Jacob Janszoon Quaeckernaeck

Jacob Janszoon Quaeckernaeck též Quackernaeck, Kwakernaak *1550??? Rotterdam - +19.8.1606 Malajsko. Holadský navigátor, kapitán a korzár. Jako jeden z prvních Holanďanů dosáhl japonských ostrovů.

V mládí se zaučoval obchodovat u svého otce. Poté vstoupil do námořnictva a stal se členem posádky kapitána viz Simon de Cordes. Měl talent na astronomii, navigaci a matematiku, které dále zlepšoval praxí a byl jmenován lodním navigátorem. Plavil se jak pod korzárskou, tak i obchodní vlajkou. V roce 1588 se zúčastnil odražení španělské invaze do Anglie, viz sir John Hawkins.

Po roce 1590 se plavil pro Obchodní společnost z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Velitelem výpravy pěti lodí byl ustanoven viz admirál Jacob Mahu na galeoně DE HOOP. Jacob Janszoon Quaeckernaeck byl navigátorem na galeoně DE LIEFDE pod velením kapitána a viceadmirála viz Simon de Cordes, u něho je celý seznam flotily. Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy, kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Admirálem výpravy se stal Simon de Cordes a přestoupil na galeonu DE HOOP. Viceadmirálem se stal viz Gerrit van Beuningen, který převzal velení galeony DE LIEFDE.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.

V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE LIEFDE a DE HOOP na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE LIEFDE zvolila za kapitána svého navigátora Jacoba Janszoona Quaeckernaecka.

Na doporučení Williama Adamse obě galeony přistály na ostrově Floreana – jednom z Galapážských ostrovů v prosinci 1599, kde provedly nutné opravy a doplnění zásob. Zde William Adams přestoupil na galeonu DE LIEFDE. Z obav ze Španělů vypluli na západ.

V únoru 1600 však uvázli na mělčinách tehdy ještě neznámých Havajských ostrovů. Po vyproštění a opravách pokračovali v plavbě, ale zastihl je tajfun a DE HOOP se potopil i s celou posádkou. Kapitán Quaeckernaeck s posádkou ze všech sil udrželi DE LIEFDE na hladině a odolali zkázonosnému tajfunu.

Quaeckernaeck s posledními dvacetičtyřmi neduživými námořníky v dubnu doplul k japonskému ostrovu Kjúšú (九州). Tady v průlivu Bungo (豊後水道) 19.dubna 1600 najeli na mělčinu nedaleko dnešního města Usuki (臼杵市) v prefektuře Oita (大分県). Japonci a portugalští misionáři z obav, že jde o piráty, kapitána Jacoba s posádkou zajali a uvěznili na hradě Osaka (大坂城).

V Osace byli jednotliví členové posádky vyslýcháni, zejména v otázkách o evropských mocnostech, zahraniční politice a námořních cestách.

Jacob se během věznění v květnu a červnu učil japonsky a asi třikrát se setkal s budoucím šógunem Iejasu Tokugawou (徳川家康). Na toho udělaly dojem kapitánovy znalosti navigace, astronomie, a matematiky. S přispěním Iejasu Tokugawy byl zrušen požadavek Portugalců na popravu Quaeckernaecka a jeho mužů.

Na příkaz Tokugawy byla galeona DE LIEFDE převezena do Edo (江戸, dnes Tokio 東京). Než poškozenou a zchátralou galeonu potopili, vyložili náklad, včetně zbraní. Děla z lodi byla později použita Tokugawou 21.10.1600 v bitvě u Sekigahary (関ヶ原の戦い).

V roce 1604 byli Quaeckernaeck a jeho muži propuštěni a umožněn jim návrat domů. V roce 1605 připluli do Pattani (ทศบาลเมืองปัตตานี, dnes v Thajsku) na japonské džunce s patentem Shuinsen (朱印船, Rudá pečeť, Red seal). Tento patent zajištoval obchodníkům některé výhody, např. ochranu šóguna. Těchto patentů pro obchodníky se zahraničím bylo v Japonsku vydáno přes 350. Kapitán Quaeckernaeck dostal pro VOC oficiální pozvání k navázaní obchodu s Japonskem od Williama Adamse, který v Japonsku zůstal.

Zde v Pattani kapitán Jacob předal dokumenty a vstoupil do služeb admirála viz Cornelis Matelieff de Jonge, svého vzdáleného příbuzného.

V roce 1606 došlo k bitvám mezi Portugalci a Holanďany o kontrolu nad Malakou (Melaka, dnes spolkový stát Malajsie). V námořní bitvě s Portugalskou Armadou admirála viz Martim Afonso de Castro, kapitán Jacob Janszoon Quaeckernaeck na své lodi 19.8.1606 padl. Dnes je známá jako bitva u mysu Rachado.

Texty: P.Patočka, H.Prien

Korektura: Ali

1. srpna 2016

Prameny: viz ZDROJE