William Adams
Miura Anjin 三浦 按針

William Adams známý jako Miura Anjin (三浦 按針) či Modrooký samuraj *24.9.1564 Gillingham v Kentu, Anglie - +16.5.1620 Hirado u Nagasaki, Japonsko. Anglický mořeplavec, navigátor a kapitán ve službách Holandské Spojené Východoindické společnosti (VOC). Byl prvním Angličanem, jenž dosáhl japonských ostrovů a nejvlivnějším Evropanem v Japonsku. Byl samurajem a poradcem sjednotitele Japonska šóguna Iejasu Tokugawy (徳川家康).

V mládí od dvanácti let byl učněm a poté tesařem v loděnici Limehouse (dnes část Londýna). Také se věnoval studiu astronomie, matematiky a námořní navigace. V roce 1588 vstoupil do služeb Královského námořnictva. Měl mladšího bratra Thomase, který Williama doprovázel.

William Adams jako kapitán lodi RICHARD OF DUFFIELDE byl pověřen velením zásobovacích lodí ve flotile pod velením viz lord Charles Howard, 1. hrabě z Nottinghamu. S bratrem Thomasem tak přispěli k obraně Anglie před španělskou invazí v roce 1588 viz Juan Martínez de Recalde.

V srpnu 1589 se oženil. Po roce 1589 se stal navigátorem a loďmistrem na obchodní lodi Berberské společnosti (Barbary Company) obchodující s Osmany (v dnešním Maroku a Alžírsku).

V letech 1593-95 vykonal v holandských službách tři průzkumné plavby při hledání severní cesty do Číny. Až v roce 1595 dopluli na dohled ke Špicberkům, které následující rok zmapoval viz Willem Barents.

Kolem roku 1597 přešel do služeb Holandské Obchodní společnosti z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Na vlajkové galeoně DE HOOP byl rejdaři ustanoven velitelem výpravy pěti lodí viz admirál Jacob Mahu, u něho je celý seznam flotily. Na této lodi byl hlavním navigátorem celé flotily rejdaři ustanoven William Adams. Bratra Thomase učinil svým pobočníkem.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy (dnes v Indonésii), kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a jiné tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Admirálem se stal viz Simon de Cordes, který převzal velení galeony DE HOOP.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.

V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE HOOP a DE LIEFDE na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, včetně Williamova bratra Thomase, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál viz Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE HOOP zvolila za kapitána svého důstojníka viz Jan Huidekoper.

Na doporučení Williama Adamse obě galeony přistály na ostrově Floreana – jednom z Galapážských ostrovů v prosinci 1599, kde provedli nutné opravy a doplnění zásob. Zde William Adams přestoupil na galeonu DE LIEFDE pod velením kapitána viz Jacob Janszoon Quaeckernaeck. Z obav ze Španělů vypluli na západ.

V únoru 1600 však uvázli na mělčinách tehdy ještě neznámých Havajských ostrovů. Po vyproštění a opravách pokračovali v plavbě, ale zastihl je tajfun a DE HOOP se potopil i s celou posádkou. Kapitán Quaeckernaeck s posádkou ze všech sil udrželi DE LIEFDE na hladině a odolali zkázonosnému tajfunu.

Adams s posledními dvacetičtyřmi neduživými námořnky v dubnu doplul k japonskému ostrovu Kjúšú (九州). Tady v průlivu Bungo (豊後水道) 19.dubna 1600 najeli na mělčinu nedaleko dnešního města Usuki (臼杵市) v prefektuře Oita (大分県). Japonci a portugalští misionáři z obav, že jde o piráty, Adamse s posádkou zajali a uvěznili na hradě Osaka (大坂城).

William Adams se během věznění v květnu a červnu asi třikrát setkal s budoucím šógunem Iejasu Tokugawou (徳川家康). Na toho udělaly dojem Adamsovy znalosti stavby lodí, navigace, astronomie, matematiky a další znalosti. William též Iejasua Tokugawu varoval před regentem sedmiletého pána hradu Tojotomi Hidejori (豊臣秀頼).

