Slavní kapitáni a hrdinové
strana H

Hanno též Hannon, Hanno Mořeplavec, Hanno Carthagiensis *525? - +440? př.n.l. Kartaginský šlechtic ze slavného královského rodu Magonidů. Byl námořník, kapitán, generál, admirál, objevitel, konzul a král.

Hannon se do dějin zapsal především několika plavbami podél afrického západního pobřeží v letech asi 480-450 př.n.l. Do současnosti se dochovaly dvě kopie řeckého překladu Periplus (περίπλους, Obeplutí) z 9. a 14. st.n.l. Další zmínky o Hannonových plavbách nalezneme v dílech od Herodota, Arriana z Nicomedie, Pythagora, Mohammeda al-Kanuni a Plinia staršího.

Tehdy lidé něvěděli, co je za mýtickými Herkulovými sloupy (dnes průliv Gibraltar, مضيق جبل طارق Džebel al Tárik, 35°58′18″N 5°29′09″W) a dlouho se neodvažovali plout až za ně.

V mládí Hannona přitahovaly námořní plavby okořeněné povídačkami starších námořníků. Hanno díky vzdělání věděl o plavbách Foiničanů (Féničanů) za Herkulovy sloupy.

Jako mladý muž byl kapitánem válečné veslice ve Středozemním moři a v bitvách především s Řeky se vypracoval na admirála. Také se uplatňoval jako konzul.

V říjnu 480 př.n.l. admirál Hannon velel flotile 200 lodí s 30 000 kartaginskými vojáky. V neúspěšné bitvě s Řeky u Hímery na Sicílii padl i kartaginský král Hamilkar I. Po bitvě Hannon se svou flotilou provedl úspěšnou evakuaci přeživších.

Ještě ten rok byl zvolen králem jako Hanno II. Kartaginský. Admirál Hanno požádal, aby pod jeho velením Kartágo vyslalo flotilu na západ za Herkulovy sloupy. Tam údajně byla bohatá a úrodná území, která si pak Kartaginci bedlivě střežili.

Kolem roku 470 př.n.l. z Kartága vyplula na první plavbu flotila admirála Hannona. Flotila čítala 60 veslic s asi 3 000 veslaři a více jak 5 000 osadníky. Některé zdroje uvádí počet 30 000 osadníků. To je považováno za chybu tehdejších řeckých překladatelů. Cílem flotily bylo rozšíření moci Kartága, vytvoření nových kolonií a obchodních tras.

Asi po 30 dnech propluli Herkulovými sloupy a přistáli v Gadir (dnes Cádiz, 36°32′N 6°17′W). Po pár dnech plavby na jih objevil mys Soloeis (dnes mys Spartel, رأس سبارطيل, 35°48'3"N 5°54'27"W), kde jsou Herkulovy jeskyně. Zde obsadili Foinický Tingis (dnes Tanger, طنجة, 35°46′N 5°49′W). Dále rekolonizovali dnešní Asilah (أصيلة, 35°28′N 6°2′W).

Hanno pokračoval v plavbě a objevil jezero u moře, později doplul k veliké řece Lixos (dnes Oued Loukos, واد لوكوس , 35°12′15″N 6°8′34″W). Při průzkumu hornatého pobřeží kolem řeky doplul k Foinické osadě Lixus (dnes archeologické naleziště, 35°12′0″N 6°6′40″W), kterou obsadil. V Lixusu žili potomci Foiničanů, kteří přešli na kočovný způsob života, a proto nebyl problém pro Hannona se dorozumět. Několik se jich přidalo k Hannonově výpravě jako průvodci a tlumočníci.

Pak postupně rekolonizoval další osady dnešního marockého pobřeží, jako Foinickou Thamusidu (dnes blízko Kenitry, القنيطرة, 34°16′N 6°37′W); Foinickou Sala (dnes Salé, سلا, 34°2′N 6°48′W); Foinický přístav Anfa (dnes Casablanca, 33°35′57″N 7°37′12″W) a také založil Thymiaterion (dnes Safi, آسفي, 32°18'N 9°13'W), kde byl postaven chrám boha moře Neptuna.

Po několika dnech plavby a průzkumu pobřeží dosáhl bývalé Foinické kolonie Mogador (dnes Essaouira, الصويرة, 31°30′47″N 9°46′11″W), kde vyráběli barvivo na látky. Hanno osadu obsadil a zřídil zde obchodní stanici.

Odtud dále na jih zde až do Hannonova příchodu žádný obyvatel Středomoří nikdy nebyl. A přesto tu v této době žilo mnoho afrických kmenů a rozličná zvířata.

 

A) Kartágo (Tunis); B) Herkulovy sloupy (průliv Gibraltar); C) Gadir (Cádiz); D) Tingis (Tanger); E) Lixus (arch.naleziště); F) Mogador (Essaouira); G) Ostrov Kerné (v Arkinské zátoce); H) Řeka Chrétes (řeka Senegal), tehdy byla meandrující řeka přibližně o 300 km jižněji než dnes; I) Pohoří Siery Leone a Liberie; J) Západní roh (Palmový mys); K) Sopka „Opora Bohů“ (Kamerunská hora); L) Jižní roh (Lopézův mys); M) Ostrov Bioko.

snímek: ESA

 

Kolem roku 450 př.n.l. Hannon podnikl další plavby, tentokrát se dvěma či třemi loděmi. Po dlouhé plavbě na jih podél pouště a po dni plavby k východu objevil malý ostrov Kerné (dnes v Arkinské zátoce, Baía de Arguin 20°36′N 16°28′W). Odtud po objevené řece, kterou nazval Chrétes (dnes řeka Senegal, 15°58'58"N 16°30'15"W), připlul do jezera na kterém ležely 3 ostrovy větší než Kerné a bylo zde ve vodě mnoho zvířat podobných vepřům (hroši) i velké dravé ještěrky (krokodýli). Po několika dnech dopluli na konec jezera, kde byly vysoké hory osídlené plachými lidmi, které nazval Aithiopy, ti mluvili neznámým jazykem i pro lixuské tlumočníky.

