Don Alfonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor, en el Palacio de Medina-Sidonia

Don Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia též don Alonso Pérez de Guzmán vévoda Medina-Sidonia *10.9.1550 - +26.7.1615. Španělský šlechtic, velkoadmirál a velitel španělské Felicissima Armada v roce 1588.

Byl synem Juana Carlos de Guzmána y de Aragón a matky Leonor de Zúñiga-Sotomayor. Už v devíti letech byl nejbohatším člověkem na zemi díky dědictví po dědovi.

V roce 1573 se oženil s Ana de Silva y Mendoza.

V roce 1581 se stal rytířem řádu Zlatého rouna.

9.2.1588 zemřel Álvaro de Bazán velkoadmirál Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Král Filip II. jmenoval velitelem Armady sobě poddajného nejvyššího šlechtice dona Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia, i když byl námořním nováčkem. Byl jmenován velkoadmirálem proti své vůli i přesto, že neměl žádné vojenské ani námořní zkušenosti. Také trpěl častou nemocností a mořskou nemocí.

Po jmenování však reorganizoval strukturu Armady a zvýšil množství munice na padesát kulí na dělo. Dále zajistil ubytování pro námořníky na břehu a to vedlo ke zlepšení zdravotního stavu i morálky námořníků. Vydržování této Armady stálo krále Filipa II. ročně polovinu všech jeho ročních příjmů (dnes 50% státního rozpočtu).

V červenci 1588 vyplula z Lisabonu a La Coruña spojená portugalsko-španělská Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada), které velel velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda z Medina-Sidonia, na vlajkové galeoně SÃO MARTINHO (SAN MARTIN). Dalším eskadrám Armady veleli admirálové Diego Flores de Valdés, Juan Martínez de Recalde, Miguel de Oquendo, Pedro de Valdés y Menéndez, Martín de Bertendona y Goronda, Hugo de Moncada y de Gralla, Diego de Medrano, Antonio Hurtado de Mendoza vévoda z Lermy a Juan López de Medina.

Celá Armada čítala dvacet dvě válečné galeony a sto deset obchodních ozbrojených lodí a galér s celkovým počtem kolem 1500 bronzových a 1000 železných děl, viz Felicissima Armada. Námořníků bylo celkem přes 10000. V Calais ještě měla Armada nalodit 30000 vojáků a 500 jezdců generála Alessandro Farnese vévody z Parmy. Ale velkým nedostatkem Armady byla omezená komunikace velkoadmirála dona Alonso Pérez de Guzmán vévody Medina-Sidonia s velitelem vojsk Alessandro Farnesem. Proto k nalodění již nedošlo.

Cílem invaze v Anglii bylo zajmout královskou rodinu, vysoké státní úředníky a změnit politický systém.

Anglické zbrusu nové loďstvo bylo pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, 1. hraběte z Nottinghamu, admirála sira Martina Frobishera, viceadmirála sira Francise Drakea a kontraadmirála sira Johna Hawkinse. Flotila 190 lodí byla rozdělena na osm eskader. Holandská flotila o síle 60 lodí byla pod velením admirála Justinuse van Nassau. Spojené anglo-holandské loďstvo celkem mělo kolem 20 000 mužů, z toho asi 10 000 námořních vojáků.

U Portlandu 2.srpna 1588 došlo ke střetu vlajkových lodí. Lordadmirál Charles Howard na ARK ROYAL společně s GOLDEN LION, TRIUMPH, VANGUARD a VICTORY svedly dvouhodinový souboj s vlajkovou galeonou SAN MARTÍN, jenž vyvázla bez vážnějších škod.

V noci 7.8.1588 v Calais na Armadu zaútočilo několik branderů a podařilo se jim potopit pět lodí, a tím rozbít formaci Španělů. Jednotlivé španělské lodě už byly snadnou kořistí pro flotily Frobishera a Nassaua. Dnes je tato bitva známá jako bitva u Gravelines. Viz sir William Wynter.

V průběhu boje unikala rozbitá španělská flotila na sever, aby obeplula britský ostrov. Angličané je nechali odplout, protože očekávali, že většina poškozených lodí se potopí. V okolí Skotska a Irska Armadu stihlo několik bouří a jednašedesát lodí se potopilo či rozbilo o útesy. Celková ztráta čítala okolo 20000 mrtvých, včetně několika admirálů. Do Španělska se vrátilo méně než 70 z části poškozených blodí. Tak skončilo Neporazitelné loďstvo. Anglické a holandské ztráty činily 50 lodí, z toho 30 branderů a okolo 9000 mrtvých.

Této invaze se zúčastnil také budoucí básník a dramatik Lope de Vega jako námořník druhé eskadry Kastilské, viz Félix Lope de Vega y Carpio.

Po návratu se zbytkem Felicissima Armady do Španělska byl don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda Medina-Sidonia, zbaven velení, obviněn z neúspěchu a po té odešel na své statky. V dalších dvaceti letech sloužil koruně v různých funkcích s většími i menšími úspěchy.

Současní historici však dávají plnou vinu za neúspěch Felicissima Armada králi Filipu II. a Diegu Flores de Valdés, královskému poradci u velkoadmirála.

V roce 1595 se v Cádizu jako králův oblíbenec opět podílel na přípravách nové 2. Armady pro invazi do Anglie.

30.6.1596 však v Cádizském zálivu (Golfo de Cádiz, 36°50′N 7°10′W) překvapivě udeřila anglo-holandská flotila lordadmirála viz lord Charles Howard, 1. hrabě z Nottinghamu, o síle 150 lodí a 14 000 mužů.

Velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán vévoda z Medina-Sidonia s admirálem viz don Alonso de Bazán měli pro obranu Cádizu pouze 40 lodí s asi 5 000 muži. Cádiz byl však 15.7.1596 Angličany dobyt. Španělé ztratili 36 lodí a kolem 4 000 mrtvých. Anglo-holandské ztráty činily 10 lodí a přes 2 000 mrtvých. Na základě toho musela být připravovaná španělská invaze do Anglie na čas odložena.

Po této prohrané bitvě don Alonso Pérez de Guzmán upadl u krále Filipa II. v nemilost a odešel na svá panství, kde se dožil relativně vysokého věku ve stínu nespravedlivých obvinění.

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 5. listopadu 2016

Prameny: viz ZDROJE