kapitánem. Cortés nařídil spálit deset lodí a poslední loď vyslal 26.7.1519 podat zprávu do Španělska. Později se ve vnitrozemí spojil s Tlaxcalany a Totonaky, kteří přijali španělskou nadvládu a v míru vstoupili do Tenochtitlánu. Cortés zde zajal Montezumu II., ten uznal nadvládu Španělska a tím se stal Cortés vládcem Mexika. Roku 1520 guvernér Velázquez proti Cortésovi vyslal dvoutisícové vojsko vedené Pamfil de Navaezem. Cortés je zajal a větší část Navaezových vojáků přešlo na Cortésovu stranu. Během jeho nepřítomnosti v Tenochtitlánu vypuklo povstání. S vojskem asi dvanácti tisíc mužů z nichž většina byla z Tlaxcaly, vyjel na pomoc své posádce. 2.července 1520 byl po těžkých ztrátách nucen ustoupit z Tenochtitlánu.

Po vítězné bitce v Outumbském údolí v Tlaxcale zformoval a doplnil armádu a 13.8.1521 dobyl Tenochtitlán. Zajal nového aztéckého císaře Cuauthémoca nesprávně Guatimozin. Roku 1522 byl Cortés Karlem V. jmenován místodržícím Nového Mexika, nejvyšším soudcem a vrchním velitelem. Pomocí mnichů františkánů a dominikánů se rozšířilo křesťanství a organizace země. V letech 1524–1526 vedl vojenskou výpravu do Hondurasu.

Mezitím byl ve Španělsku Cortés pomluven a obviněn z přípravy odtržení Mexika. Karel V. vyslal úředníka Alfonso de Estradu pro ověření těchto zpráv. Ten však s Cortésem nejednal zdvořile. Proto Cortés v roce 1528 odjel do Španělska. Zde se setkal s králem Karlem V. a předložil důkazy o své oddanosti koruně. Španělský král mu udělil titul markýz del Valle de Oajaca a daroval mu velké pozemky v Mexiku. Roku 1529 byl jmenován vrchním velitelem vojsk. Cortés podnikl další výpravy do Panamy a Severní Ameriky. V roce 1536 objevil Kalifornský poloostrov. Zemřel ve Španělsku u Sevilly a je pohřben v chrámu Ježíše Nazaretského v Mexiku.

Nuno da Cunha *1487 - +1539. Byl portugalský důstojník námořních vojsk a guvernér v Indii. Byl syn Tristão da Cunha a Antónie Pais. Jeho první ženou byla Maria da Cunha, druhou Isabela da Silveira. Pod velením admirála dona Francisca de Almeidy se jako důstojník námořních vojsk zúčastnil dobytí Baarawe (též Brave) v Somálsku, dobytí Panãji v Indii a Ōity (též Oja) v Japonsku.

Po korunovaci krále Jana III. byl Nuno jmenován v dubnu 1528 devátým guvernérem Indie. V roce 1529 vystřídal guvernéra Lopo Vaz de Sampaio a působil tam až do roku 1538.

Za svého působení v Goa úspěšně potřel piráty v Mombase. Silněji zabezpečil obchodní stanice na západním pobřeží Indie. Roku 1529 jím vyslaná výprava napadla a vypálila město Damão na stejnojmenné řece. Jeho námořní vojska také dobyla město Baxay perského šáha Bahadura. 20.ledna 1533 byla Baxay přejmenována na Vasai a zahájena stavba pevnosti z černého čediče, jež byla dokončena roku 1548 a stojí dosud.

Z důvodů dvorních intrik byl nucen se vrátit do Portugalska. Cestou však ztroskotal na Mysu Dobré Naděje a utonul v roce 1540.

Simon de Cordes *1540?? - +listopad 1599 Chile. Holandský námořník, kapitán, viceadmirál, admirál a korzár.

V mládí vstoupil k námořnictvu, kde sloužil jako plavčík. Postupně se vypracoval na kapitána. Oženil se s Maria Calao. V roce 1588 se pod velením viz admirál Justinus van Nassau jako spojenec Angličanů podílel na odražení španělské invaze do Anglie viz sir John Hawkins.