Vrátili se na moře a asi po týdnu dopluli k pobřeží s vysokými horami zarostlými lesem (dnes pobřeží Sierra Leone a Liberie), kde žili lidem podobní menší chlupatí tvorové, kteří dost křičeli. Hanno je nazval Troglodyti/é.

Později dopluli k výběžku, tlumočníky zvanému Západní roh (dnes Palmový mys, Cabo Palmas, 4°22'5"N 7°43'40"W). Po zásobení se plavil několik týdnů až do rozlehlého mořského zálivu a tehdy mohutné říční delty (dnes řeka Niger, 4°21'7"N 5°58'33"E), kde se po obou březích táhly roviny a po večerech prosvítala ohniště.

Po několika dalších týdnech plavby a průzkumu pobřeží Guinejského zálivu spatřili před sebou zemi zachvácenou ohněm, který dosahoval k černému nebi. Hora byla nazvána Opora bohů, Θεών Όχημα (dosud činná sopka Kamerunská hora, 4°13′0″N 9°10′21″E). Po dalším asi týdnu plavby kolem ohnivých potoků lávy dopluli do zátoky a k mysu Jižní roh (dnes Lopézův mys, Cabo Lopez 0°37'35"S 8°42'41"E).

Obrátili se na zpáteční cestu a přistáli na dohled Opory Bohů u ostrova (dnes ostrov Bioko dříve Fernando Poo, 3°30′N 8°42′E). Ostrov byl hustě obydlený velkými divokými chlupatými lidmi. Lixujští tlumočníci cestující s Hannonem tyto velké divoké lidi nazývali gorillai, řecky Γόριλλαι. Podařilo se jim chytit jen 3 divoké ženy, ale žádného muže. Ženy se tak zuřivé bránily, že musely být zabity. S jejich staženými kůžemi se vrátili do Kartága, kde byly uloženy v chrámu Tannit.

Admirál a král Hanno II. své objevné plaby kolem západní Afriky nechal zaznamenat na kamené stély pod názvem „Cesta Hannona, krále Kartaginců, do libyjských zemí za Héraklovými sloupy, kterou zasvětil v chrámu Ba'al Hammona“. Stély byly uloženy v Melkartově chrámu v Kartágu.

Zdroje od Plinia staršího a dalších však naznačují, že Hannon mohl obeplout africký kontinent, od Gadiru (Cádiz) až do Rudého moře.

 

Americký misionář, lékař a přírodovědec Thomas Staughton Savage (1804 -1880) za účasti amerického vědce a anatoma Jeffriese Wymana (1814-1874) v roce 1847 identifikovali neznámý druh velkého lidopa z Gabunu, který byl nazván gorila. Tím byla potvrzena historická prvavdivost Hannonových plaveb.

Dnes chápeme, že tehdy se Hannonovo vyprávění jevilo jako čirá fantazie. Dnes ovšem víme, že Hanno byl velký mořeplavec, jako první doplul do rovníkové Afriky a popsal západní pobřeží Afriky. Odvážil se plout na místa, která lidé neznali a o sobě lidé věděli velmi málo a planetu neznali vůbec.

Meandrující řeky, změny klimatu, tektonický pohyb země atd. změnily polohu výše zmíněných oblastí i říčních toků. A je třeba počítat s tím, že dnes řeky a hory nemusí být nutně tam, kde byly kdysi.

Jeho jménem byl nazván kráter Hanno na Měsíci 56°18′0″S 71°12′E.

 

Snæbjörn Galti Holmsteinsson též Snæbjørn *910?? Skandinávie (Norsko) - +978?? Grónsko. Byl Viking, mořeplavec, jarl a neoficiální objevitel Grónska.

Z hospodských povídaček na Islandu se dozvěděl o náhodném objevu útesů na západě viz  Gunnbjörn Ulfsson . Kolem roku 960 proplul kolem útesů, dnes známé jako Gunnbjørnarsker a dál na západ. A skutečně zahlédl zemi. Po průzkumu se vrátili na Skandinávii.

Po letech připravil novou výpravu několika lodí a odpluli osídlit novou zemi, kde přistáli na místě vhodném ke stavbě osady a polností. Asi roku 978 došlo ke sporům v osadě, která vyústila v krvavou katastrofu. Snæbjörn Galti byl zabit.

Za objevitele Grónska je však považován viz Erik Rudý Thörvaldsson.

 

Bjarni Herjulfsson také Bjarne Herjólfrsson, Herjulvsson, Herjølvsson *962 Drepstokki, Island - +1020?? Norsko.

Viking, kupec, kapitán a objevitel.

Byl synem Herjulfa Bårdssona a matky Thörgerdur (Þorgerðr). V dospělosti se stal kupcem v Norsku a rodiče pravidelně navštěvoval na Islandu. I v roce 985 plul na Island navštívit rodiče, ale dozvěděl se, že odešli s Erikem Rudým Thörvaldssonem do Grónska.

Doplnil posádku, zásoby a vyrazil na západ, i když měl pouze mlhavé tušení, kde Grónsko je. V bouři ztratil kurz a po několika dnech přistál u břehů amerického kontinentu, který byl hornatý a zalesněný. Přistáli a prozkoumali území. Pak doplnili zásoby a odpluli. Po nalezení Grónska a rodičů u nich zůstal a oženil se s Garnisse. V dalších letech těžil dřevo a prodával. Roku 990 se jim narodil syn Anssonno.

