Estêvão Gomes, Esteban Gómez

Estêvão Gomes též Esteban Gómez *1483 Porto, Portugalsko - +1538 Paraguay. Portugalský kartograf a navigátor ve španělských službách. Zúčastnil se výpravy kolem světa pod velením admirála Fernanda de Magallanes.

Již od útlého mládí se plavil na lodích jako plavčík a později námořník. Vzdělal se v kartografii a vypracoval se na navigátora. V roce 1518 se pro nedostatek pracovních příležitostí uchýlil do Španělska. Zde našel práci jako navigátor na lodích v rámci úřadu „La Real Casa de la Contratación de Indias“ v Seville. To byl úřad pro kontrolu a regulaci zámořského obchodu, zejména se Západní Indií (později Nové Španělsko), mající vlastní loďstvo.

22. března 1518 král Karel I. Španělský (od roku 1519 císař Římské říše národu Německého jako Karel V.) schválil návrhy Fernanda de Magallanes doplout na ostrovy koření Moluky západním směrem a s druhotným cílem obeplout svět. Admirál Fernando de Magallanes krajana Estebana Gómeze začlenil do připravované flotily Armada de Molucca jako navigátora druhé lodi.

10. srpna 1519 ze Sevilly vyplula Armada de Molucca, flotila pěti obchodních lodí admirála Fernanda de Magallanes.

První zastávka byla na Tenerife v Kanárských ostrovech 28°28′N 16°15′W. Zde došlo k hádce, neboť kapitán a účetní Juan de Cartagena ignoroval námořní subordinaci, nerespektoval názory zkušených kapitánů ani samotného admirála Fernanda de Magallanes. Z Tenerife pokračovali k ostrovům Zeleného mysu, Kapverdy (Cabo Verde) 15°55′N 24°5′W a odtud v jihozápadním kurzu přes Atlantik. 27. listopadu překročili rovník, 6. prosince spatřili pevninu Jižní Ameriky a poté zakotvili na mysu sv. Augustína (Cabo de Santo Agostinho) 8°17'51"S 34°57'20"W, dnes Brazílie. Během plavby byl Juan de Cartagena za pobuřování ke vzpouře uvězněn na lodi VICTORIA. Estêvão Gomes byl jmenován kapitánem SAN ANTONIO a další plavba již probíhala bez potíží až do zátoky Rio de Janeiro (dnes zátoka Guanabara) 22°49'S 43°8'W, kde zakotvili 13. prosince 1519.

V únoru 1520 byl prozkoumán záliv La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W, který se zdál být hledaným průlivem do Jižního moře (Mar del Sur). V březnu, aby přečkali nastupující zimu, zakotvili v objevené zátoce, kterou nazvali Zátoka sv. Juliána (Bahía San Julián) 49°21'S 67°44'W.

Tady počátkem dubna 1520 došlo ke vzpouře, když z vězení uprchl Juan de Cartagena s pomocí zrádců vedených lodním knězem Pedro Sánchez de la Reina s pomocí dalších zrádců kapitána Gaspara de Quesada a navigátora Juana Sebastián Elcano del Puerto a jejich mužů, kteří obsadili karaku SAN ANTONIO. Připojily se i CONCEPCIÓN a VICTORIA s částmi posádek. Druhý den Juan de Cartagena požadoval, aby se admirál Fernando de Magallanes oficiálně a dobrovolně vzdal své funkce a že nadále není vůdcem plavby, kterým bude následně jmenován on sám.

Vzpoura byla ukončena díky rozhodnosti admirála Fernanda de Magallanes a důstojníků Gonzala Gómez de Espinosy a Duarta Barbosy téměř bez boje. Kapitán João Rodrigues Serrão s lodí SANTIAGO se měl na rozkaz držet mimo dohled, aby si vzbouřenci mysleli, že admirálovi zůstala jen vlajková loď. Nejdříve obsadili karaku VICTORIA, kde padl vzbouřenecký kapitán Luis de Mendoza. Lodě vzbouřenců SAN ANTONIO a CONCEPCIÓN, na níž se ukrýval „statečný“ Juan de Cartagena, se vzdaly zcela bez odporu. Poté veřejný soud rozhodl všech 40 vzbouřenců popravit. Admirál Magallanes rozhodnutí soudu změnil a 38 mužů bylo amnestováno a v řetězech začleněno do posádek. Zrádní kapitán Gaspar de Quesada a důstojník Antonio Coca byli 7. dubna 1520 popraveni. Vůdci vzpoury účetní Juan de Cartagena a lodní kněz Pedro Sánchez de la Reina byli s trochou vody a sucharů 11. srpna 1520 vysazeni na ostrůvku v Patagonii a ponecháni svému osudu. Duarte Barbosa byl jmenován kapitánem lodi VICTORIA.