Po roce 1590 se stal kapitánem pro Obchodní společnost z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Velitelem výpravy byl ustanoven viz admirál Jacob Mahu a viceadmirálem Simon de Cordes. Flotila se skládala z vlajkové galeony DE HOOP, 500 tun, 34 děl s Jacobem Mahu se 130 muži; galeony DE LIEFDE, 350 tun, 18 děl, Simona de Cordes se 100 muži; galeony HET GELOOF, 300 tun, 26 děl, kapitána viz Gerrit van Beuningen se 110 muži; flujty DE TROUWE, 250 tun, 16 děl, kapitána viz Jurriaan van Boekhout s 85 muži a šalupy DE BLIJDE BOODSCHAP, 150 tun, 19 děl, kapitána viz Sebald de Weert s 60 muži.

Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP. Na té také sloužil viceadmirálův náctiletý syn Simon de Cordes mladší jako plavčík. Na šalupě DE TROUWE sloužil viceadmirálův bratranec viz Balthasar de Cordes jako zástupce kapitána.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy, kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Na lodích bylo zboží v celkem padesáti velkých truhlách. Byly to hrubé tkaniny, skleněné korálky, zrcadla a brýle, železné nástroje, zbraně, hřebíky, kladiva, pancíře a 500 mušket.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Velení výpravy převzal jako admirál Simon de Cordes na galeoně DE HOOP. Viceadmirálem se stal Gerrit van Beuningen, který převzal velení na galeoně DE LIEFDE. Sebald de Weert převzal velení na HET GELOOF a legendární viz Dirck Gerritszoon Pomp pro svou zkušenost převzal velení na DE BLIJDE BOODSCHAP.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.

V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE HOOP a DE LIEFDE na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE HOOP zvolila za kapitána svého důstojníka viz Jan Huidekoper.

Gonzalo Méndez de Canço y Donlebún též de Cancio *1554?? Tapia de Casariego, Asturias - +31.3.1622. Španělský admirál a sedmý guvernér Floridy.

Pocházel z významné španělské šlechtické rodiny. Od sedmnácti let byl členem posádky kapitána Pedra Sancho Osorio při plavbách do Indie a Nového světa.

V roce 1574 vstoupil do královských služeb a získal vlastní loď APÓSTOL SANTIAGO a sloužil jako doprovod zlatých galeon do a z Ameriky. Později na cestě z Mexika se jeho loď v bouři u Madeiry potopila.

Na druhé lodi NUESTRA SEÑORA DE ENCONTRELA v Nombre de Dios však roku 1584 ztroskotal.

Zde byl na španělské vlajkové lodi admirálem Francisco de Noboa Feijoo dočasně jmenován velitelem lodních vojáků.

Na cestě do Španělska zajal dne 22.8.1584 francouzskou loď. Později se mu podařilo zachránit v bouři z potápějící se lodi posádku a náklad zlata a stříbra. Za tyto zásluhy byl jmenován admirálem flotily Tří (Azorských) ostrovů (almirante de la Escuadra desde las islas Terceras hasta España).

V příštích letech se svou třetí lodí VIRGEN DE LA CONCEPCIÓN sloužil pod admirály Alonso de Bazán, Francisco Coloma a Sancho Pardo Osorio při doprovodu a obraně lodí před anglickými, francouzskými a dalšími piráty v Atlantiku.

19.8.1595 byl jmenován admirálem a pověřen ochranou zlatých galeon plujících z Karibiku.

Na podzim s admirálem viz donem Pedro Tello de Guzmán společně veleli flotile pěti válečných galeon.

8.11.1595 na cestě do Puerto Rico (dnes Portoriko) zajal loď anglických pirátů viz sir Francis Drake a sir John Hawkins. Získal informace o chystaném útoku na Puerto Rico a že se piráti shromažďují v zálivu na Guadeloupe.

Po přiblížení k ostrovu zahájil Gonzalo Méndez de Cancio přesnou palbu, kterou se mu podařilo zabít část anglických kapitánů na poradě u admirála sira Johna Hawkinse, jehož také těžce zranil. Piráti se stáhli a zformovali se k útoku na Puerto Rico, který zahájili 22.11.1595.

Španělé po přepadu zakotvili v San Juan na Puerto Rico 13.11.1595.

Piráti měli k dispozici dvacet sedm lodí s více jak 2 500 muži. Španělé měli k obraně pět válečných galeon s 500 námořníky a asi 700 obránci přístavu.