V roce 993 byl Bjarni vyhledán Leifem Erikssonem, který nedávno přilul z objeveného Vinlandu (Newfoundland). Domluvili se na nové výpravě do Vinlandu. Leif odkoupil jeho loď, najali třicet pět mužů a vypluli. Přistáli u pusté a skalnaté země, jíž nazvali Helluland (Baffinův ostrov). Poté pokračovali dále na jih a přistáli na zalesněném pobřeží, které pojmenovali Markland (sever Labradoru). Nakonec dopluli na místo, kde Leif poprvé na Vinlandu (L'Anse aux Meadows) nouzově přistál. Založili osadu Leifsbúðir. Po průzkumu se vrátili s nákladem dřeva do Grónska.

V roce 1003 byl jeho syn zabit neznámým vrahem. Krátce na to si vzala život i Garnissa.

Bjarne zůstal v Grónsku, dokud jeho rodiče žili. Pak se vrátil do Norska.

 

Old William Hawkins též Hawkyns, známý jako Starý William) *1485?? - + únor 1554. Anglický kapitán a obchodník.

Oženil se s Joan Trelawny, měli syny Johna Hawkinse a Williama Hawkinse Amadas.

Byl první ze tří generací námořníků z nejznámějšího rodu Hawkinsů v Anglii.

Byl důvěrník a hlavní kapitán krále Jindřicha VIII.

Byl stavitelem nové královské lodi GREAT GALLEY, jejíž stavbu zahájil v roce 1515.

V roce 1527 se poprvé plavil do Nového světa.

Založil obchod s Jižní Amerikou, vykonal tři plavby do Brazílie v letech 1528, 1530 a 1532 se svou vlastní lodí, dvěstětunovou PAUL PLYMOUTH. Z výprav přivezl Jindřichu VIII. indiána, který byl v Anglii necelý rok, a při návratu do Brazílie na moři zemřel.

Byl nejbohatším občanem Plymouthu, dvakrát jeho starostou a poslancem v r. 1552.

 

William Hawkins Amadas též Hawkyns *1530 - +7.10.1589. Anglický kapitán, starosta a korzár.

Byl synem Old Williama Hawkinse a Joany Trelawny, bratr Johna a strýc Richarda Hawkinse. Též bratranec Francise Drakea.

V mládí se učil obchodnímu řemeslu u svého otce.

Před rokem 1565 se oženil a měli tři dcery a syna Williama.

Byl třikrát starostou Plymouthu. Podporoval a financoval školy pro chudé. Inicioval myšlenku založit fond na podporu vysloužilých námořníků, nemocnici a pomoc pro pozůstalé. Toto realizoval až bratr sir John Hawkins.

V roce 1582 v Karibiku drancoval španělské zlaté galeony. Doprovázel ho synovec Richard Hawkins.

Podruhé se oženil s Mary Halse a měli sedm dětí.

Roku 1585 královna Alžběta I. financovala a pověřila Francise Drakea velením trestné výpravy do Španělska. William byl kapitánem lodi HAWKINS. Cílem bylo osvobodit zajaté anglické obilní lodě a dle své vůle vydrancovat co nejvíce španělských měst. Cestou se dozvěděli, že zajaté lodě byly již propuštěny. Proto změnili plán a vypluli do Karibiku k velmi bohatému Santu Domingu, jež bylo hlavním městem španělské nadvlády ve Střední Americe. 31.12.1585 bylo město lehce dobyto ze souše, protože Španělé bránili přístav jen z moře.

Následující den Angličané město krutě vydrancovali, od obyvatel vybrali bohaté výkupné a vypálili. Pak vydrancovali ještě Saint Augustin. Poté 10.6.1586 přistáli u ostrova Roanoke, který byl tehdy první anglickou kolonií v Severní Americe. Odtud na žádost místního guvernéra odvezli anglické osadníky zpět do Anglie. 27.7.1586 přistáli s velkou slávou v Portsmouthu.

Útok na Santo Domingo se stal předělem anglo-španělských vztahů, protože byl považován za útok proti králi Filipovi II., Španělsku i dosud neotřesitelné španělské nadvládě v Americe.

V roce 1588 se jako kapitán lodi GRIFFIN zúčastnil úspěšné obrany Anglie před útokem portugalsko-španělské Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Viz don Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia.

Zemřel v rodinném kruhu 7.10.1589.

V kostele Sv.Mikuláše v Deptfordu mu jeho bratr John postavil sochu s nápisem vděčnosti.

 

Sir John Hawkins, též Hawkyns *1532 - +12.11.1595. Anglický stavitel lodí, kapitán, admirál, otrokář a korzár.

Byl synem Old Williama Hawkinse a Joany Trelawny, bratr Williama Amadas a otec Richarda Hawkinse. Též bratranec Francise Drakea.

V mládí se učil obchodnímu řemeslu u svého otce.

Později jako bezohledný otrokář pašoval otroky na Haiti - původně Hispaniola. Jako obchodník vydělával na obchodním trojúhelníku (korálky z Anglie do Afriky, otroky do Ameriky a cukr a tabák do Anglie). Byl průkopníkem tohoto způsobu obchodu. Má zásluhu na dovozu brambor do Irska.

V roce 1559 se John Hawkins oženil s Katherine Gonson.

V roce 1562 se svými třemi loděmi u Sierra Leone zajal portugalskou loď s třemi sty otroky. Ty prodal v Santo Domingu. Na základě toho Španělsko zakázalo Angličanům obchodovat ve španělských koloniích v Americe.