Adams se učil japonsky, seznamoval se se zvyky a zákony, bylo mu umožněno napsat dopis své ženě a dětem do Anglie. S přispěním Iejasu Tokugawy byl zrušen požadavek Portugalců na popravu Adamse a jeho mužů. Na příkaz Tokugawy byla galeona DE LIEFDE převezena do Edo (江戸, dnes Tokio 東京). Než poškozenou a zchátralou galeonu potopili, vyložili náklad, včetně zbraní. Děla z lodi byla později použita Tokugawou 21.10.1600 v bitvě u Sekigahary (関ヶ原の戦い).

V roce 1604 byl Adams a jeho muži šógunem Tokugawou pověřeni stavbou lodě evropského typu. Stavělo se v přístavu Uraga (浦賀 dnes v prefektuře Kanagawa) pod dohledem viz admirál Mukai Tadakatsu (向井忠勝). S mistry tesaři z města Itō (伊東市) postavili malou 80 tunovou galeonu pro průzkumné účely. Poté stavěli 120 tunovou galeonu, kterou dokončili v roce 1607 viz Dobyvatelé ze Španělska. Adams pro své kvalitní technické a matematické znalosti nesměl opustit Japonsko.

Mezitím Adams s Tokugawovým souhlasem sjednával podmínky obchodu s Holandskou východoindickou společnosti (VOC) v Japonsku. V roce 1605 Adams obdržel formální/písemný souhlas k založení obchodní stanice. Holanďané kvůli portugalskému monopolu podél Afriky a v Indickém oceánu do Japonska dopluli až v červenci 1609. Připluly lodě DE GRIFFIOEN a ROODE LEEUW MET PIJLEN pod vedením viz Jacques Specx, který v Hirado založil obchodní stanici VOC. Adams pomohl Holanďanům získat obchodní práva, volné plavby a zakládat další stanice po celém Japonsku. Portugalci měli jen jednu v Nagasaki.

Kolem roku 1608 byl Adams požádán šógunem Tokugawou o jednání se španělským guvernérem Filipín Rodrigo de Vivero y Velasco o navázání obchodních styků mezi Japonskem a Novým Španělskem (dnes Mexiko).

V roce 1610 byla 120 tunová galeona zapůjčena více jak 300 španělským trosečníkům, včetně filipínského guvernéra Rodrigo de Vivero y Velasco pro cestu do Nového Španělska, kteří galeonu pokřtili SAN BUENA VENTURA.

Po této úspěšné stavbě lodí byl Adamsovi a jeho mužům povolen volný pohyb. Adams byl pozván šógunem Iejasu Tokugawou na jeho hrad a poté mohl kdykoli přijít na další ohlášené návštěvy.

William Adams se stal osobním poradcem šóguna Tokugawy ve věcech zahraničního obchodu a diplomacie. Prakticky Tokugawa portugalské jezuity, kteří byli dosud jeho poradci, nahradil právě Adamsem.

S rostoucím vlivem a oblíbenosti Williama Adamse u šóguna Iejasu Tokugawy rostla nelibost portugalských misionářů v Nagasaki. Protože byl protestantského vyznání, byl očerňován, že je špion a hrozí rozvrat v Japonsku. V dopisech papeži byl označen za rozmetače víry. Napětí se stupňovalo až se šógun Iejasu Tokugawa rozhodl vyhostit katolické jezuity z Japonska. Šógun chtěl také vypudit japonské katolíky, ale Adams zasáhl, aby nedělal stejnou chybu jako Španělé, kteří před pár lety vyháněli nekatolíky.

V roce 1611 se Adams dozvěděl o Anglické obchodní stanici Východoindické společnosti (EIC) v dnešní Indonésii. Poslal jim výzvu k obchodu s Japonskem. Požádal je o doručení zpráv do Anglie jeho ženě a přátelům. Také pravidelně posílal své ženě peníze.