Drake vedl piráty k vylodění na pobřeží. Admirál de Cancio ze svých galeon a s podporou děl z pevnosti Morro a druhé pevnosti Santa Elena y Morrillo vyřadili devět lodí anglických pirátů a poškodili i Drakeovu vlajkovou loď DEFIANCE. Pirátům se podařilo zapálit tři galeony, z nichž byla jen jedna zničena. Piráti Francise Drakea však utrpěl ponižující porážku. A při pozdějším ústupu přišli o další čtyři lodě. Celkové ztráty Španělů jedna galeona a více jak 40 mužů. Angličtí piráti ztratili celkem čtrnáct lodí, nejméně 450 mužů a admirála sira Johna Hawkinse.

Po bitvě de Cancio v prosinci vyplul a bezpečně dopravil zlaté galeony do španělské Sevilly.

V letech 1596-97 byl pověřen správou kolonie Florida a jmenován jejím guvernérem. Věnoval se rozvoji zemědělství. Na své náklady postavil v Santa Barbara novou nemocnici. Katoličtí misionáři násilně šířili víru a decimovali indiány, což vyvolalo řadu povstání. Do roku 1598 de Cancio potlačoval indiánská povstání vedená náčelníkem Juanillem. Po jeho smrti povstání skončila.

V roce 1603 ukončil funkci guvernéra Floridy. Na cestu do Španělska vzal s sebou dvě truhly kukuřičných zrn. Do konce svého života byl starostou v Castropol a kapitánem milice. Zemřel v rodinném kruhu.

Byl jeden z mála španělských admirálů, který porazil slavné anglické admirály sira Francise Drakea a sira Johna Hawkinse navzdory jejich drtivé přesile. Také se významně zasloužil o zavedení pěstování kukuřice v Evropě.

Francisco de Cuellar též Cuéllar *1562?? - +1606??. Španělský kapitán a vojenský důstojník.

Zúčastnil se obsazení Portugalska po vznesení nároku krále Filipa II. na trůn v roce 1580, viz Don Álvaro de Bazán y Guzmán marqués Santa Cruz de Mudela.

Po roce 1583 jej velkoadmirál Álvaro de Bazán začlenil do sestavy Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada).

9.2.1588 však Álvaro de Bazán zemřel a byl nahrazen Alonsem Pérezem de Guzmánem vévodou Medina-Sidonia. Francisco de Cuellar byl ustanoven kapitánem na lodi SAN PEDRO v druhé eskadře Kastilské, admirála dona Diego Flores de Valdés. Viz Felicissima Armada.

Po bitvě u Gravelines prchali Španělé na sever. V Severním moři byl kapitán Francisco de Cuellar zbaven velení, obviněn z neposlušnosti a z toho, že během bojů porušil sestavu. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Loď, na které mělo dojít k popravě, však ztroskotala.

De Cuellar s dalšími přeživšími Španěly vyrazili na sever. V listopadu 1588 došli na hrad pána Mac Clancyho u Loch Melvin a pomohli mu úspěšně odrazit anglické obléhatele. Zato mu pán hradu nabídl ruku své sestry, to však de Cuellar odmítl. Po půlroční strastiplné cestě Anglií dorazili do Skotska, odkud se na lodích Alessandra Farnese dostal do Španělska.

Po zbytek života sloužil jako důstojník španělských pěších vojsk v Evropě i Americe.

Balthasar de Cordes též Baltasar, Baltazar *1576 Antverpy - +leden 1601 Goa. Holandský kapitán a korzár.

Od mládí byl veden k námořnímu obchodu. Několikrát se plavil pod vedením svého bratrance viz Simon de Cordes. V roce 1588 se pod velením viz admirál Justinus van Nassau coby spojenci Angličanů podílel na odražení španělské invaze do Anglie viz lord Charles Howard, 1.hrabě z Nottinghamu (Howard Effingham).

Poté se zúčastnil korzárské plavby proti Španělům a Portugalcům. Vypracoval se na důstojníka.

Počátkem roku 1598 vstoupil do služeb vznikající Obchodní společnosti z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Na vlajkové galeoně DE HOOP byl rejdaři ustanoven velitelem výpravy pěti lodí viz admirál Jacob Mahu, u něho je celý seznam flotily.

Balthasar de Cordes byl ustanoven prvním důstojníkem na flujtě DE TROUWE kapitána viz Jurriaan van Boekhout. Ve flotile byl jeho starší bratranec Simon de Cordes jako viceadmirál.

Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy (dnes v Indonésii), kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a jiné tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů včetně admirála Jacoba Mahu. Admirálem se stal Simon de Cordes, který přestoupil na galeonu DE HOOP.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků, včetně nemocného kapitána Jurriaana van Boekhouta. Posádka DE TROUWE si zvolila za kapitána svého důstojníka Balthasara de Cordes.