V roce 1564 s vlajkovou lodí JESUS OF LUBECK a třemi menšími loděmi pochytal otroky v Africe. V Borburatu, dnešní Venezuela, je prodal s podmínkou podílu pro Španěly. Této cesty se zúčastnil i bratranec Francis Drake. Do Anglie se vrátili v záři 1566.

V roce 1567 John Hawkins spolu s Francisem Drakem se čtyřmi loděmi vypluli na další obchod s otroky. Po naložení otroků pluli kolem Azor a nedaleko Madre de Deus zajali dvě portugalské otrokářské lodě. Cestou se k nim připojil francouzský pirát Robert Blondel. Otroky prodali v Margaritě, Dominice a Borburatu. A r.1568 v San Juan de Ulúa, dnešní Veracruz, se střetli se španělskou válečnou flotilou čtyř lodí admirála Francisca Lujána. Došlo k boji a krom dvou anglických lodí, které unikly, byly ostatní anglické lodě zajaty či potopeny. Hawkins a Drake se v roce 1569 vrátili do Anglie.

Důsledkem bylo rozhodnutí Alžběty I. najímat do svých služeb piráty jako své korzáry, jež by škodili nepřátelské španělské koruně.

V následujících letech John Hawkins pronikl do spiknutí proti královně. Na oko vstoupil do služeb Španělska a vyjednal výměnu válečných zajatců. Odhalil španělské plány na invazi do Anglie. Později zmařil spiknutí proti Alžbětě I. Byl odměněn a stal se poslancem. V lednu 1578 se po smrti svého tchána a předchůdce Benjamina Gonsona stal pokladníkem královského námořnictva. Zavedl reformu kapitálu, značně omezil korupci a zvýšil platy prostých námořníků. V roce 1582 jej jeho rival William Wynter Hawkinse žaloval z obohacování se a neplnění svých zákonných povinností. Komise složená z Williama Cecila, Francise Drakea a Francise Walsinghama shledala Hawkinse nevinným, účty byly v pořádku bez korupce a námořnictvo v perfektním stavu.

Stal se hlavním budovatelem nového anglického námořnictva. Zasloužil se o modernizaci loďstva, především zvýšením rychlostí lodí. Vylepšil a zjednodušil takeláž a oplachtění lodí. Uvedl do praxe ochranu lodních trupů před vodou natřením směsí smoly a chlupů ze srsti. Navrhl odnímatelný pozorovací koš a košovou čnělku. Zjednodušil i konstrukci lodí, což urychlilo vlastní stavbu. Stožáry naklonil k přídi. Zarovnal plachty do šíře lodi. Snížil kastely a zadní kastel prodloužil za záď lodě. Vyvinul také nový typ válečné lodi se dvěma dělovými palubami jež nazval Man-of-war viz manovar.

V červenci 1588 vyplula z Lisabonu a La Coruña spojená portugalsko-španělská Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada), které velel velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán vévoda z Medina-Sidonia na vlajkové galeoně SÃO MARTINHO (SAN MARTIN). Dalším eskadrám Armady veleli admirálové Diego Flores de Valdés, Juan Martínez de Recalde, Miguel de Oquendo, Pedro de Valdés y Menéndez, Martín de Bertendona y Goronda, Hugo de Moncada y de Gralla, Diego de Medrano, Antonio Hurtado de Mendoza vévoda z Lermy a Juan López de Medina.

Celá Armada čítala dvacet dvě válečné galeony a sto deset obchodních ozbrojených lodí a galér s celkovým počtem kolem 1500 bronzových a 1000 železných děl. Námořníků bylo celkem přes 10000. V Calais ještě měla Armada nalodit 30000 vojáků a 500 jezdců generála Alessandro Farnese vévody z Parmy. Viz Felicissima Armada.

Cílem invaze v Anglii bylo zajmout královskou rodinu, vysoké státní úředníky a změnit politický systém.

Anglické zbrusu nové loďstvo bylo pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, 1. hraběte z Nottinghamu, admirála sira Martina Frobishera, viceadmirála sira Francise Drakea a kontraadmirála sira Johna Hawkinse na manovaru VICTORY. Flotila 190 lodí byla rozdělena na osm eskader. Holandská flotila o síle 60 lodí byla pod velením admirála Justinuse van Nassau. Spojené anglo-holandské loďstvo celkem mělo kolem 20 000 mužů, z toho asi 10 000 námořních vojáků.

U Portlandu 2.srpna 1588 došlo ke střetu vlajkových lodí. Kontraadmirál sir John Hawkins na VICTORY společně s ARK ROYAL, GOLDEN LION, TRIUMPH a VANGUARD svedly dvouhodinový souboj s vlajkovou galeonou SAN MARTÍN, jenž vyvázla bez vážnějších škod.

V noci 7.8.1588 v Calais na Armadu zaútočilo několik branderů a podařilo se jim potopit pět lodí a tím rozbít formaci Španělů. Jednotlivé španělské lodě už byly snadnou kořistí pro flotily Frobishera a Nassaua. Dnes je tato bitva známá jako bitva u Gravelines. Viz sir William Wynter.

V průběhu boje unikala rozbitá španělská flotila na sever, aby obeplula britský ostrov. Angličané je nechali odplout, protože očekávali, že většina poškozených lodí se potopí. V okolí Skotska a Irska Armadu stihlo několik bouří a jednašedesát lodí se potopilo či rozbilo o útesy. Celková ztráta čítala okolo 20000 mrtvých včetně několika admirálů. Do Španělska se vrátilo méně než 70 z části poškozených blodí. Tak skončilo Neporazitelné loďstvo. Viz Felicissima Armada.

Anglické a holandské ztráty činily 50 lodí, z toho 30 branderů a okolo 9000 mrtvých.