Obchodní stanice anglické EIC v Hirado byla založena v roce 1613 kapitánem viz John Saris na lodi CLOVE (stanice EIC zanikla roku 1623). Se svolením šóguna Tokugawy byl Adamsovi povolen návrat do Anglie. Toho někteří Adamsovi muži využili, Adams sám však po úvaze odmítl. Jen tři Adamsovi kamarádi Holanďané zůstali v Japonsku, Melchior van Santvoort a Vincent Romeyn, kteří po roce 1620 žili v Nagasaki, a viz Jan Joosten van Lodensteyn, který se také stal západním samurajem.

Po roce 1613 William Adams prováděl obchodní plavby do jihovýchodní Asie s patentem Shuinsen (朱印船, Rudá pečeť, Red seal). Tento patent zajištoval obchodníkům některé výhody, např. ochranu šóguna. Těchto patentů pro obchodníky se zahraničím bylo vydáno přes 350. William Adams se také zajímal o nalezení severozápadní cesty z východu, výprava se však neuskutečnila.

William Adams byl za své dosavadní služby šógunátu vyznamenán dvěma meči, tím byl pasován do kasty samurajů a zároveň přejmenován na Miura Anjin (三浦 按針). V Japonsku je chápáno přejmenování tak, že navigátor William Adams zemřel a zrodil se samuraj Miura Anjin. Byl mu také udělen titul hatamoto (旗本), což byl vyšší či přímý vazal s přednostním právem audience u šóguna. Rovněž dostával na tehdejší dobu vysoký plat a v léno vesnici Hemi (逸見, dnes obec poblíž města Jokosuka 横須賀市) s asi 90 rolníky. Hodnota tohoto majetku byla kolem 250 koku, koku je rýže pro 1 osobu na rok.

Miura Anjin ve své funkci dohlížel na obchod v přístavu Uraga.

Oženil se s Ojuki (お 雪) dcerou nižšího úředníka a měli syna Josepha a dceru Susann.

Miura Anjin s úctou nahlížel na Japonsko, jeho lid a civilizaci. Velice obdivoval prosazování zákonů, které v případě sporů řešily vše velmi čestně a nestranně.

V listopadu 1614 Miura Anjin vykonal cestu do Siamu se 120 japonskými námořníky a obchodníky, včetně Číňanů, Italů a Španělů na 200 tunové džunce, kterou pokřtil SEA ADVENTURE. U dnešní Okinawy je však stihl tajfun. Poškozená džunka byla opravena až v květnu a do Japonska se vrátili v červnu 1615, aniž dosáhli hlavního cíle – Siamu.

V listopadu 1615 Miura Anjin vyplul do Siamu s nákladem stříbra, výrobků z Japonska a Indie na džunce SEA ADVENTURE s doprovodem dvou lodí EIC. Cesta byla tentokrát úspěšná a vrátili se s nákladem sapanového dřeva (Caesalpinia sappan) a žádaných jeleních kůží v polovině června 1616. Šógun Iejasu Tokugawa však 1.6.1616 zemřel a Miura Anjin nabídl své služby nastupujícímu šógunovi Hidetadu Tokugawovi (徳川秀忠), který zachoval veškeré dosavadní funkce, úmluvy, privilegia. Šógun Hidetada ponechal Miura Anjinovi patent Shuinsen na znamení důvěry a možnosti pokračovat v obchodních cestách.

Miura Anjin koupil další džunku, kterou pokřtil na GIFT OF GOD. V březnu 1617 vyplul do Kočinčíny (dnes Vietnam, Kambodža a Thajsko) s doprovodem Angličanů. Krom obchodní cesty měl za cíl najít Angličany Tempesta Peacocka a Waltera Carwardena, kteří vypluli ze stanice EIC v Hirado do jihovýchodní Asie před dvěma roky. Zjistil, že Tempest Peacock byl zabit kvůli stříbru a Walter Carwarden ve snaze odvléci jeho loď v bouři utonul.