Počátkem místního jara 24.srpna 1520 pokračovali dál na jih a prozkoumali řeku Santa Cruz. Kapitán João Serrão s karavelou SANTIAGO byl vyslán napřed na jih k průzkumu pobřeží, v jarní bouři však ztroskotal. Podařilo se zachránit celou posádku i s kapitánem. Admirál Fernando de Magallanes se rozhodl zakotvit a čekali pár týdnů, až bouře ustane. João Rodrigues Serrão byl jmenován kapitánem karaky CONCEPCIÓN.

21. října 1520 objevili mys, který byl nazván Mysem sv. Uršuly a jedenácti tisíců panen (Cabo Santa Úrsula y las Once Mil Vírgenes). Dnes se tento mys s majákem nazývá Mys panen (Cabo Vírgenes) 52°20'0"S 68°21'15"W. Záhy poznali, že se jedná o ústí do hledaného průlivu a mořský průliv poznali podle nepitné vody hluboko ve vnitrozemí.

Průliv Fernando de Magallanes nazval 1. listopadu Průlivem Všech svatých (Estrecho de Todos los Santos). Už během dalšího průzkumu průlivu jej námořníci přejmenovali na Magellanův průliv. Při plavbě průlivem byla také objevena Ohňová země (Tierra del Fuego) 54°S 70°W, která byla nazvána podle velkého množství indiánských ohňů viděných v noci. Také spatřili velká hejna ptákům podobných nemotorných bytostí s černou srstí (tučňáci).

20. listopadu se kapitán Estêvão Gomes s posádkou karaky SAN ANTONIO zrádně vrátili do Španělska. Tito zrádci po přistání v květnu 1521 na královském dvoře admirála Magallanese očernili z vlastizrady, kolaborace s Portugalci a urážek španělské koruny. Posádka i Esteban Gómez byli uvězněni. Po návratu jediné zbývající lodi VICTORIA do Španělska pod velením kormidelníka Juana Sebastián Elcano del Puerto 6. září 1522 a výpovědi všech 18 přeživších členů posádky VICTORIA byli Esteban Gómez a jeho posádka SAN ANTOIO omilostněni.

V roce 1523 Esteban Gómez přesvědčil krále Karla I. o podpoře výpravy, která by nalezla severozápadní průjezd k ostrovům koření. Pro tuto plavbu byla postavena 50ti tunová karavela LA ANUNCIADA. Esteban Gómez s 29 muži vyplul 24. září 1524 z La Coruña. Po zastávce na Kubě pokračovali na sever.

Esteban Gómez a Diegou Ribero 1529. Mapa východního Nového Skotska. Pro zvětšení použij pravé tlač.myši.

Prozkoumával pobřeží dnešního Nového Skotska. 25. února 1525 dosáhli ostrova Cape Breton (Île du Cap-Breton) 46°10′N 60°45′W a vpluli do Cabotova průlivu (Estrecho de Cabot) 47°14′N 59°43′W. Silné zalednění bránilo pokračovat, proto se obrátili na jih a prozkoumali jako možný průliv řeku Penobscot v dnešním státě Maine. Pak prozkoumal zátoku a řeku, kterou nazval řeka sv. Antonína (río San Antonio), dnes řeka Hudson a Horní Newyorská zátoka (Upper New York Bay) 40°40′6″N 74°2′44″W. Pak prozkoumal zátoku s řekou, dnes známou jako zátoka Delaware (Delaware Bay) 39°4′N 75°10′W. Zde zajali přes 50 indiánů jako otroky a vrátili se do Španělska 21. srpna 1525. Zklamaný král však Estebana Gómeze ze svých služeb propustil.

V roce 1529 Esteban Gómez ve spolupráci s kartografem Diegou Ribero nakreslili mapu prozkoumaného východního pobřeží Severní Ameriky, které bylo nazváno Země Estebana Gómeze (Tierra de Esteban Gómez). Tato mapa je dodnes ceněna pro svou vysokou kvalitu zpracování.

Esteban Gómez nabídl své služby navigátora Pedru de Mendoza y Luján, který jej vřele přijal. Chystal totiž výpravu do zálivu La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W. Ta vyplula v roce 1535. Během průzkumu na řece Paraguay považovali Španělé brzy pohostinnost místních indiánů za samozřejmou, to způsobilo nepřátelství indiánů. Esteban Gómez zemřel v roce 1538 na následky šípového jedu kurare.

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien,

Korektura: Ali

1. ledna 2018

Prameny: viz ZDROJE