Hawkinsovo nové anglické námořnictvo prošlo zkouškou.

Za úspěšnou obranu Anglie byl John Hawkins pasován na rytíře.

V roce 1589 se Hawkins neúspěšně pokusil zajmout španělské zlaté galeony plující z Mexika kolem Azor.

V roce 1590 John Hawkins a Francis Drake založili nadaci pro sociální podporu nemocných, zraněných námořníků a pozůstalých. V roce 1592 otevřel nemocnici pro námořníky a druhou v roce 1594, později přejmenovanou na Nemocnici rytíře sira Johna Hawkinse v Chathamu. Tato nemocnice slouží dosud.

V roce 1592 se John Hawkins podruhé oženil s Margaret Vaughn.

V roce 1595 Hawkins vyplul na svou poslední výpravu společně s Francisem Drakeem do Karibiku. Společné velení bylo problémové. Kráčeli tak od neúspěchu k neúspěchu. Sir John Hawkins při přípravě útoku na San Juan v Puerto Rico byl těžce zraněn a 12.11.1595 zemřel, viz Gonzalo Méndez de Canço y Donlebún. Je pohřben v plné zbroji jako námořník do moře u Puerto Rico.

V červnu 2006 se jeho potomek Andrew Hawkins veřejně omluvil za své předky a jejich aktivní účast na obchodu s otroky.

 

Lord Charles Howard, 1. hrabě z Nottinghamu, známý jako Howard Effingham *1536 - +14.12.1624. Anglický námořník, admirál, státník a nejvyšší lord admirality za vlád Alžběty I. a Jakuba I.

Přezdívka Effingham vznikla po roce 1597 složením anglických slov celého titulu hrabě z Nottinghamu čili Earl off Nottingham.

Byl synem Williama Howarda, 1. barona z Notthinghamu (*1510 - +1573), a Margarety Gamage. Byl příbuzný Anny Boleynové i královny Alžběty I.

Vzdělání, především v jazycích, rytířství a právu, získal u dvora svého strýce vévody z Norfolku. Jako mladík sloužil svému bratranci z Norfolku jako páže. Poté nastoupil službu na moři pod vedením svého otce. V roce 1552 byl poslán na vzdělání do Francie. Byl však záhy povolán zpět, neboť jeho otec onemocněl.

Charles Howard v roce 1559 jako vyslanec královny Alžběty I. vyjednával s Francií mírovou smlouvu. V prosinci 1562 se stal strážcem královnina dvora. V lednu 1563 královna otevřela svůj druhý parlament, jehož jednání se Charles Howard pravidelně zúčastňoval jako člen sněmovny.

V červenci 1563 se Charles Howard oženil s Catherine Carey (+25.2.1603), měli 5 dětí.

V roce 1569 jako velitel vojska potlačil v severní Anglii povstání katolíků. Jako admirál se svou flotilou v roce 1570 zajišťoval bezpečnou plavbu královny Alžběty I. do Španělska.

V roce 1571 mu byl udělen titul „Master of Arts“ v Cambridge za uplatnění práva v diplomacii. Po otcově smrti v roce 1573 se stal lordem Charlesem Howardem. V letech 1576-1603 byl patronem divadelní společnosti. V květnu 1575 byl zvolen jako náhrada za svého bratrance Thomase Howarda, 4. vévody z Norfolku, ve službě na Windsoru.

V roce 1585 byl lord Charles Howard zvolen nejvyšším lordem admirality, jímž byl až do roku 1619. Později se stal členem rady pro potlačení vzpoury v Irsku. Byl také jedním ze soudců skotské královny Marie Stuartovny, která byla 8.2.1587 popravena v Anglii. Tato poprava vyvolala touhu po pomstě u španělského krále Filipa II., viz Juan Martínez de Recalde.

V prosinci 1587 už bylo jasné, jak bude Španělsko na popravu reagovat. Byla nařízena objednávka výstavby válečného loďstva. Lord Charles Howard také získal plnou moc nad veškerým anglickým loďstvem, námořními vojáky a přípravou na obranu Anglie z moře. Výstavbu lodí měl na starosti viz sir John Hawkins. Od prosince 1587 do dubna 1588 se rada obrany Anglie několikrát sešla. Přitom se také zjistilo, že tzv. mírová jednání se Španělskem byla jen lest, aby sabotovali přípravu Angličanů na obranu.

V červenci 1588 lord Charles Howard obdržel zprávu, že vyplula z Lisabonu a La Coruña spojená portugalsko-španělská Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada), které velel velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda z Medina-Sidonia, na vlajkové galeoně SÃO MARTINHO (SAN MARTÍN). Dalším eskadrám Armady veleli admirálové Diego Flores de Valdés, Juan Martínez de Recalde, Miguel de Oquendo, Pedro de Valdés y Menéndez, Martín de Bertendona y Goronda, Hugo de Moncada y de Gralla, Diego de Medrano, Antonio Hurtado de Mendoza vévoda z Lermy a Juan López de Medina.

Celá Armada čítala 22 válečných galeon a 110 obchodních ozbrojených lodí a galér s celkovým počtem kolem 1 500 bronzových a 1 000 železných děl. Námořníků bylo celkem přes 10 000. V Calais ještě měla Armada nalodit 30 000 vojáků a 500 jezdců generála Alessandro Farnese, vévody z Parmy.

Cílem invaze v Anglii bylo zajmout královskou rodinu, vysoké státní úředníky a zvrátit politický systém.