V březnu 1618 Miura Anjin vyplul opět do Kočinčíny. Kvůli počasí se v květnu vrátil do Hirado.

Miura Anjin zemřel po nemoci ve věku necelých 56 let v Hirado. Jeho hrob leží vedle památníku San Francis Xavier na pobřeží. V závěti bylo stanoveno rozdělit majetek rovnoměrně mezi rodiny v Anglii a v Japonsku. Šógun Hidetada Tokugawa přenesl panství Hemi, privilegia i tituly na syna Josepha Adamse, který byl také úspěšným obchodníkem. Někteří holandští kapitáni a správci stanice VOC podporovali rodinu do roku 1629, kdy VOC definitivně opustila Japonsko, to se v roce 1635 uzavřelo zahraničnímu obchodu.

Dnes se v Tokiu (東京) ve čtvrti Nihonbashi (日本橋), v blízkosti, kde se nacházel Adamsův dům, říká Anjin-Cho (按針町). Zde se každoročně kolem 15. června koná slavnost na počest Williama Adamse.

V obci Hemi byla vlaková stanice pojmenována Anjindzuka-eki (安針塚駅) čili stanice Adamse. Ve městě Jokosuka Adamse připomíná mohyla.

Ve městě Hirado se každoročně v květnu koná Miura Anjin Festival. Nachází se zde společný hrob manželů Adamsových a také dvě sochy.

Ve městě Itō se každoročně kolem 10. srpna koná Miura Anjin Festival. Na nábřeží v Itō jsou dvě plastiky. Miura Anjin s pamětní deskou „Obyvatelům Itō“ a galeony SAN BUENA VENTURA, stojící na místě jejího spuštění na vodu.

V rodném městě Gillinghamu v ulici Watling (Watling Street) byl 11. května 1934 odhalen památník Williama Adamse japonským velvyslancem Tsuneo Matsudairou (松平恆雄).

V Gillinghamu se každoročně v září koná William Adams Festival. Gillingham je partnerské město japonských měst Itō a Jokosuka.

Všechny výše zmíněné festivaly a slavnosti jsou k nalezení na webu.

Williama Adamse či Miura Anjina připomíná mnoho knih, filmů a dalších médií. Zde je seznam některých z nich:

• kniha "Will Adams, The First Englishman in Japan: A Romantic Biography“ 1861 od Williama Daltona. Jedná se o zromantizovaný příběh ovlivněný viktoriánskou dobou.

• román „The Needlewatcher“ 1932 od Richarda Blakera. Příběh s minimem romantiky. Autor se pokouší demytizovat příběh Adamse a jeho ženy. Román byl již postaven na skutečných historických základech.

• kniha „Daishi-san“ 1960 od Roberta Lunda.

• novela „Lord of the Golden Fan“ 1973 od Christophera Nicolea. V příběhu se odráží přílišná sexuální volnost osmdesátých let. Dílo je určeno pouze dospělým.

• román „Shogun“ 1975 od Jamese Clavella. Jde o nejpopulárnější a nejprodávanější titul.

• TV film a seriál „Shogun“ 1980. Natočen podle předlohy od Jamese Clavella. V hlavních rolích s Richardem Chamberlainem, Toširó Mifune, Jóko Šimada ad. U nás byly uvedeny obě verze pod názvem „Zajatec japonských ostrovů“, po roce 1989 s názvem „Šógun“.

• Počítačová hra „James Clavell's Shōgun“ 1989.

• Muzikál „Shogun: The Musical“ 1990, hraný na Broadway.

• historická novela „Samurai William“ 2002 od Gilese Miltona. Kniha vychází z historických pramenů, především z deníků Richarda Cocka správce a obchodníka z EIC v Hirado.

Texty: P. Patočka, P. Steinhardt, H. Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 25. ledna 2020

Prameny: viz ZDROJE