Do Pacifiku dopluli až v listopadu 1599. Marně očekávali zbytek flotily na smluveném místě.

Počátkem roku 1600 napadli španělskou osadu Castro (dnes na jihu Chile). Poté přistáli na ostrově Chiloé, kde Holanďané zaútočili na osadu s pevností (tam obvykle Španělé měli pokladnici). S pomocí zotročených domorodců uvěznili španělské osadníky v kostele a otroky osvobodili. Pevnost jejich útok odrazila.

Kapitán de Cordes s muži se vzdálili a zkonsolidovali síly k novému útoku. Pevnost se jim podařilo celkem snadno dobýt. Španělské posily, které dorazily před útokem, však připravily past a Cordesovi muži utrpěli značné ztráty při útěku na loď. Poblíž Truxillo se Holanďanům podařilo uniknout španělské válečné lodi a zamířili na západ.

Není známo, kudy pluli přes Pacifik. V druhé polovině roku 1600 dopluli k Tidore, jednomu z Moluckých ostrovů koření. Ostrov byl pod portugalskou správou. Při potyčce byla pobita část posádky DE TROUWE. Přeživší zbytek, včetně kapitána Balthazara de Cordes, zemřeli v žaláři jako piráti v indické Goa v lednu 1601.

James Cook *27. října 1728 Marton u Yorku – +14. února 1779 Havaj. Mimořádně významný mořeplavec, objevitel a výzkumník. Jeho publikované práce výrazně posunuly znalosti o Zemi. Od třinácti let pracoval jako plavčík na uhelné lodi. V té době se sám vzdělával v námořní praxi. V roce 1755 nastoupil jako kormidelník u válečného loďstva. V roce 1759 se v Severní Americe zůčastnil bojů s Francií. Tehdy precizně zmapoval ústí řeky svatého Vavřince, proto od roku 1763 pokračoval v mapování Newfoundlandu a Labradoru.

První plavba 1768–1771 do Pacifiku kolem Afriky na lodi ENDEAVOUR. Výprava byla podporovaná Královskou Akademií věd. Cílem bylo pozorování Venuše při průchodu mezi Sluncem a Zemí a pozdějšímu výpočtu vzájemných vzdáleností planet. O to se 3.června 1769 na Tahiti postaral astronom Charles Green.

Dalším cílem výpravy bylo nalezení neznámé Austrálie (Terra Australis). Objevili a zmapovali Nový Zéland a Cookův průliv. Přírodovědec Joseph Banks a švédský botanik Daniel Solander prováděli záznamy, kresby flóry a fauny a byli v sedmém nebi. Pak ještě objevili několik nových ostrovů a existence neznámého kontinentu byla prozatím vyloučena. Posádku však stihla malárie, která při cestě domů zkosila většinu posádky.

Druhá plavba 1772-1775 do Pacifiku kolem Afriky na lodích RESOLUTION a ADVENTURE. Cílem bylo pokračovat v hledání Austrálie (Terra Australis). V roce 1773 objevil a prozkoumal Cookovy ostrovy (Harveyovy o.), byl zde poprvé překročen polární kruh. Dále objevil Novou Kaledonii a na zpáteční cestě jižní část Havajských ostrovů (Sandwichovy o.). Po přistání byl Cook povýšen na kapitána.

Třetí plavba 1776-1779 do Pacifiku kolem Afriky na lodích RESOLUTION a DISCOVERY. Cílem expedice bylo nalézt severozápadní průplav kolem Ameriky, to se podařilo až R.Amundsenovi v roce 1906.

Cestou přistávali na Tasmánii, Novém Zelandu, Tahiti a objevili zbytek Havajských ostrovů (Sandwichovy o.). Dopluli k Aljašce a dále přes Beringův průliv na východ. V zimě 1778 se vrátili na Havaj. Po nedorozumění s domorodci došlo k vyhrocenému střetu a ve snaze zajmout náčelníka byl James Cook zabit 14.února 1773.

James Cook se zasloužil mimo jiné o zkvalitnění osobní hygieny. V té době byl vůbec zázrak, když se někdo umyl 2x za měsíc. Začleněnín ovoce a zeleniny do lodního jídelníčku jako prevenci nemocí, hlavně kurdějí, viz sir James Lancaster. Tento objev byl učiněn nezávisle na praxi východoasijského námořnictva, které problém kurdějí a nedostatku vitamínu C vyřešilo již ve 14.století.

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