Anglické zbrusu nové loďstvo bylo pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, 1. hraběte z Nottinghamu na galeoně ARK ROYAL, admirála sira Martina Frobishera, viceadmirála sira Francise Drakea a kontraadmirála sira Johna Hawkinse. Flotila 190 lodí byla rozdělena na osm eskader. Holandská flotila o síle 60 lodí byla pod velením admirála Justinuse van Nassau. Spojené anglo-holandské loďstvo celkem mělo kolem 20 000 mužů, z toho asi 10 000 námořních vojáků.

U Portlandu 2.srpna 1588 došlo ke střetu vlajkových lodí. Lordadmirál Charles Howard na ARK ROYAL společně s GOLDEN LION, TRIUMPH, VANGUARD a VICTORY svedly dvouhodinový souboj s vlajkovou galeonou SAN MARTÍN, jenž vyvázla bez vážnějších škod.

V noci 7.srpna 1588 v Calais na Armadu zaútočilo několik branderů a podařilo se jim potopit pět lodí a tím rozbít formaci Španělů. Jednotlivé španělské lodě už byly snadnou kořistí pro flotily Frobishera a Nassaua. Dnes je tato bitva známá jako bitva u Gravelines. Viz sir William Wynter.

V průběhu boje unikala rozbitá španělská flotila na sever, aby obeplula britský ostrov. Angličané je nechali odplout, protože očekávali, že většina poškozených lodí se potopí. V okolí Skotska a Irska španělskou Armadu stihlo několik bouří a 61 lodí se potopilo či rozbilo o útesy. Celková ztráta čítala okolo 20 000 mrtvých, včetně několika admirálů. Do Španělska se vrátilo méně než 70 z části poškozených lodí. Tak skončilo Neporazitelné loďstvo. Viz Felicissima Armadaa.

Anglické a holandské ztráty činily 50 lodí, z toho 30 branderů a okolo 9 000 mrtvých. Howardovo a Hawkinsovo nové anglické námořnictvo prošlo zkouškou.

Lord Charles Howard si objednal u italského spisovatele Petruccia Ubaldiniho kroniku o porážce Španělské Armady. Také si objednal několik gobelínů o porážce Armady od vlámského umělce Hendrick Cornelisz Vrooma. Tyto gobelíny měl lord Charles Howard ve svém domě v Londýně a v roce 1550 je prodal. Byly umístěny do Sněmovny lordů, kde bohužel originály v říjnu 1834 shořely. V současnosti jsou ve sněmovně kopie.

Na přelomu let 1595-96 od špionů ze Španělska přicházely zprávy o přípravě nové 2. Armady pro invazi do Anglie. Lord Charles Howard byl jmenován lordadmirálem Anglie a naplánoval preventivní útok na námořní základnu v Cádizu.

Lordadmirál lord Charles Howard vyplul na ARK ROYAL. Pod jeho velením byli velitelé eskader Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu, holandský Jacob van Wassenaer Duivenvoorde, lord z Obdamu, sir Walter Raleigh a sir Francis Vere. Celkem anglo–holandská flotila čítala 150 lodí a 14 000 mužů. Flotila na Cádiz udeřila 30.6.1596 v Cádizském zálivu (Golfo de Cádiz, 36°50′N 7°10′W).

Španělské obraně Cádizu velel viz don Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia a don Alonso de Bazán. K dispozici měli 40 lodí a kolem 5 000 mužů.

Cádiz byl 15.7.1596 dobyt a hrozba španělské invaze na čas zažehnána. Spojenci ztratili 10 lodí a přes 2 000 mrtvých, španělské ztráty činily 36 lodí a přes 4 000 mrtvých.   

Útok na Cádiz však vyvolal touhu po pomstě a počala se horečná příprava 3. Armady (známé jako Španělská Armada; 1597). Do října bylo shromážděno 44 válečných galeon, 16 ozbrojených obchodních galeon, 52 nákladních hulků a 28 menších plavidel, celkem 140 lodí. Na palubách bylo necelých 10 000 vojáků a 4 000 námořníků. 3. Armada byla pod velením admirála Juan del Águila. Jednotlivým eskadrám veleli Diego Brochero, Martín de Padilla, Carlos de Amésquita a Pedro de Zubiaur.

3. Armada v Bretani nalodila vojsko a 17.října 1597 vplula do průlivu La Manche, kde ji stihla několikadenní bouře, která potopila či zničila asi 6 lodí, několik dalších poškodila či rozehnala, jedna z nich ztroskotala na ostrovech Scilly (Isles of Scilly, 49°56′10″N 6°19′22″W). Španělští trosečníci včetně kapitána byli anglickými rybáři zajati a předvedeni do Falmouthu k výslechu. Zajatci byli docela mluvní a navíc měli s sebou i plány o invazi. Zprávy byly rychle předány válečné radě lorda Charlese Howarda.

Nepřipravené Angličany, kteří útok neočekávali tak brzy, ještě překvapil Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu, který odmítl se svými silami vyplout na obranu Anglie. Lord Charles Howard měl tedy v tu chvíli k dispozici jen manovar VANGUARD pod velením sira Roberta Mansella. Ten byl z tažení v Irsku okamžitě vyslán do kanálu a s ním dalších 11 narychlo dozbrojených menších lodí, s celkem 500 muži. Též byly uvedeny do pohotovosti veškeré pozemní síly.

Přesto, že byli Španělé rozptýleni, podařilo se několika lodím provést vylodění a udrželi se až dva dny.

Do 23.10.1597 se k VANGUARD postupně připojilo dalších 120 lodí s 8 000 muži pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, tím posílil námořní obranu Anglie. Mezitím byli vylodění Španělé zatlačeni do moře. Neústupnost obránců Anglie a obavy Španělů z opakování katastrofy z roku 1588 způsobily, že se 3. Armada obrátila k ústupu. 15.11. 1597 bitva skončila a vítězný lordadmirál lord Charles Howard s celou Anglií si vydechli. Španělské ztráty činily 28 potopených lodí, z toho 6 v bouři, 400 zajatých a přes 1 000 mrtvých. Angličané přišli o 1 loď a přes 100 mrtvých.

