Duarte Pacheco Pereira

Duarte Pacheco Pereira *1460 - +1533. Portugalský voják, kartograf, kapitán a lovec pirátů. Na svou dobu byl velmi vzdělaný v matematice, astronomii, vojenské taktice a strategii.

Byl synem João Pacheco a Isabel Pereira. V mládí sloužil jako králův panoš. V roce 1455 ukončil studia s vyznamenáním. Oženil se s Antonií de Albuquerque, měli sedm dětí a nemanželského syna Lisuarta.

V roce 1488 prozkoumával západní pobřeží Afriky avšak ztroskotal. U Princova ostrova ve Guinejském zálivu byl zcela vyčerpaný Duarte zachráněn kapitánem Bartolomem Diazem, vracejícím se z prvního průzkumu Mysu Dobré naděje.

Zkušenosti nadále získával vlastní pílí i od Diaze, což mu zajistilo uplatnění a titul jako oficiální královský kartograf.

Od roku 1490 žije v Lisabonu jako králův osobní strážce. V roce 1494 byl zmocněncem krále pro dojednání konečné podoby Tordesilaské smlouvy. Ta byla téhož roku podepsána Portugalskem a Španělskem a stvrzena papežem.

Tordesilaská smlouva rozdělila tehdejší nekřesťanský svět mezi Portugalsko a Španělsko. V této smlouvě byla hranice na 46° západní délky, asi 2280 km západně od Kapverdských ostrovů. Stojí v ní, že území objevená na východ od této linie patří Portugalsku a na západ od ní Španělsku. O několik let později byla také dohodnuta východní hranice na 134° východní délky, procházející Novou Guineou.

Duarte Pacheco Pereira v letech 1495-99 sloužil v pevnosti São Jorge da Mina v dnešní Ghaně.

Portugalský král Manuel I. v roce 1498 vyslal na tajnou výpravu osm lodí pod velením kapitána Duarte Pacheco Pereiry. Ještě téhož roku dosáhl severního pobřeží Brazílie. Při dalším průzkumu objevil ústí Amazonky a ostrov Marajó. Po návratu byly tyto objevy před Španělskem utajeny. Toto území bylo pro Portugalsko oficálně zabráno až roku 1500, viz Pedro Alvarez Cabral.

9.března 1500 byl Duarte kartografem flotily třinácti lodí Druhé armady pod velením admirála Pedra Alvareze Cabrala, která měla za úkol upevnit pozici Portugalska v Indických koloniích. Při cestě je zastihla bouře, po které přistáli u břehů Brazílie. Po vztyčení portugalské vlajky, odsloužení mše, doplnění zásob a nutných opravách zamířili na Mys Dobré naděje. Zde je 3.května 1500 stihla bouře, při které se potopily čtyři lodě. Při této bouři 29.května utonul i dřívější objevitel tohoto mysu, viz Bartolomeo Diaz.

Dále pokračovali se zastávkami podél afrického východního pobřeží až do Indie. V Indii přistáli 13.září 1500. Tam bylo získáno území v Cochinu. Cabral a Pereira se vrátili do Lisabonu 23.června 1501 se čtyřmi loděmi.

Po korunovaci portugalského krále Manuela I. byla do Indie 6.dubna 1503 vyslána Pátá armada. Flotila devíti lodí, kde byl Duarte jedním z kapitánů, na lodi ESPIRÍTO SANTO, pod velením admirála Afonse de Albuquerque. Po přistání v Cochinu byla zahájena výstavba historicky první evropské pevnosti v Asii Fort Manuel (Sant’Iago). Duarte byl jmenován velitelem pevnosti. Byly navázány obchodní styky se sousedním královstvím Quilon. Tím byly zpevněny základy portugalských kolonií v Indii.

V lednu a únoru 1504 se Afonso s flotilou vrátil do Portugalska. Duarte Pacheco Pereira s posádkou dvou lodí a sto padesáti vojáky zůstali v Cochinu. Krom svých sil měl k dispozici ještě dvě stě až tísíc malabarských válečníků a tři měnší lodě. Pokračovali ve výstavbě pevnosti a osady. Od března do července 1504 se ubránili sedmi útokům vojsk Zamorina z Calicatu v počtu deseti tisíc vojáků při jednotlivém útoku. Kromě toho měl Zamorin ještě dvěstěšedesát malých lodí. V březnu připlula opožděná loď kapitána Dioga Fernandese Pereiry a ihned se zapojila do bitvy.

I přes obrovskou přesilu Zamorina se obráncům podařilo Cochin udržet díky osobní iniciativě jednotlivých vojáků i strategickému důvtipu a umu generála Duarte Pacheco Pereiry. Také se zde proslavil v bitvě u Cochinu jeho syn Lisuarte. Po vítězství pokračovali ve výstavbě kolonie.

Při svém návratu do Lisabonu v roce 1505 byl Duarte přivítán velkolepou oslavou a král Manuel I. jej osobně vyznamenal za obranu Cochinu a udělil mu grant.

V letech 1505–1508 Duarte napsal knihu Orbis Esmeraldo de situ (Oblasti Smaragdového světa), v níž shrnuje svá pozorování flory a fauny v Indii. Kniha se považuje za jednu z prvních vědeckých prací svého druhu byla však veřejně publikována až v roce 1892. V této knize se Duarte také zmiňuje o své cestě a objevu Brazílie už v roce 1498. Informace byla z politických důvodu utajena i s ohledem na Tordesillaskou smlouvu.

Roku 1508 byl králem pověřen zničit francouzské piráty především Mondragona, působící v oblasti mezi Azorskými ostrovy a portugalským pobřežím, drancující portugalské lodě plující z Indie. Zajmout Mondragona se mu podařilo v roce 1509 u mysu Finisterre v Biskajském zálivu.

Během této doby byl Duarte na dvoře křivě pomlouván z korupce a krádeží svými nepřáteli u dvora. Nakonec byl pozván do hlavního města, kde byl krátce uvězněn, neboť byla prokázána jeho nevina. Nicméně závistiví šlechtici od dvora mu nadále ztrpčovali život. Duarte Pacheco Pereira zemřel vyčerpán sám a bez prostředků.

Portugalský historik Joaquim Barradas de Carvalho z Brazílie v roce 1960 napsal: Duarte Pacheco Pereira byl génius srovnatelný s Leonardem da Vinci, protože Duarte objevil vzorec pro výpočet hodnot na poledníku s tolerancí chyb čtyř procent nebo méně. V této době byla běžná míra chyb mezi osmi až patnácti procenty.

Jeho deník z roku 1506, který je uložený v Portugalském Národním archívu, má první záznam o výrobě jednoduchých nástrojů šimpanzi.

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 5. dubna 2015

Prameny: viz ZDROJE