Lord Charles Howard byl za svou výtečnou obranu královnou Alžbětou I. povýšen do hraběcího stavu. Poté vznikla jeho přezdívka Howard Effingham.

V roce 1600 se Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu, vzbouřil proti koruně a v Londýně se střetl s vojáky vedenými Howardem Effinghamem. Robert z Essexu byl zajat a uvězněn v londýnském Toweru. Lord Howard Effingham byl jeden z vyšetřovatelů u soudu s pánem z Essexu, který byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 25.2.1601.

Po úmrtí královny Alžběty I. 24.3.1603 se stal králem Anglie Jakub I. Stuart (ve Skotsku Jakub IV.), za něhož lord Howard Effingham zůstal nadále nejvyšším lordem admirality.

V září 1603 se Howard Effingham podruhé oženil s Margaret Stuart (+4.8.1639), s níž měl 2 děti.

Král Jakub I. jmenoval lorda Howarda Effinghama do delegace pro mírová jednání se Španělskem. Také byl v komisi vyjednávající sjednocení Anglie a Skotska.

V roce 1605 byl překažen atentát katolických spiklenců na krále Jakuba I. Lord Howard Effingham byl hlavním vyšetřovatelem u soudu s těmito spiklenci. Dnes je tato událost známá jako „Spiknutí střelného prachu“ (Gunpowder Plot).

Lord Charles Howard, 1. hrabě z Nottinghamu, zemřel v rodinném kruhu a byl pochován s velkými poctami. Jeho dědictví časem přešlo do rukou potomků jeho bratra.

Lord Howard Effingham je dnes připomínán v anglickém eposu „The Faerie Queene“ od Edmunda Spensera; v italské opeře tragedia lirica „Roberto Devereux“ s hudbou od Gaetano Donizetti a libretem od Salvadore Cammarano a v americkém historickém filmu „Královna Alžběta: Zlatý věk“ z roku 2007. Jeho jméno nese „Howard of Effingham School“ – akademie pro chlapce a dívky od 11 do 18 let, která byla založena v roce 1940 v obci Effingham v jižní Anglii.

 

Jan Huidekoper *1560?? - +březen 1600 Tichý oceán. Holadský námořník a důstojník.

Často je zaměňován s Jacob Janszoon Huydecoper (*1568 - +1599).

Pocházel z chudiny. V mládí vstoupil k námořnictvu. Vypracoval se na důstojníka a pro svou kuráž a veselou povahu byl oblíbený u posádek i velitelů.

Po roce 1590 Jan Huidekoper vstoupil do služeb Obchodní společnosti z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Na vlajkové galeoně DE HOOP byl rejdaři ustanoven velitelem výpravy pěti lodí viz admirál Jacob Mahu, u něho je celý seznam flotily.

Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP. Na této byl také Jan Huidekoper jmenován loďmistrem.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy, kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a jiné tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Admirálem se stal viz Simon de Cordes, který převzal velení galeony DE HOOP.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.

V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE HOOP a DE LIEFDE na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál viz Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE HOOP zvolila za kapitána svého důstojníka Jana Huidekopera.

Na doporučení Williama Adamse obě galeony přistály na ostrově Floreana – jednom z Galapážských ostrovů v prosinci 1599, kde provedly nutné opravy a doplnění zásob. Zde William Adams přestoupil na galeonu DE LIEFDE. Z obav ze Španělů vypluli na západ.

V únoru 1600 však uvázli na mělčinách tehdy ještě neznámých Havajských ostrovů. Po vyproštění a opravách pokračovali v plavbě, ale zastihl je zkázonosný tajfun a kapitán Jan Huidekoper s DE HOOP se potopil i s celou posádkou v březnu 1600.

 

William Hawkins *1560?? - +1615?? Anglický kapitán a vyslanec Východoindické společnosti v Agře.

Byl synem Williama Hawkinse Amadas a jeho ženy z prvního manželství a synovcem Johna Hawkinse.

Během pobytu v Indii se oženil s arménskou princeznou, dcerou arménského chána Mubarika.

V mládí se zaučoval u otce a strýce námořnímu obchodu.

Od roku 1582 sloužil u Královského námořnictva na lodi FENTON.

V roce 1588 se podílel na úspěšném odražení španělské Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Viz Juan Martínez de Recalde.

V roce 1589 se zúčastnil výpravy English Armada (Contra Armada, Invencible Inglesa) do Španělska a Portugalska pod velením admirála Francise Drakea. Invaze skončila naprostou katastrofou, viz Maria Mayor Fernández de Cámara y Pita.

Jako kapitán lodi HECTOR Východoindické společnosti byl roku 1607 vyslán do Agry k mogulskému vládci Akbarovi. Přistál v Suratu v srpnu 1608, kde byla jeho loď HECTOR zadržena Portugalci a on sám byl vzat do zajetí. V roce 1609 byl propuštěn a 16.4. došel do Agry.

Zde zjistil, že vládce Akbar Veliký (Akbar-e Azám) zemřel a nyní vládne Džahángíra (Núruddín Džahángír, Jahangir). Hawkins jím byl vřele přijat.

Stal se Džahángírovým oblíbencem pod jménem English Khan. Získal povolení k založení obchodní stanice pro Anglickou Východoindickou společnost v Suratu.

Na nátlak portugalského místokrále bylo povolení ke zřízení stanice anulováno. Hawkins se dále snažil vyjednat povolení, ale 2.11.1611 se vrátil do Anglie bez úspěchu.

 

Augustin Heřman též Augustine Herrman Bohemiensis *1605 Mšeno - + 11.11.1686 Maryland. Český kapitán, obchodník, kartograf, diplomat a korzár v holandkých službách a nejvýznamnější český vystěhovalec v USA.

Byl synem husitského faráře Abrahama Heřmana z kostela sv.Jana.

V dětství po bitvě na Bílé hoře jeho rodina husitského vyznání emigrovala před náboženským pronásledováním do Holandska. Tam se také uchýlili i další čeští exulanti. Tady bylo Augustinovi dáno vzdělání v zeměměřičství, kartografii a jazycích. Mluvil plynně česky, holandsky, španělsky, francouzsky, německy, anglicky a latinsky. Po studiích si našel práci u Holandské obchodní Západoindické společnosti v Amsterdamu.

Roku 1633 se spoluúčastnil odkupu pozemků od indiánů (nyní Philadelphia). Později byl opět vyslán do Ameriky, jako zástupce obchodní společnosti Pietera Gabryho, aby založil obchodní stanici ve Virginii. Roku 1644 se trvale usadil ve státě New York (tehdy Nové Holandsko). S pomocí společnosti Gabry & Sons založil obchod s kožešinami a tabákem a také zavedl pěstování indigovníku. Pro tento účel si Heřman od Gabryho vypůjčil peníze. Stal se tak průkopníkem zámořského obchodu a největším exportérem kožešin a tabáku do Evropy. Heřman dosáhl vysokého společenského a ekonomického postavení, vlastnil tři nemovitosti. V roce 1647 guvernér kolonie Peter Stuyvesant jmenoval Augustina Heřmana do Nejvyšší správní rady, známé také jako Rada devíti. Augustin byl zároveň aktivní jako korzár s požehnáním guvernéra Stuyvesanta a kapitán brigy LA GRACE (neplést si s LA GARSE) v Karibiku a Atlantiku. Napadal a zajímal lodě z nepřátelských kolonii, pirátské rovnou potápěl. Nejvíc se proslavil zajetím dvou španělských barků u Guatemaly (bark byl větší a rychlejší než obratnější briga). V roce 1649 jako člen Rady devíti podal stížnost do Amstredamu na guvernérovu přílišnou tvrdost ve správě kolonie. Roku 1651 zemřel Heřmanův společník a věřitel Gabry a o splacení dluhu se přihlásil jeho syn. To hrálo do karet Stuyvesantovi a intrikami Augustina dostal do finanční krize. Přes obtíže a krátké věznění splatil Heřman dluh Gabrymu.

10.2.1651 se oženil s Jannetje Marií Varleth, dcerou holandských osadníků. Měli spolu pět dětí. Díky ůsilí občana Mšena dr.Miloslava Rechcígla bylo nalezeno třicetdva zákonodárců a senátorů USA, přímých potomků Augustina Heřmana. Augustin byl díky svým jazykovým znalostem a diplomatickým schopnostem často pověřován jednáním s okolními koloniemi. Byl vyslán do anglického Bostonu, neboť hrozila válka s Angličany. Tam se Heřmanovi podařilo osvětlit nedorozumění a zažehnat válku, k tomu navíc otevřel cesty vzájemného obchodu.

Roku 1659 byl vyslán do anglického Marylandu na jednání s Philipem Calvertem, guvernérem Baltimoru, o hranicích mezi holandskou a anglickou kolonií. Philip s nadšením uvítal Augustinův návrh průzkumu a zmapování sporného hraničního území. Mapu Marylandu a Virginie dokončil po deseti letech přesného průzkumu a zakreslování. Mapa zachycovala stav z roku 1670. Tato mapa byla kvalitně zpracována a ve své době neměla obdoby. Heřman na ní také vytvořil svůj autoportrét s nápisem Augustine Herrman Bohemian. Mapa byla používána až do 19.století. Její přesnost obdivoval i první prezident USA George Washington. Tím se Heřman zapsal do historie jako precizní kartograf. Originál mapy je uchován v Britském muzeu v Londýně a kopie jsou také v John Carter Brown knihovně v Providence, na Rhode Island. Někdy v této době zemřela jeho žena Jannetje.

Za kvalitní práci na mapě byl Heřmanovi udělen titul lord a pozemky o rozloze asi dvacetčtyři tisíc akrů tj přibližně deset tisíc hektarů v Marylandu. Toto území pojmenoval: Bohemia Manor - České panství. Tam si postavil dům a další objekty. Dnes je možné dům i školy navštívit na těchto adresách:

Bohemia Manor,

2655 Augustine Herman Highway

Chesapeake City, Maryland, 21915, US.

Nebo:
Bohemia Manor High school,

2755 Augustine Herman Highway,

Chesapeake City, Maryland, 21915, US.

Nebo do navigace zadejte:

39°30′38″N 75°49′51″W.

A pro zajímavost. Jméno města je zlidovělé z původního Czechspeak City.

Augustin se podruhé oženil s Mary Catherine Wardovou z Marylandu. Augustin Heřman byl dále aktivní jako diplomat a vyjednávač se souseními koloniemi a indiány. Také navrhl průplav mezi Delaware Bay a Chesapeake Bay, který byl však zbudován až v 19.století.

Nikdy nezapomněl na svůj český původ, ke kterému se vždy hrdě hlásil. Jako uznávaný bohatý a respektovaný člověk zemřel v rodinném kruhu ve svém Českém domě v Marylandu roku 1686.

 

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien, M.Gorejová

Korektura: Ali

Aktualizováno: 5. listopadu 2016

Prameny: viz ZDROJE